Raduga v Rusku

Letošní setkání ruské duhové rodiny se konalo v oblasti střední Volhy, blízko města Čeboksary, které leží na veletoku mezi Nižním Novgorodu a Kazaní. To znamená cestu asi sedm set kilometrů východně od Moskvy. Stopem a autobusy jsme se do Čeboksary z hlavního města, moskevského desetimilionový giganta, dopravili za jednu noc. Byli jsme ještě o par hodin rychlejší než vlak, který po této trase prochází každý den. Tyto počáteční kilometry jsou však pouze nenápadným zlomkem jeho týdenního putování po Transsibiřské magistrále.

Raduga v Rusku

Raduga v Rusku

Oranžové vrcholky borovicových kmenů zalila rudá záře vycházejícího slunce a na chvíli se zdálo, jakoby v lese hořelo. Byly pouze tři hodiny ráno, ale tak daleko na východě se světlo dna hlásí dříve, než jsme my Středoevropané zvyklí. Pro mě to byl signál jít spát. Noc u ohně s Olgou, Oksanou, Kirillem a jejich přáteli končila, oči si přivykali na světlo a z mlhy nad řekou bylo slyšet první ranní ptáčata. Začal se můj druhý den na Raduga – ruském rainbow.

Letošní setkání ruské duhové rodiny se konalo v oblasti střední Volhy, blízko města Čeboksary, které leží na veletoku mezi Nižním Novgorodu a Kazaní. To znamená cestu asi sedm set kilometrů východně od Moskvy. Stopem a autobusy jsme se do Čeboksary z hlavního města, moskevského desetimilionový giganta, dopravili za jednu noc. Byli jsme ještě o par hodin rychlejší než vlak, který po této trase prochází každý den. Tyto počáteční kilometry jsou však pouze nenápadným zlomkem jeho týdenního putování po Transsibiřské magistrále. Čeboksary jsou hlavním městem Čuvašská, jedné z mnoha ruských federativních republik. A když odtamtud přejdete na druhý, severní břeh Volhy, jste v republice Mari – El. Obě jejich obývají kromě Rusů původní obyvatelé, jejichž předkové etnicky náleží k ugrofinské větvi, tedy jsou vzdálenými příbuznými Finů či Maďarů. Opravdu, dvojjazyčné názvy ulic, zastávek či potravin sice na pohled vypadají rusky – ale jen pro mne, neboť jsou všechny v azbuce. Když je přečtete, zvuk vás ihned přesvědčí, že to ruština určitě není.

Z Čeboksary, velkého a historického města, nás autobus za šest rublů (cestou zpět pouze za pět, jeden z mnoha zajímavých ruských fenoménů – ale kde je rozdíl, jeden rubl je téměř jako jedna koruna a mimo míst je v Rusku velmi levně) svezl kolem Novočeboksarska, neskutečné sbírky obrovských paneláků ve středu pole, které ale nápadně připomínají panorama Petržalky z rakouské strany, jen jsou všechny červené. Přejít přes Volhu trvá autobusu v těch místech asi deset minut, nejen, že je velmi pomalý, ale řeka a přehrada na ní je široká jako moře. Pak jsme se ocitli na jedné křižovatce kdesi v lese. Odtud se už putuje pěšky. K vesnici Ivan Beljak to byly dvě hodiny chůze po lesních cestách. Nevede k ní žádná asfaltka, není tam obchod ani kostel ani hospoda, je to shluk starých dřevěných domků na pahorcích mezi Volhou a řekou, která byla naším cílem, Velkou Kokšagou. Dědeček z domku s krásně vyřezávanými okny a zahrádkou plnou kopřivy nás vesele zve odpočinout si. Zpod lavice vytahuje láhev spirtu – vlastně čistého lihu, a dolévá nám do hrnků vodou. Samohon se minul, a tak srkáme cosi jako vodku, ale ještě teplou od chemické reakce. Husy čľapkajúce se ve velké kaluži ve středu vesnice mi najednou přes vyčerpávajícímu pochodu připadají strašně zábavné.

Z pole nad vesnicí je úžasný výhled, jaký u nás těžko hledat: na všechny strany, kolem dokola se rozprostírá nekonečné zelené moře. Les takový jako z pohádky, borové – březový a téměř nedotčený člověkem. Plný borůvek, medvědů, zajíců, bažin, klikvy, průzračných potoků a hřibů. K místu konání Raduga je to ještě přes hodinu, ale už setkáváme pestrobarevných bratříčky i sestřičky ze všech koutů bývalého Sojuzu.

Raduga v Rusku

Raduga v Rusku

Bolšaja Kokšaga je krásná a pitná. Jedna z nejčistších evropských řek si potichu plyne vinutými meandry křížem přes panenský les. K tábořišti je třeba přebrodit, šaty dolů a batoh na hlavu – na nejhlubším místě sahá voda asi po ramena. Hned při tomto symbolickém duhovém křtu si každý bolestně uvědomí úklady přirozeného lesa: je plný komárů. Je nemožné jim uniknout, u řeky se k nim přidávají ještě i ovád. Nikdy v životě jsem ještě nebyla taková poštípaný. Děkovala jsem bohyni chemického průmyslu, že mě ústy jednoho kamaráda promluvila vzít si s sebou repelentní krém. Tuba byla samozřejmě příliš malá a komáři přihladíme, šetřila jsem si ji alespoň na večery a svítání, kdy byly malé bestie nejkrvelačnější. Doma se snažím i nepříjemný hmyz vyhánět, pokud mi zabloudí do pokoje – v ruském lese jsem je ubíjela, byl to boj o přežití. V hamoku se spát nedalo, dokonce i přes stan bylo celou noc slyšet zuřivé a hlasitě bzučení zoufalých komárů donekonečna se vrhajících za mým vábivým lidským pachem proti polyetylénové stříšce.

Přímo na písečném břehu řeky již staly první stany a týpí, v průběhu tří dny jejich stále přibývalo a kolem úplňku se mé místo nad řekou, které jsem si vyhlédla blízko kamarádů z minulého roku jako jedno z tišších, změnilo na centrum rušného lesního rainbow městečka. Neubralo mu to na kráse všichni sousedé byli milí, dokonce mám podezření, že statisticky na nás v takové hustotě a s mnoha ohni kolem připadlo méně komárů než na ty, kteří si vyhlédli odlehlá místa hlouběji v lese. Jako například „centrální“ louka, kde stál duhový stožár s vlajkou a hořel hlavní oheň. Chodili jsme tam jen jíst a po večerech hrát k ohni, komáři byli jinak nesnesitelné. Večerní kruhy byly někdy opravdu namáhavé. Zkuste zpívat óm, když vás svědí asi sedmnáct čerstvých a sedmdesát starých píchnutí.

Po OME následuje na ruském rainbow talking stick, kdy ve středu kruhu dostanou slovo všichni, kteří chtějí rodině něco říct. Ohlásit workshop, popovídat, co je trápí a co se jim líbí. Za ten týden, který jsem na Raduga strávila, proběhly dílny a vyprávění například o zpívání bez slov, holotropním dýchání, putování do Indie, jazzové rytmice, žonglování či divadle. V poslední večer bohužel io první pomoci a záchraně tonoucích. V ten úplňková den se v řece utopil mladý člověk. S Andrejem, Romou a Natašou jsme se právě koupali a nechávali nést proudem k brodu, když se na břehu zběhl hlouček lidí a volali všech na pomoc. Přímo před jejich očima zmizel ve vodě člověk a už se nevynořil. Navzdory hledání pod vodou i na březích se ho až do večera nepodařilo najít. Bolšaja Kokšaga je na většině míst dostatečně mělká na to, aby se člověk postavil na dno, jsou však i dva a půl metru hluboké úseky, a právě tam stáhl nešťastníka silný proud. Jeho tělo našli zaklíněné v kmenech stromů, které pod vodou pevně drží písečné nánosy. Kvůli písku a tmavé, rašelinných barvě vody ho také nebylo vidět ani s plaveckými brýlemi a podvodnou baterkou.
Je to zvláštní a těžký pocit, vynořit se nahá z řeky, jejíž vodu piješ a která dvě stě metrů pod tebou právě vzala život tvému ​​neznámému bratrovi. Ilu říkal, že před dvěma lety se to už na Raduga stalo, že se také utopil člověk. Roma a Andrej vyšli na břeh a začali se tváří k řece žehnat a modlit staré pravoslavné modlitby. Na večerním kruhu jsme všichni na minutu ztichli.
Řeka, která život dává i bere. Na Raduga se v ten týden také narodilo dítě. Z týpí mladé rodinky se ozýval pláč i spokojené mručení, otec bez oddechu štípal dřevo a nosil vodu a na kruhu přibyla měla růžová tvářička zdravého novorozence.

Raduga v Rusku

Raduga v Rusku

Úplňková noc byla krásná. Sešlo se hodně dobrých muzikantů a kromě skvělých bubnů bezvadně improvizovali kytary, balalajka, harmoniky, saxofon, trubka a flétny. Později se párty přenesla k menším ohněm a byla to radost, procházet se od jednoho kruhu k druhému, popíjet čaj, zajídat ho perníčky, hrát a zpívat s celou velkou ruskou rodinou. Svítání jsem vítala s kamarádem a jeho hrou na trubku na břehu u vody. Není krásnějších ozvěny jako té ze zamlžené ranní řeky v Marijská lese.

Na čtyřdenní cestu domů jsem se vůbec netěšila. Nejprve jeden den do Moskvy a odtamtud přes Bělorusko a Polsko domů. Cestou třeba uplatit průvodkyni, aby Andreje pustila do vlaku bez lístku (Přitom jsme stáli na stanici tři hodiny, ale těsně před námi se pokazila kasa. Ruské stanice a prodej lístků jsou ve většině případů příšerně komplikované a neefektivní. Rusové jsou mistři neefektivnosti.) Poté podplatit běloruského pohraničníka, aby zapomněl, že nemám ruskou registraci (Korupce je úžasná i strašná. podplatit můžete všechny, což znamená že vždy máte šanci dobře obejít ale i to, že nic nefunguje.) Všichni cizinci se po příchodu do Ruska mají registrovat na místní milici. Jelikož jsem neměla chuť strávit den v Moskvě stáním na chodbě OVIRu, oddělení víz a registrace, raději jsem tomu nesympatický muži ve velké placatý zelené čepici strčila do zásuvky nějaké to euro. Zde zásuvku on sám přede mnou veleznačným gestem otevřel. Na hranici jsme strávili dvanáct hodin, z toho osm hodin se nic nepohnulo, ani nás nikdo nekontroloval. Nekonečné čekání, tak jako skoro všude tam na východě. Uvědomila jsem si, jak moc nesnáším ostnatý drát.

I příští rok se v Rusku bude konat Raduga. Určíte bude za stejným plotem z ostnatého drátu, určitě bude třeba znovu vyřizovat vízum a jedů se na hranici. Ale stojí to za to. Jděte do Ruska, máte tam rodinu.

janka Rizmanová

Nejvýznamnější bitvy 2. světové války

Úvod
Druhá světová válka je velkolepé období jako i smutné. Miliony lidí přišlo o život kvůli šílenému plánu jedenoho člověka. Adolf Hitler jehož přezdívali Fuhrer (vůdce) byl nespokojený s někdejší situací v Německu která začala po podpisu Versailskej smlouvy a začal pracovat na svém velkém plánu. V roce 1933 se Hitler dostal k moci. Stál na čele své strany NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei). Všechno se to začalo v roce 1.9. 1939 když Německo zaútočilo na Polsko. Touto prací Vám přiblížím nejvýznamnější a největší bitvy druhé světové války, bitvy které byly největší a nejstrašnější jaké kdy člověk zažil a viděl.

Nejvýznamnější bitvy 2. světové války

Nejvýznamnější bitvy 2. světové války

„Pokud německý národ prohraje válku, tak se prokázal jako slabší, a proto si nezaslouží žít dál, ať je proto zcela vyobcován.“ (Před koncem války) HITLER

Bitva o Stalingrad
Byla to nejvýznamnější bitva v druhé světové válce. do ní se ve válce Německu dařilo, ale po ní se začala situace otáčet.
1942. Nebylo to první bitva v níž jejich Rusové porazili, přes to však stále velmi významná. Němci si uvědomili že jsou proti Rusům slabí a tak se snažili o větší úspěch. Velení německé armády (Wehrmacht) vypracovalo plán, ve kterém měla část armády útočit na kavkazské pohoří, useknout část Ruska ze dvou stran a obsadit větší sovětské ropná pole (oil fields). Operace měla Rusů překvapit a měla rychle postupovat aby si Rusové nestihli připravit obranu. Jejich plán se nazývá Operace Modrá. Spočíval v tom, že se armáda rozdělila na dvě skupiny. Skupině A veleli Erich von Manstein a ven Kleist, kteří měli útočit na jih k Rostovu a pak pryč přes Tranzkaukaz ke Kaspickému moři přičemž obsadit ropná pole v Maikop. Skupina B které velel generál Fridrich ven Paulus a ven Weichs, měla projít mezi řekami Don a Volha, aby přišli severně ke Stalingradu. Vedle toho měli useknout druhou část Ruska. 28. červen. Útok se začal. Adolf Hitler myslel, že čtvrtá obrněná armáda generála Hotha (tanky, část skupiny B) je ve skupině B nepotřebná, tak ji poslali do skupiny A. Zbytek dostal příkaz, aby šli na Jih. Tak se vlastně dostali do Stalingradu. Hitler pak přikázal aby šli původní cestou. Rusko se o tom dozvědělo a generál Andrej Jeremenko stáhl své jednotky, ponechává bojiště Němcům, a poslal je do Stalingradu. Generál von Weichs nařídil Němcům aby šli na jih. Mezi tím se tam už dostali Rusové. Narychlo zformovali šedesátém druhou armádu, které velel generál Lopatin. Když vyjádřil své obavy, Jeremenko ho vyměnil za Vasilije Ivanoviče Čujkova. Jeremenko přikázal Čujkov aby bránil město za každou cenu. Vydal rokzaz podobný Stalinovu: už žádný krok zpět. NKVD (komunistická policie) dostala příkaz aby zastřelila každého, kdo se neprispôsobí.23. srpen. Uskutečnilo se bombardování Stalingradu. Tisíce domů byly vyhozeny do vzduchu. Civilní obivateľstvo utrpělo mnoho ran. Zemřelo asi 44 000 lidí a více než 150 000 bylo zraněno. Obyvatelstvo se zredukovalo na 400 000. Jeremenko si vzpomíná na bombardování takto: „Už jsme dosud zažili hodně bitev, ale co jsme viděli v Stalingradu 23.augusta, to byla noční můra. Bomby vybuchovaly všude kolem a obloha byla vyplněna sloupci ohnivého kouře. Blízko nádrží ropy (byly umístěny na březích Volhy, severně od středu města) bodali oblohu obrovské plameny, zaplavující půdu mořem ohně a pálivých plynů. přívaly hořící ropy a benzínu plavaly na Volze, na povrchu to byla řeka ohně. Lodě na řece se vznítily, asfalt na cestě chrlil dusivý kouř a telegrafní věže jiskřily jako zápalky. Země Stalingradu byla popraskaná a začerněnou. Město vypadalo jako napadené hrozným hurikánem, který ho vynesl do vzduchu, sprchujícího ulice a náměstí. Vzduch byl horký, dusivý, plný dýmů a těžko se dýchal.
24. srpen. Výbor na obranu města organizoval evakuaci obyvatelstva. Do 14. září bylo evakuováno asi 300 000 lidí a náklad z továren.
1. září. Němci obsadili Stalingrad. Rusové před městem určili útočné body a vtrhli do města. Začal se boj Rattenkrieg – krysí válka. Obě strany měly pravidla nezrušit se a nevzdat se. V ulicích zuřil strašný boj. Konštatin Simonov zaznamenal boj Luftwaffe a Rusů takto: „Všechny domy kolem města hořely av noci je kouř zalil horizont. Ve dne v noci byla zem posypaná šrotem z bombardování a děl. Vraky sestřelených letadel ležely roztroušené po ulicích a vzduchem svištěly náboje z Ack-Ack kanónu, ale bombardování to hned ukončeno. strážní se pokusili se Stalingradu udělat peklo na Zemi. Nicméně bylo nemožné zůstat pasivním. měli jste bojovat, měli jste bránit město před střelbou, kouřem a krví. Byla to jediná cesta jak žít. “ (Ack-ack je vlastně protiletadlová baterie.) Rusové poslali letadla s posilami, ale německé letectvo (Luftwaffe) jejich blokovalo. Protiletadlové baterie sice zničili mnoho letadel Luftwaffe, ale nakonec Němci obsadili řeku (celá bitva se konala u řeky Volhy blízko Stalingradu). Posily začaly přicházet v noci. Do Leningradu dorazili dělostřelci a raketometníci. Šestá armáda (von Paulus) měla velké ztráty, ale nakonec šedesátém druhou armádu (Čujkov) vytáhli ven ze Stalingradu a dotáhli k Volze. Byla rozdělena středem na dvě části a Čujkov ztratil spojení s druhou částí. Hitler byl stále více přesvědčen že tato bitva je konec války.

Nejvýznamnější bitvy 2. světové války

Nejvýznamnější bitvy 2. světové války

Střed října. Část německé armády na řece Don setkali Rumuni, spojenci Rusů. Začátkem listopadu generál Fridrich von Paulus přivolal čtyřicátou osmou tankovou divizi na Don, ovšem přišlo pouze 50 dobrých tanků.
19.listopadu. Rumuni se téměř zázračně drželi. Rusové odstartovali operaci Uranus. 20. listopad. Velmi mnoho ruských divizí táhlo na jih, zajali téměř polovinu štvrtejarmády (tanky, generál Hoth) a mnoho vojáků v Stalingradu a blízko při něm. Hermann Goering je nahradil posilami z Luftwaffe.
1943. V lednu Rusové zahájili operaci Neptun. Tentokrát na ně útočili Italové. Po úspěchu Rusové zaútočili na hranice německého území, a usekli je daleko od Stalingradu. Fridrich von Paulus se vzdal, protože už neměl žádnou šanci. Rusové dostali zpět Stalingrad, který později přejmenovali na Volgograd, ale byly návrhy aby ho zase přejmenovali na Stalingrad. Ne na počest diktátora, ale jako symbol hrdinství ruských vojáků.
Bitva v Pacifiku – Pearl Harbor
Bylo 7 h 55 min a kolem 180 japonských letadel překvapivě zaútočilo na americkou flotilu v přístavu Pearl Harbor, vzdáleném 15km od Honolulu, na Havajských ostrovech. Až do 8 h 30 min shazovali bomby a torpéda na válečné lodě, letecké plochy a přístavní nádrže. O 8 h 45 min proletěla druhá vlna, složená ze 170 letadel, aby za 60 min dokončila dílo zkázy. Celkově, za cosi více než půldruhé hodiny, bylo z boje vyřazených 8 velkých obrněných lodí (z nichž 3 potopili), 3 křižníky, 3 torpédoborce, 4 pomocná plavidla byly vážně poškozeny a 159 letadel bylo zničeno na zemi. Bilance – včetně lidských ztrát: 2403 mrtvých a 1178 zraněných – byla pro Američany velmi špatná. Útočníci ztratili pouze 29 letadel a 5 kapesních ponorek. Ve stejný den se Japonci vylodili v Malajsii a na Filipínách.

Cíl Japonce byl jasný: neutralizovat americkou mocnost, jedinou překážku jejich expanzivních ambicí na Dálném východě a jihovýchodní Asii. Již od roku 1937 okupovali nejbohatší část Číny a evropskou válku i porážku Francouzka roce 1940 využily na proniknutí do oblasti Indočínského poloostrova. Jenže prezident Franklin Roosevelt na to reagoval prohlášením hospodářských sankcí a zvláště zavedením naftového embarga v červenci 1940. Generál Tódžó, který stál na čele od října, se domníval, že podmínkou dobytí jihu je zničení amerického loďstva v pacifiku. Přípravu operace proti Pearl Harboru byl pověřen admirál Jamamoto, velitel Spojené loďstva. Jako mladý námořník se roku 1904 zúčastnil překvapivého útoku proti přístavu Port Arthur během rusko-japonské války. Tentokrát spočívaly obtíže v zdolání vzdálenosti – téměř 5500 km! Řešení se našlo v použití 6 letadlových lodí s 350 letadly na palubě, doprovázená 2 válečnými loděmi, 3 křižníky, 9 torpédoborci a několika zásobovacími plavidly, před tímto seskupením se plavilo 26 ponorek, z toho 5 kapesních, které měly do přístavu Pearl Harbor proniknout za účelem průzkumu. Eskarda vedená admirálem Nagumo, 26.listopadu nenápadně opustila Kurily. Se zhasnutými světly a vypnutým rádiovým spojením se přesouvala mlhami méně používané severní cesty a zastavila ve vzdálenosti 230 mil severně od ostrova Oahu, kde se nacházel cíl.
Tam čekala na příkaz k útoku, který jí byl vydán v pátek 5. prosince. Útok byl určen na konec týdne, protože v té době se americké loďstvo po týdenním výcviku obvykle vracelo do přístavu. V neděli ráno, když noční radarová obsluha skončila službu, Nagumo nasadil torpédové letadla a střemhlavé bombardéry doprovázeny stíhačkami „ZERO“. O 9 h 45 min, když bylo po všem a Pearl Harbor se ztratil v plamenech a chuchvalcích hustého kouře, byl do Tokia vyslán tradiční signál označující vítězství – „Tora, tora, tora!“ Překvapení na straně Američanů bylo úplné. K japonské agresi došlo v době sladké nečinnosti, když v Pearl Harboru nebyly připraveny žádné kroky k odražení podobné operace. Ztráty způsobily hlubokou trauma. Ještě větší bylo pobouření vyvolané tímto zrádným činem. 8.decamra označil F. D. Roosevelt předchozí den za „hanebný den“ a bez potíží získal od kongresu prohlášení válečného stavu mezi USA a japonském. Veřejnost se jednotně postavila za něj a proti agresorovi: konečně padly poslední zbytky amerického izolacionismu. Pokud Japoncům jejich taktický úspěch zajistil během 6 měsíců převahu na moři a umožnil jim dobýt jihovýchodní Asii, strategická síla loďstva USA – letadlové lodě, které v prosinci nebyly na své základně -, zůstaly zachovány pro budoucí leteckou a námořní bitvu. „.

Vylodění v Normandii
Večer, 5. června se z Anglie vydala kolonie přes 5 tisíc lodí všeho druhu směrem do Francie. Tolik lodí se ještě nikdy předtím neúčastnilo společné akci. Lodě plavali ve více proudech vedle sebe po předem odminováno trasách. Vpředu plavaly minolovka, za nimi se táhly torpédoborce a vzadu byly do široka daleka vyloďovací plavidla. Ráno, 6. června, krátce po půlnoci shodili letadla výsadkářů – průzkumníky. Jejich úkol byl světelně vyznačit plochy pro dalších parašutistů a pro kluzáky, které měly dopravit první vozy a munici. Z přistávacích ploch bylo třeba odstranit Rommelovy překážky. Ne všichni průzkumníci splnili svůj úkol. Mnoho jejich zabloudili nebo byli odvátí na kilometry od určené pozice. Pro vyznačení oblastí neměli mnoho času. Někteří vyznačili svou oblast chybně. Později přistávaly řadoví výsadkáři. Ti měli obsadit důležité cesty a mosty. Jiní zase pokusit se zneškodnit nepřátelské baterie. Byla to největší výsadková operace o kterou se kdo kdy pokusil. 882 letadel shodilo celkem 13 000 mužů. Mnozí, zatížení těžkým výstrojí se utopili v bažinách a mnozí s nesetkali se svými veliteli, protože byli roztroušení po širokém okolí. Kluzáky, které proletěli německou protiletadlovou obranou a přistáli na určených místech, přinášeli munici a vozidla (v prostorách britské 6. výsadkové divize přistálo 69 kluzáků, z toho 49 na správném místě). Spojenci měli nedostatek vycvičených pilotů. Často vedle pilota, na místě pomocného pilota seděl jen obyčejný výsadkář. V případech, kdy se pilot zranil, zůstalo pilotování v rukou nezkušeného výsadkáře. Naštěstí použitý typ kluzáků nebyl velmi náročný. Z rozbitých kluzáků, které přistály, vystupovaly spojenecký vojáci s cílem splnit své rozkazy. Do rána, byly obsazeny důležité mosty, jiné byly vyhozeny do povětří a podařilo se zneškodnit některé děla a kulometné hnízda. Výsadkáři osvobodili 1. francouzské město od Němců – Jste. Mere-Eglise. Francouzské podzemní hnutí zatím přerušilo německé vojenské telefonní spojení.

Němci věděli, že přistáli výsadkáři, ale ještě nevěděli o co jde. Sledovali moře, ale žádné lodě neviděli. Kromě výsadkářů byly shozeny i asi tisícovka loutek oblečených do vojenských šatů, aby zmátly Němců. Na vyšších stupních německého velení panoval zmatek, váhání a nerozhodnost. Dostávali navzájem si protiřečící zprávy. Nad ránem bylo OKW v Německu požádány o uvolnění posil. Na základě informací, které mělo velení k dispozici nemohlo vědět, jestli opravdu jde o něco důležitého, posily nebyly uvolněné. Německý vojáci při setkáních s nepřítelem reagovali rychle a pohotově. Tisíce německých vojáků již bylo v pohybu. Němci velmi úzkostlivě čekali na svítání, aby se ukázalo, o co jde. Do vojenských štábů se dostala varovná zpráva – námořní stanice zachycovaly zvuk lodí, mnoho lodí. Kolem 6. hodiny ráno se lodi přiblížily na dohled. Pro Němce to byl úžasný pohled, vidět na celém obzoru od západu po východ tak ohromně velké loďstvo.

Jakmile se přiblížili na dostřel začala se střelba. Spojenci byli podporovaný ze vzduchu přes 10 tisíci stíhačů a bombardérů. Pobřežní baterie byly neustále bombardovány letadly a bombardovány salvami z vojenských lodí. Letadla bombardovala německé pozice, aby vojáci měli snadnější práci. Děla na lodích byly rozpálené dočervena. Několik lodí bylo zasaženo, některé narazili na podmořské miny a potopily se (Corry). Vojáci na lodích, přibližujících se k Francii, trpěli od neustálého kolísání mořskou nemocí. Byli celí zubožení ještě před vyložením. S plným výstrojí vážili nejméně 135 kg, byly nepohyblivý a pomalý. Když přestupovali do člunů, mnozí se zranili, nebo utopili. O 6 30 za začalo vylodění. Nejprve se vylodili obojživelné tanky s prvními vojáky, hned nato nastoupili ženisté. Ti museli zneškodnit miny a vyhazovat do vzduchu železné konstrukce, aby mohly přistávat vyloďovací čluny s vojáky a vozidly. První spojenci přistáli na pobřeží. Američané přistávala na plážích Utah a Omaha, Britové na plážích Gold a Sword a Kanaďané na pobřeží Juno. Na jednotlivých úsecích byla situace odlišná. Například americký vojáci na pláži Utah měli dojem, jako by se jednalo jen o další cvičnou akci. Překážky tam nebyly až tak hrozné, jak čekali a nepřítel střílel pouze sem-tam. Cítili se dokonce oklamáni, čekali větší odpor. Největší problémy jim dělali velké vlny. Tito vojáci rychle pronikaly do vnitrozemí. K americkému pobřeží Utah se blížila již 3. vlna člunů a stále ještě nenarazili na velký odpor. Jiná byla situace na ostatních plážích. Obzvláště trpce to vypadalo na pláži Omaha, která dostala přezdívku krvavá Omaha. Tato část pobřeží byla nepřítelem více chráněna. Speciální demoliční ženijní jednotky armády a námořnictva byly nejen široce rozptýlené, ale dorazili se zpožděním o rozhodující minuty. Ženisté, přezdívání žabí muži odstraňovali překážky pod stálou minometných palbou. Zdálo se, že Němci věnují ženistů pracujícím mezi překážkami zvláštní pozornost. Odstřelovači si vybrali za cíl své palby miny na překážkách. Jindy zase čekali, dokud ženisté připraví překážky k odstřelu, a pak je Němci vyhodili minometných palbou do vzduchu dříve, než se ženisté mohli vzdálit. Když dorazili první vyloďovací čluny, nebyly ještě ženisté hotovi. Čluny se hromadily před překážkami a vlny jejich zmítaly sem a tam. Člun za člunem ztroskotávaly na překážkách, narážely na podmořské miny a letěli do vzduchu. Jiné byly zasaženy pobřežními děly. Do ostatních člunů se dostávala voda. Vojáci si vodu v člunech velmi nevšímali, neboť podle konstruktérů byly čluny nepotopitelné. Jakmile se první kvůli velkým vlnám potopil, začali přilbách rychle vylévat vodu. Vojáci, kteří se dostali do vody, to měli těžké. Ve vodě oblečení rychle umdlévaly a těžká výstroj táhla vojáků neúprosně pod hladinu. Jednotky měli jasný rozkaz – za každých podmínek se dostat na pevninu, nemohli zachraňovat své kamarády. Těch, kteří se dostali na pobřeží, tam čekala těžká kulometná palba. Bezhlavě se skrývaly za skalami a za Rommelovy překážkami, které byly vyhazovány do vzduchu. Krátery, které tam měly být po bombardování, tam nebyli, neměli se kde ukrývat. Hustou kulometnou palbou byly přibitý k zemi. Všude kolem vybuchovaly granáty. Až se nyní se zjistilo, že mnohé jednotky přistáli na nesprávných úsecích. Po písku se válela těžká výzbroj, zásoby, bedničky s municí, rozbité rádiová zařízení, polní telefony, plynové masky, ženijní nástroje, ocelové přilby a záchranné pásu. Po pláži byly rozházené velké cívky drátu, mínohladačky a různé zbraně od polámaných pušek až po zkažené Bazooka. Pokroucené trosky přistávacích člunů vyčnívaly ven z vody. Mezi překážkami ležely převrácené buldozery. Hořící tanky vypouštěly do vzduchu černý kouř. Do tohoto chaosu, zmatku a smrti na pobřeží proudily vojáci 2. vlny. Museli se zastavit. O pár minut později dorazila 3. vlna – také se musela zastavit. Vojáci ležely jeden vedle druhého na písku a kamenech. Krčili se za překážkami, skrývalo se za těla mrtvých. Neprietelské děla, o kterých si mysleli, že jsou již vyřazeny, jejich přibili k zemi. Byly smeteni tím, že přistáli na nesprávných úsecích, hluboce jimi otřásla spoušť a smrt kolem nich. Sanitáři nevěděli, co mají spíše dělat.

Hitler stále spal ve svém rekreačním sídle na Obersalzbergu. Na jeho štábu, o několik set metrů dál, generálplukovník Alfred Jodl, operační náčelník OKW, odmítl uvolnit tankové zálohy, divizi Panzer Lehr a 12. tankovou divizi SS na žádost OB West. Jodl si nebyl jistý, zda toto je opravdu invaze. Dostal zprávy, že toto může být útok k odvrácení pozornosti, a hlavní útok bude pak na Pas-de-Calais. „OB West musí vyvinout veškeré úsilí, aby útok zlikvidovalo silami, které mě k dispozici. Nemyslím, že přišel čas na uvolnění záloh OKW. Musíme počkat, dokud se situace vyjasní.“ Jodlovo rozhodnutí, odpovědělo tomu, jak by asi rozhodl Hitler. Byl to další příklad chaosu a zmatenosti ve vedení. V Paříži, na OB West vyvolalo Jodlovo rozhodnutí zděšení, a nechtěli mu uvěřit. Když namítali, že obě tankové divize již uvedli do stavu pohotovosti, velitel OKW rozzuřeně křičel, že tanky musí okamžitě zastavit, nic se nesmí podnikat, dokud Führer nerozhodne. Že prý k hlavnímu vylodění i tak přijde na úplně jiném místě. Na Rommelově velitelství vládl určitý optimismus. Nevěděli zatím o Jodlovom rozhodnutí, mysleli si, že obě záložní tankové divize jsou již na cestě. Bylo známo, že 21. tanková divize, která se nacházela v Normandii se již přesouvá k Caen. Obecně zde panoval názor, že do konce dne budou spojenci zatlačeni zpět do moře. Přišla zpráva od důstojníka z pobřeží Omaha. Zprávu, která říkala, že nepřítel se na kraji moře snaží skrýt za překážkami, demoliční skupiny, které měly odstraňovat překážky se vzdali další práce, vyloďování přestalo a na pláži leží značný počet mrtvých a raněných, vzali doslova. Takto to ale nevypadalo na každé pláži. 15. armáda generála Hanse von Salmutha, která bránila oblast Pas-de-Calais, nabídla Rommelovy štábu pomoc. Podpora byla velkodušně odmítnuta se slovy: „Nepotřebujeme ji.“. V roce 1944 utrpěla německá Luftwaffe velké ztráty. Spojenci dávali důraz na zničení německé vzdušné obrany, pak měli přijít na řadu průmyslová centra a dopravní uzly. K začátku června zůstalo Němcům jen asi 40% bojeschopných letadel. V den D zaútočili na spojence jen 2 stíhačky FW-190. Ostatní letouny byly nedávno předtím odvelené do jiných oblastí. O půl desáté ráno dostal generál Eisenhower v Anglica první hlášení. Jednotky se dostali na břeh na všech pěti pobřežích. Operace Overlord probíhala celkem dobře. 9 33 byla rozhlasem celému světu oznámena zpráva: „Pod vedením generála Eisenhowera začali dnes ráno spojenecké námořní síly za silné podpory letectva vykládat na severním pobřeží Francie spojenecké armády.“ Kolem desáté (9 hodin německého času) Hitlerův štáb dostal zprávu, že jsou definitivně příznaky, že došlo k důležitému vylodění. Vzbudili Hitlera. Následovala porada. Situace byla napjatá. Na základě neúplných informací přišel Hitler k závěru, že toto není hlavní invaze. Z místnosti odcházel se slovy: „Tak je toto invaze, nebo ne?“ Otázka uvolnění tankových divizí OKW, které tak nutně potřebovali, se ani nedostala na program. Kolem desáté se Rommel v Německu, 800 km od Normandie, dozvěděl o invazí. Byl ohromen a zdrcený. Nadešel očekávaný den, o kterém kdysi prohlásil, že bude nejdelším dnem. Okamžitě se vydal na cestu do svého štábu. Vojáci 4. americké divize postupovali z pobřeží Utah do vnitrozemí rychleji, než kdokoliv předpokládal.

Důležité bylo udržet proud nákladních aut, tanků, polopásové vozidel a džípů ve stálém pohybu. Setkávali se s výsadkáři, kteří se do té doby snažili udržet své pozice a spolu s nimi zajistili první velké americké předmostí. Na Omaze to šlo těžší, ale pomalu začali postupovat. Po celém pobřeží Omaha se útok dostával ze slepé uličky. Vojáci si začali uvědomovat, že zůstat na pobřeží znamená jistou smrt. Vstávali, a navzdory velkým ztrátám postupovali vpřed. O 15.40 OKW konečně uvolnilo 12. divizi SS a divizi Panzer Lehr. Tanky byly zdrženo o více než 10 hodin. Bylo to však pozdě, nebyla naděje, že by některá z nich dorazila do invazního oblasti ještě v tento rozhodující den. (12. divize SS dorazila na předmostí ráno 7. června. Panzer Lehr, silně oslabena útoky ze vzduchu dorazila až 9. června.) Němci vkládali svou naději do 21. pancéřové divize, která se blížila ke spojencům. Tanky museli obejít Caen, spojenci se zatím stihli opevnit na vyvýšeninách. 21. německá tanková divize byla zničena. Celkově se spojencem za 1. den podařilo vytvořit podmínky pro další vyloďování. Bylo vybudováno 5 předmostí. U pláže Utah sahalo predmistie až 4.5 km do vnitrozemí. Dopoledne vypadala situace Američanů na pláži Omaha beznádejne.Neskôr se vojáci vzchopili a do konce dne postoupili 1,5 km do vnitrozemí. Jen pro srovnání, za den D byly ztráty na pobřeží Utah 197 mužů, ale na Omaze až 2500 mužů. Za 24 hodin dosáhly spojenecké ztráty celkem přibližně odhadem 12 tisíc mužů. Údaje o německých ztrátách se rozcházejí. Odhaduje se od 4 tisíce po 8 tisíc mužů. Nanahraditelnú pomoc při pronikání spojenců přes německé postavení poskytli bombardéry. Převládá názor, že bez takové účinné letecké podpory, jakou měli spojenci během invaze, by se invaze nikdy nebyla povedla. V následujících dnech se spojenci prodírali dále do vnitrozemí. Postavili tzv. „Mullberies“ – moruše. Byl to krycí název pro 2 přístavy, které postavili spojenci na pobřeží. Byly to přístavy z pontonů, kolem nich byly do moře naházené stovky tun betonu a potopené staré lodě, aby lámaly vlny. Do 19. června, kdy bouře zničila tyto přístavy, se pomocí nich dostalo na pevninu 500 tisíc vojáků a 80 tisíc vozů. Později se spojenci vykládalo v dobití přístavu Cherbourg. (Cherbourg byl dobyt 27. června) Na dodávku benzinu pro spojenecké vojstvo bylo z Anglie přes kanál do Cherbourgu natažené potrubí. Hitler i po dni D věřil, že k hlavnímu spojeneckému útoku přijde na Pas-de-Calais, patnáctou armádu do konce června držel na místě.
Spojencům se podařilo otevřít novou, západní fronty proti nacistickému Německu. Postupovali dál, osvobozovali francouzská města. Do konce měsíce dosáhli německé ztráty 250 tisíc mužů. Vydatnou pomoc poskytovaly spojencům bombardéry, které dělaly kobercové nálety. Po takových náletech byly německé zákopy rozvrácené a vojáci, kteří nálet přežili rozrušení a snadno zranitelní. Začátkem srpna měli spojenci cestu na Paříž podél Seiny volnou. K jejich překvapení postupovali rychle.

Napadení SSSR německou armádou
Začátkem léta 1941 došlo k dějinné události, která měla rozhodující vliv na průběh 2. světové války. Dne 22.6.1941v časných ranních hodinách fašistické Německo poté, co okupovalo téměř celou Evropu s výjimkou Velké Británie, napadlo Sovětský svaz navzdory platné smlouvě o neútočení mezi Německem a SSSR. Smlouvu podepsali ministři zahraničí Ribbentrop a Molotov přibližně před dvěma lety. Německý útok byl paradoxně zahájen přes Německo – sovětskou hranici, která vznikla poté, co si obě mocnosti před časem rozdělili Polsko.

Plán napadení SSSR Němci pojmenovali hrdým názvem Plán Barbarossa, na počest Friedricha I. Barbarossy, německého císaře žijícího v 12. století. Ve středověku se s ním spojovaly naděje na obnovení někdejší slávy německého národa. Tato osobnost německých dějin byla idolem samotného Hitlera. K realizaci plánu vytvořilo německé velení tři obrovské seskupení armád. Skupina armád Sever měla napadnout a zničit sovětská vojska v Pobaltí a dobýt město Leningrad, skupina armád Střed zničit sovětské síly v oblasti Smolenska a dobýt hlavní město Moskvu, skupina armád Jih měla podle plánu obsadit západní Ukrajinu a dobýt hospodářský významnou Donbas a Kavkaz s jeho ropnými poli. Konečným cílem operace Barbarossa bylo dosažení linie Archangelsku – Astrachaň. Hlavním cílem útoku měla být Moskva, a až pak měly být poražena vojska SSSR v pobaltských republikách. Následně měli být dobyto základny Baltského loďstva Leningrad a Kronštadt. Porážka SSSR mohla v konečném důsledku znamenat i změnu v postojích Velké Británie vůči Německu. Hitler totiž věřil v budoucí spojenectví s Velkou Británií. Německý plán byl neskutečně odvážný a začátek tažení ukazoval, že by se Hitlerovi dobrodružství mohlo podařit. Útok na sovětské útvary, které Bolivia té době v mírovém stavu, začal typickým způsobem bleskové války, tedy mohutným nasazením tankových a mechanizovaných divizí a letectva.Nasadených bylo 153 německých, 12 rumunských, 4 maďarské, 3 italské a 18 finských divizí. Celkem to bylo tři a půl milionu vojáků. Byla to bezkonkurenčně největší armáda v dějinách, která se zúčastnila útoku na jeden stát. Podle předpokladů nejvyšších německých vojenských expertů mělo tažení do SSSR trvat 6 – 8 týdnů. Útok byl tak překvapující a důrazný, že sovětská obrana velmi rychle ustupovala téměř na celém frontě. Německý postup zaznamenal na některých úsecích fronty vzdálenost až 300 km v průběhu čtyř dnů. Rychlý postup však měl i své nevýhody, protože druhosledové jednotky za útočícím prvním sledem zaostávaly, čímž se vytvářely možnosti na obchvat útočících jednotek ze strany Rudé armády. Vzhledem k narůstající vzdálenosti bylo také značně komplikované zásobování útočících jednotek. Kvůli obavám z možného protiútoku osobně Hitler před Moskvou na nějakou dobu postup zastavil.

Po vstupu německých vojsk na Ukrajinu a do pobaltských republik část obyvatelstva vítala německých vojáků jako osvoboditele. V těchto republikách působily značné odstředivé síly, jejichž cílem bylo odtržení od SSSR. Tuto skutečnost Němci nedokázali využít a svým barbarským vedením války a jednáním s civilním obyvatelstvem vzbuzovaly silný odpor vůči své přítomnosti.

Hlavní roli v německém útočném plánu tvořila skupina armád Střed, která disponovala největším množstvím obrněné techniky. Její uskupením se podařil do té doby největší obchvatný manévr ve válce, když dvě tankové skupiny obklíčily čtyři sovětské armády, které byly postupně zlikvidovány. Výsledkem bylo 300 tisíc zajatých sovětských vojáků. Něco takového by přimělo ke kapitulaci každou armádu v Evropě. Na jihu německé armády postupovaly velmi těžko, protože nedokázali nepřítele přečíslovat a ten jen spořádaně ustupoval a kladl pro Němce do té doby nevídaný odpor. Také výkonnost rumunských divizí, zařazených na tomto úseku fronty, se nedala srovnat s německými. Nejdůležitější boje se stále odehrávaly na přístupech k Moskvě. Němci postupně dobyli město Bobrujsk, tankové sbory generála Guderiana překročili řeku Dněpr a v cestě jim stálo starobylé, pro Rusy historicky důležité město Smolensk, které chtěly za každou cenu udržet. Nedokázali však odolat německému tlaku a Smolensk padl do rukou Němců. Za 25 dní překonali skupiny armád Střed 700 km území SSSR. Do Moskvy zbývalo jen 350 km.

Na severu pronikly německé armády na území pobaltských států a dosáhly řeku Lugu, kde narazili na tuhý odpor. Po dobytí této linie vojska čekali na vývoj situace na středním úseku fronty. Na jihu byl obklíčen Kyjev a ohrožen poloostrov Krym. Všechny úkoly první fáze operace Barbarossa Němci splnili. Moment překvapení využili stoprocentně.

Zde však musíme připomenout skutečnost, o níž se dlouho mlčelo. Sovětský vůdce Stalin totiž nechal v roce 1937 pod různými záminkami popravit nebo internovat v pracovních táborech téměř celou špičku Rudé armády až po funkce velitelů pluků. V současné době víme, že tak pravděpodobně reagoval na důmyslný podvrh německé rozvědky o chystající se zradě ve velení Rudé armády. Na místa těchto ostřílených velitelů byli dosazeni mladí a nezkušení velitelé, kteří se učili přímo v bojích. V jejich počátcích se však nemohli rovnat se zkušenými německými veliteli, z nichž někteří bojovali již ve španělské občanské válce v roce 1936. Němci se však měly v dohledné době přesvědčit, že se učili rychle a dobře. Ztráty Rudé armády byly stále obrovské, ale postupně se ukazovalo, že Sovětský svaz dokáže ztráty na živé síle pružně doplňovat, a co bylo pro Němce mnohem horší, ukazovalo se, že zřejmě nedocenili velkou sílu ekonomiky SSSR. Ta se velmi rychle přeorientovala na ekonomiku válečnou.

Bitva o Británii
Koncem léta 1940 se útoky nacistické Luftwaffe obrátili proti Velké Británii. Hromadné nálety měly způsobit demoralizačný účinek, staly se však spíše důkazem nacistické bezohlednosti proti civilnímu obyvatelstvu. Britské stíhací letectvo, podpořené mnoha piloty z dalších nacistickou okupací deptaných zemí, postavilo se statečně Luftwaffe na odpor. V legendární letecké bitvě o Británii bojovalo na straně Britů kromě dalších letců různých národností, i mnoho českých a slovenský letců, kteří v rámci britského letectva později utvořili dokonce samostatné letky RAF. Bitva o Británii stála německou Luftwaffe mnoho ztracených strojů a posádek zejména díky vynálezu radaru. Její tlak poklesl již v zimě 1940 a 1941, ale zatím to ještě nebylo znamením její doutnající slávy.

K tomu, aby německé jednotky mohli vtrhnout do Británie, potřebovali projít přes Lamanšský průliv. Tato přirozená bariéra honila Němcům strach. Obrovské ztráty, které by jejich transportním lodím mohla způsobit anglická flotila, dělali vylodění prakticky nemožným. Proto si mohli Němci vybrat ze dvou možností: buď zajistí vylodění na moři nebo ze vzduchu.
Jelikož druhá možnost byla jednodušší, rychlejší, levnější a v případě potřeby se mohli letadla využít i pro jiné účely, rozhodli se zlomit odpor Britů leteckými útoky. Velitel Luftwaffe, jak se německé letectvo tehdy nazývalo, byl Hermann Goering, letecké eso z první světové války. I když byl kdysi dobrým pilotem, jeho velení bylo velmi slabé. Plány leteckých útoků, které připravil, neměli žádný systém, a to bylo štěstí Britů. Německé nálety se opíraly hlavně o malé bombardéry – Heinkel 111, které se osvědčily ve španělské válce a byly chráněny letkami Messerschmitt Bf-109. Tato ochrana byla opravdu nutná: méně početné anglické letectvo mělo na své straně mohutného spojence – síť radarových stanic, které stihly vybudovat těsně před válkou. Proto byly anglické stíhačky vždy tam, kde je potřebovali, a nad území krále Jiřího se nedostalo žádné letadlo nepozorovaně. Snad nejznámější stíhačkou druhé světové války byl anglický Spitfire (prskavka). Ve vzdušných soubojích s Messerschmitt si získal pověst výborně zkonstruovaného letadla s lehkou ovladatelností. A však německá převaha byla drtivá. Po několika měsících byly anglické letky na pokraji vyčerpání. Německé ztráty byly také velké, ale rozhodně ne osudné. Zde však přišel obrat, který nikdo nečekal: německé letectvo se přeorientovalo na noční útoky výlučně na města: Němci totiž nevěděli, jaký je skutečný stav anglického letectví a báli se, že přijdou o všechno … K vítězství na obloze přispěly ve velké míře i českoslovenští letci , kteří po vypuknutí války unikly do Anglie. Dlouhou dobu byly totiž jedněmi z nejkvalifikovanějších a nejzkušenějších pilotů v Británii.

Největší tanková bitva dějin, Bitva U Kurska
Poslední významnější úspěch na východní frontě dosáhli Němci v březnu roku 1943. V bitvě u Charkově (její součástí byly i boje 1. československého praporu u Sokolova) zastavili a zničili silné jednotky Rudé armády a opět dobyli některá území, které ztratily po ústupu po porážce u Stalingradu. Front se na přechodnou dobu stabilizoval a obě strany uvažovali, co dál. Většina německých generálů navrhovala aktivní obranu, při které by využívaly lepší manévrovací schopnosti německé armády. Chtěli tak Rudou armádu nejprve vyčerpat a zaútočit pouze v případě mimořádně příznivých okolností. Druhou možností bylo zaútočit na nechráněný výběžek kolem města Kursk. Ruská vojska zde na kousku fronty postoupili hluboko do Němci ovládaného území a společný útok ze severu a jihu by zcela logicky znamenal obklíčení a zničení velkých ruských jednotek, které výběžek přeplnily.

Hitler zoufale potřeboval nějaký úspěch. Válka se na většině bojišť obrátila v neprospěch říše. Po vylodění spojenců v severní Africe kapitulovalo v Tunisku více než 230 tisíc německých a italských vojáků. Tisíce spojeneckých bombardérů drtily německá města a průmysl. Květen 1943 přinesl průlom iv ponorkové válce v Atlantiku. Německé ponorky, které ještě před několika měsíci vážně ohrozily bojeschopnost Británie, začali zaznamenávat ztráty neúměrné škodám, jaké dokázali způsobit. Špatně si vedly i hlavní spolubojovníci Němců Japonci. Po rozhodující bitvě u ostrova Midway a úspěchu první americké ofenzívy na ostrově Guadalcanal převzali i zde iniciativu spojenci. Navzdory pochybnostem tak vůdce vydal příkaz zaútočit na Kursk. Datum útoku se však stále odkládal, a to pravděpodobně rozhodlo. Namísto překvapení Němci napochodovali do pasti. Jeden z nejvýznamnějších ruských špionů Rudolf Rössler, působící ve Švýcarsku, již na začátku roku varoval před připravovanou německou ofenzivou v kurském oblouku. Moskva po předchozích dobrých zkušenostech Rossler uvěřila.

Ve vnitřní straně oblouku vybudovala několik po sobě jdoucích linií polních opevnění, zákopů, protitankových překážek a dělostřeleckých baterií. Jejich součástí byly i sovětské tanky, které zakopali až po věž do země.
Ve výběžku a za ním Moskva nahromadila obrovské množství vojáků a vojenské techniky. Devět set tisíc německých vojáků s 10 tisíci děl, 2800 tanky a 1800 letadly zaútočilo na přesilu 1,9 milionu sovětských vojáků podporovaných 26 tisíci díl, 5 tisíci tanků a 2900 letadly.

Němci v podstatě neměli šanci. Útok ze severu zastavili po třech dnech, útok z jihu trval o něco déle a skončil se největší tankovou bitvou v dějinách. V údolí u vesničce Prochorovka se 12. července setkalo asi 700 ruských a 300 německých tanků v zuřivé bitvě, kde tanky bojovali doslova na dosah ruky a často do sebe v rozvířeném prachu narážely. Oproti záplavě ruských tanků Němcům nepomohlo ani to, že poprvé v masovějším měřítku nasadili nejmodernější tanky Panther a Tiger. Ty však v boji na malou vzdálenost nemohli využít většinu svých technických výhod a pro předčasné nasazení byly navíc dost poruchové. Po zastavení německého útoku přešla Rudá armáda do protiútoku, který 23. srpna osvobozením Charkova ukončil bitvu u Kurska. Sověti v ní ztratili asi čtvrt milionu vojáků, Němci kolem sto tisíc. Velké německé tankové armády, hlavní zbraň někdejšího blizkriegu a jeden z rozhodujících prvků předchozích německých vítězství po Kursku v podstatě přestaly existovat. Němci od té doby na východě už jen ustupovaly.

Ještě před začátkem sovětského protiútoku u Kurska se spojenci vylodili na Sicílii a před koncem bitvy padl v Itálii Mussolini. Nejschopnější němečtí a japonští velitelé do konce léta 1943 pochopili, že nyní už nebojují o vítězství, mohou se snažit maximálně uhrát jakž takž přijatelný mír. Ani to jim však bohužel nezabránilo v tom, aby bojovali až do konce a poslouchali rozkazy lidí, kteří naopak ještě velmi dlouho nepochopili vůbec nic.

Bitva o Midway
27. května 1942 se těžce poškozena letadlová loď Yorktown dovlekl do přístavu Pearl Harbor. V bitvě v Korálovém moři ji zasáhla 400-kilogramová puma, která vybuchla hluboko v podpalubí. Oprava měla trvat tři měsíce a unavená posádka doufala v dovolenou. Namísto toho nastoupilo do práce přes 1 400 opraváře, aby za neuvěřitelné tři dny loď vyplula do dalšího utkání. Před šedesáti lety Američané zvítězili v bitvě o Midway.
Nálet bombardérů z lodi Hornet na Tokio, jako symbolická odveta za přepadení Pearl Harboru, byl pro další vývoj války nečekaně významný. Po úspěších v první fázi se Japonci museli rozhodnout, co dál. Jedna skupina důstojníků radila obsadit Cejlon na západě, druhá izolovat Austrálii na jihu a třetí, na čele s velitelem loďstva Jamamoto, obrátit se na východ a zničit zbytek amerického loďstva.

Nálet ukázal, že hlavní město a tedy ani císařský palác nejsou dostatečně chráněny. Japonci se rozhodli – třeba obsadit atol Midway a zničit letadlové lodě, které ho vyplouvají bránit. Malý atol by umožnil Japoncům útočit na Pearl Harbor a pak už nic neleželo mezi Japonskem a pobřežím USA.
Američané mohli proti japonskému loďstvu postavit pouze tři letadlové lodě – kromě Yorktownu ještě skupinu složenou z Hornetu a Enterprise. Na palubách mohly nést po 85 letadel. Nemocného admirála Halseyho nahradil Raymond Spruance, který nikdy letadlových lodí nepříliš, část posádky doplnili nezkušení letci, letecká technika v mnohém zaostávala za japonskou. Průvod dělali jen křižníky – bitevní lodě nebyly k dispozici. Japonci mohli do útoku vrhnout téměř celé své Spojené loďstvo. Ve snaze zmást soupeře ho nešťastně rozdělili – část obsadila tři bezvýznamné ostrůvky na severu Pacifiku, hlavní síly zase zůstaly během bitvy příliš vzadu – Japonci předpokládali, že Američané vyrazí do protiútoku, až když oni obsadí Midway. Bitvu nakonec vybojovala jen skupina kolem čtyř letadlových lodí stárnoucího a čím dál váhavejšieho admirála Nagumo. Ten dostal nelehký úkol – měl zaútočit na Midway, ale i zničit americké lodě, pokud se objeví.

Japonci podcenili průzkum – na moři často rozhoduje, kdo první protivníka objeví, a to se podařilo Američanům. Díky kryptografové svérázného kapitána Rocheforta, který nosil zásadně červené tenisky, dokázali částečně číst japonský námořní kód.

Těsně po šesté ráno 4. června 1942 napadla přibližně polovina japonských letadel dva ostrůvky, které tvořily pevnou zem na Midway. Stíhači zmasakrovali pár letadel, které ho měli bránit, ale zuřivá americká obrana způsobila, že škody na ostrovech byly překvapivě malé. Mezitím letěli dvě skupiny bombardérů z Midway k japonskému loďstvu. Dopadly špatně, ale Nagumo bylo jasné, že musí na atol zaútočit znovu. Nechal tedy druhou polovinu svých letadel přezbrojit bombami proti pozemním cílům.
Po chvíli dostali Japonci první zprávu průzkumných letadel o americkém loďstvu. Začali tedy zpět přezbrojit letadla torpédy a pumami proti obrněným lodím. V té době odrazily i třetí útok bombardérů z Midway a po chvíli čtvrtý. Vždy vyvázli bez škrábnutí. Stále nebylo jasné, zda průzkum objevil i americké letadlové lodě. Nagumo se proto rozhodl čekat. Každou chvíli se měli vrátit jeho letadla z náletu a stíhačky nad jeho loděmi odrazily i pátý útok. Krátce po deváté byly všechna letadla na palubách. O dvacet minut však dorazili první útočníci z amerických letadlových lodí. Spruance neváhal a také s neúplnými informacemi se rozhodl udeřit plnou silou.

Torpédové bombardéry z Hornetu však dopadly katastrofálně. Stíhačky se od nich nešťastně oddělily a bez ochrany se staly snadnou kořistí. Přežil jediný muž, který skončil ve vodě uprostřed japonského loďstva. Podobně skončily i torpédové letadla z Enterprise a Yorktownu. Osm útoků Japonci odrazily, když však dorazili střemhlavé bombardéry, jejich stíhači již byly ve vzduchu příliš dlouho, neměli střelivo, ani benzín. Letci z Yorktownu zasáhly loď Sórjú, kolegové z Enterprise Akagi a Kagu. Brzy bylo jasné, že lodě, na kterých vybuchovaly letadla plné benzínu a výzbroje nebude možné zachránit.

Japoncům zůstávala jen Hijr a její piloti dokázali poškodit Yorktown. Americká posádka však opět dokázala nemožné a loď za dvě hodiny opravila. Druhá útočná vlna Japonců si myslela, že útočí na jiné plavidlo – nebylo vidět žádné poškození. Ani po dvou zásazích torpédy se nepotápíte. Posádka ho sice musela opustit, ale na druhý den záchranné práce pokračovaly a Minolovka Yorktown téměř odtáhla domů. Po cestě však hrdiny bitvy potopila japonská ponorka. Hirjú chtěla bojovat dál, ale právě piloti z Yorktownu poslali i čtvrtého veterána z útoku na Pearl Harbor ke dnu. Další útoky nebyly tak úspěšné, Japonci ztratili už jen jeden těžký křižník. U Midway Američané zničili pýchu japonského loďstva. Nahradit velké letadlové lodě bylo pro japonský průmysl téměř nemožné, zahynula zde i špička námořníků a letců. Od této chvíle prošlo Japonsko do defenzívy a bránilo se, i když často velmi úspěšně, až do konce války.

závěr
Druhá světová válka. Synonymum pro největší neúspěch lidstva, vraždění, páchání zločinů proti lidskosti, týrání, sadismus, ztráty, husí kůži … a tak bych mohl pokračovat ještě pár stran. Dobře si uvědomuji, že druhá světová válka byla největší iv anti-humánní důsledcích a setkávám se i těmito informacemi téměř denně prostřednictvím televize, kde se ještě i po mnoha letech objevují nové výpovědi otřesených Židů, politicky nepohodlných osob; ale i přes knihy a časopisy. Viděl jsem otřesné obrázky zmrzačených živých i mrtvých těl. Pokud bych zmínil, byť jen malou část utrpení například Židů, měl bych kvůli objektivitě zmínit i ztráty na německé straně. Zneužívání dětí v Hitlerjunge od útlého věku, masovou demagogii, a tím bych odbočil od hlavního tématu. Celou téma jsem se snažil zpracovávat objektivně, bez emocionální a subjektivní rozsahu své působnosti, protože podle mého názoru se jen tak dají psát dějiny a o dějinách (samozřejmě pokud je přímo neprožíváte, tam se subjektivnost nelze vyloučit). Celkem objektivně jsem proto do obrazové přílohy zařadil i obrazy utrpení, které mluví samy za sebe.

Na závěr už jen citát od muže, který si zřejmě nejlepší ve své době uvědomil, co nám druhá světová válka skutečně přinesla:
(Albert Einstein o budoucnosti atomové bomby) „Vy všichni víte, že vývoj tohoto zastrašující významu destrukce, byl naléhavě vyžadován v nebezpečí válečné situace. Zároveň však byla vytvořena nová nebezpečná situace, jejíž stín je neustále na nás. Odteď se už nikdo nemůže efektivně ubránit. „

Rusko a Prusko v 18. století – Zánik Polska

1. Rusko v 18. stol: Koncem 17. stol. bylo Rusko velmi zaostalým státem. Extenzivní zemědělství neznalo intenzifikaci a pracovali v něm nevolno rolníci, kteří museli platit velké naturální a peněžní dávky. Protože ty velmi často neměli, řešily svou těžkou situaci útěkem nebo vzpourou. Zaostalé byly i řemesla a manufaktury včetně železářských, dokonce se museli z ciziny vozit i zbraně. Pokud nefungovalo zemědělství a průmysl, téměř neexistoval obchod, ai pokud ano, tak byl v rukou cizinců. Centrem obchodu byla Moskva. Velkou překážkou mezinárodnímu obchodu bylo i to, že Rusko nemělo přístup k Černému a Baltskému moři (alfou a omegou ruské zahraniční politiky bylo vždy tento přístup získat, tato tendence přetrvává dodnes – viz Žirinovskij a Indický oceán). Na vesnicích vládla šlechta (bojaři i služební, tj důstojníci či státní správa), v chudých městech se o moc snažili bohatí měšťané, kteří platili velké daně z majetku. Tento stav byl podporován i pravoslavnou církví – v Moskvě bylo 2000 kostelů, tzn. 1 kostel na 5 domů !!!

Neutěšený stav Ruska se snažil zlepšit car Petr I. (1689 – 1725), nar. 9. června 1672. Byl to velmi svérázný panovník, který neváhal spojit svou vlastní zručnost v řemeslných pracích a dychtivost po znalostech se snahou po despotické moci. V letech 1697-1698 podnikl studijní cestu po západní Evropě, navštívil Braniborsko, Hannover, Nizozemsko a Anglie a všude si všímal vědeckých poznatků a nejmodernější techniky (naučil se zde k hrůze své rodiny i operovat). Nebál se pracovat v docích, kde se naučil stavět lodě. V roce 1698 se přes Prahu a Vídeň vrátil do Moskvy, aby potlačil vzpouru střelců, tehdy jediné pravidelné ruské armády. Všechny užitečné technické, hospodářské i kulturní vymoženosti se pak pokoušel přenášet do Ruska a otevřít ho tak světu. Byl také přesvědčen, že Rusko se nadzvedne nejen rozvojem hospodářství, ale i vybudováním silné vojenské moci. Proto Petr I. začal všude dělat reformy. Všechny byly charakteristické tím, že byly „řízené shora“, všechny musely sloužit státu, hlavně armádě, a na lidskou osobnost jako takovou se zapomínalo ( „pouze silou jde lidu vnutit blahobyt“ – tato slova cara Petra I. jsou někde platné i dnes! ).

V zemědělství toho mnoho nezměnil, nepočítáme-li zvýšení daní, mezi nimiž se objevila i daň z hlavy. Tím se ještě více zvýšila závislost muziky od feudálů a následovaly časté povstání. Podstatně více se věnoval rozvoji řemesel a manufaktur, do kterých zval cizích mistrů a podnikatelů. Zřizovatelem a majitelem manufaktur dával řadu výhod, např. chránil jejich dovozními cly a dával jim vojenské a státní objednávky. Základní státní manufaktury a začal těžit uralský malachit. Když se mu podařilo povznést manufakturní výrobu, zlepšil se i obchod. Podporoval stavbu nových silnic a chtěl postavit mnoho nových přístavů (v r. 1703 založil Petrohrad, od r. 1712 hlavní město Ruska). Obchodu se začalo velmi dobře dařit a vývoz dokonce převýšil dovoz. Pokud někde vznikl nedostatek pracovních sil, tak majitelé manufaktur kupovali celé vesnice i s rolníky, kteří pracovali na poli i v manufakturách. Když chyběly peníze, zvýšil daně, nebo si vymyslel nové – známá je jeho daň z brady z r. 1722, kdy nařídil oholit brady a kdo neuposlechl, musel za svou bradu platit daň 50 rublů. Zjednodušil státní správu – ústředními úřady se staly kolegia (předchůdci ministerstev) a země byla rozdělena na nové gubernie. V r. 1700 zavedl juliánský kalendář, kterým nahradil tehdy ještě používaný byzantský (do té doby se roky počítaly od stvoření světa, tj od 1. září 5509 př. Kr.). Zvýšil i kulturní úroveň Rusů tím, že základní školy, ve kterých preferoval hlavně přírodní a technické vědy. Založil i petrohradského Akademii. Právě v jeho dobách se narodil Michail Lomonosov (1711 -1765). Nechal zjednodušit písmo modernizací cyrilice, Základy tiskárny a nechal dělat překlady především technické literatury. Začal vydávat první ruské noviny. V r. 1721 se stal imperátorem a podřídil si pravoslavnou církev novodobým cesaropapizmom (udělal z ní státní církev) a zestátnil příjmy klášterů. Radikální reformy mu ale donesli nenávist církve i bojarů (Carevic Alexej, který se k nim přidal, byl v r. 1718 zabit na rozkaz svého vlastního otce Petra I.). Díky všem těmto reformám se zlepšil i stav ruské armády. Nyní se z ní stala profesionální a perfektně vyzbrojená vojenská moc, která kromě pěchoty obsahovala i námořní flotilu. Rusko se tak stalo baltskou i evropskou velmocí a hned to Evropě i dalo pocítit.

Vedeny svou imperiální snahou vše ovládat, zaútočilo na západ s cílem ovládnout Baltské moře. V r. 1700, kdy se car Petr I. spojil s Poláky a Dány proti Švédům, začala „severní válka“, která trvala až do r. 1721. Švédský král Karel XII. ale úspěšně kontroval – porazil dánského krále Frederyka IV. a pak 30. listopadu 1700 v bitvě u Narvy i Rusů. Petr ale nerezignoval a dobyl Estonsko. 8. července 1709 v bitvě u Poltavy Karla XII. porazil, Švédsko muselo podepsat mír a odstoupit Rusku východní pobřeží Baltského moře (Karel XII. si zachránil život útěkem na osmanské území a žil zde až do r. 1714, kdy se tajně vrátil do Švédska). V r. 1715 dobyl Peter i Finsko, ale v r. 1721 musel se Švédy podepsat v Nystädte mír, kterým Švédům vrátil Finsko, ale ponechal si Estonsko, Karélii a Livonsko.
Po jeho smrti vládla jeho druhá manželka Kateřina I. (1725 až 1727), ale v podstatě vládl její milenec Alexander Menšík. Pak Peter II. (1727-1730), Anna Ivanovna (1730-1740), dcera Petra I. Alžběta Petrovna (1741-1762), která v r. 1755 založila Moskevskou univerzitu (první v Rusku), a nakonec v r. 1762 Peter III., Který hodně pil, o vládu se nestaral a cvičil jen své psy a krysy. Petr III. byl velkým obdivovatelem pruského krále Fridricha II. a proto v r. 1760, kdy ruská vojska v rámci sedmileté války dobyli Berlin, podepsal s Fridrichem II. mír. To rozčílilo Petrovu manželku, původem Němku, Sophii Friedericke von Anhalt-Zerbst, a nechala ho pro neschopnost v r. 1762 otrávit (před smrtí prý Peter III. Souhlasil s abdikací a žádal od manželky jen milenku, psa, černocha a housle).

Na trůn se tak se souhlasem šlechty vedené Alexejem Orlovem dostala jeho manželka, která vládla jako Kateřina II. (1762 -1796). Její vláda se považuje za vrchol osvícenského absolutismu v Rusku. Byla vynikajícím politikům, i když po morální stránce velmi špatným člověkem (Puškin díky její 21 milenců o ní napsal, že byla kurtizánou na ruském trůnu). Pokračovala v politice Petra I., hlavně v podpoře Manufaktur (v její časech se jejich počet US ztrojnásobí, ale mzdy se snížily) a zdokonalování státní správy. Šlechta získala velké výsady, nemusela platit daně a měla naprostou moc nad nevolníky. V kultuře zesílil západní vliv, hlavně francouzský. Posilovala si své pozice na Baltu a snažila se o přístup k Černému moři. Získala část Polska, Bělorusko a v rámci 2. a 3. dělení Polska i Ukrajinu. V bojích s Tureckem mírem Kücük-kajnardžijským (1774) i severní pobřeží Černého moře s Krymu, kde postavila pevnost Sevastopol. Dobyté území carevny kolonizovala muziky (správcem byl kníže Potěmkin) a zanedlouho se z těchto území stala obilnice Ruska, obilí bylo tolik, že ho Rusko vyváželo! Muzıc ale museli platit daně v penězích, které často neměli, proto se bouřili. V r. 1773 vypuklo povstání Jemeljana Pugačova, který se vydával za Petra III. Přidali se povolžská kozáci a vypukla rolnická válka, kterou vládní vojska potlačili a Pugačov byl v r. 1775 popraven. Po její smrti vládl její duševně nemocný syn car Pavel I. (1796-1801), měla ho s knížetem Saltykovom, takže posledním Romanovců byl Peter III.

2. Svatá říše římská národa německého a vznik Pruska: Po 30. roční válce se „Sv. Říše římská národa německého“ rozpadla na 300 státečků. Každý měl samostatnou hospodářskou a zahraniční politiku. Formální jednotu říše činil pouze říšský sněm, v němž zasedalo asi 250 zástupců, a císaři z habsburského a habsburského -lotrinského domu (Karel VI. V letech 1711-1740, František I. Lotrinský v letech 1745-1765, Josef II. 1765-1790 , Leopold II. v letech 1790-1792 a František II. v letech 1792-1806). Státečky měli silně zaostalé zemědělství, ve kterém pracovalo mnoho nevolníků. Slabé byly i manufaktury a obchod, ve kterém převládal vliv Angličanů, Holanďanů a Francouzů. Z míst byly významnějšími obchodními středisky pouze Hamburk, Frankfurt n. Mohanem a Lipsko. Samotný obchod byl doprovázen velkými problémy, především velkým počtem vnitřních cel. V celé společnosti vládl morální chaos – prodej úřadů či prodávání žoldáků do Anglie. Mezi největší státy patřilo Bavorsko, Sasko a Braniborsko s centrem v Berlíně. Zde vládla dynastie Hohenzollern, která ho dostala v r. 1415 od císaře Zikmunda, syna Karla IV.

V dnešním SV Polsku kolem města Královec leželo v 13. stol. území Řádu německých rytířů. Jejich poslední velmistr Albrecht Brandenburská z rodu Hohenzollernů přestoupil v r. 1525 na luteránskou víru a vytvořil z tohoto území světský stát, který se jmenoval Prusko. Od r. 1618 patřilo Prusko Hohenzollern. Stát pak v letech 1660-1688 budoval kurfiřt Friedrich Wilhelm, který do Braniborska zval hugenotů a Židů. Za pomoc Leopoldovi I. ve válce o španělské dědictví se tento stát stal 18. ledna 1701 pruským královstvím. Prvním králem byl kurfiřt a pruský vévoda Friedrich III. (1688-1713), který jako pruský král vládl pod jménem Friedrich I. Po něm se chopil vlády král Friedrich Wilhelm I. (1713-1740). Tomu se říká „vojenský král“, protože založil a zorganizoval disciplinovanou armádu. Finance získával od pruských feudálů, tzv. Junker, kterým za to slíbil stavovské výsady jako monopol na vývoz obilí, bezcelní vývoz či osvobození od daní. Junker se stávaly důstojníky a vytvořili statkářských-vojenský stav. Vojáci sloužili 25 let, měli krutou disciplínu a teror, raději zemřeli než aby neuposlechli rozkaz – bezpodmínečná poslušnost a tupá podřízenost se vyžadovala od každého poddaného. Hlavními pilíři pruského státu tak byla armáda a úředníci. Král rád přijímal náboženských emigrantů z Francie a Čech, kteří zde přinášeli peníze a řemeslnou zručnost. Protože 1/2 rolníků padla v 30-ti leté válce (bylo to 6 milionů lidí, tj 40% obyvatelstva!) Pomáhaly tak imigranti zalidnit zpustlý venkov.

Berlin se pak brzy stal hlavním skladištěm na vodní cestě mezi Hamburkem a Vratislavem. Jeho syn Friedrich II. Velký (1740-1786) dotvořen státní aparát s přesným daňovým systémem a proměnil Prusko na militaristický a byrokratický stát, ve kterém vše bylo podřízeno požadavkům armády (z těchto důvodů dokonce nutil Prusů jíst brambory). Ale i tak prohlašoval zásadu, že je prvním služebníkem svého státu. Kromě vlády a válek se věnoval hudbě a umění ( „Starý Fritz“, jak tohoto osvícenského panovníka nazývali, hrál velmi dobře na flétnu, nechal postavit Sanssouci a bydlel u něj i Voltaire). V náboženských otázkách byl velmi tolerantní. Už v r. 1740 zaútočil na Slezsko a vyhrál ho. Poražená Marie Terezie chystala odvetu a vytvořila koalici se Saskem, Ruskem a Francií. Proti ní stálo Prusko a Anglie. Válka vypukla v r. 1756 a trvala až do r. 1763 (proto sedmiletá válka). I tuto válku Marie Terezie prohrála a Slezsko se stalo Hubertsburgským mírem trvalou částí Pruska. Přes válku byly pruská vojska často poražena ruskými, např. 12. srpna 1759 v bitvě u Kunowiciach. Rusové se dokonce v r. 1760 dostaly až do Berlína, kde ale zcela nečekaně uzavřeli mír – snad i proto, že car Petr III. Friedricha II. velmi obdivoval. Však ho za to mimo jiné v r. 1762 jeho manželka Kateřina II. zbavila trůnu. Po něm vládl král Friedrich Wilhelm II., A to v letech 1786 až 1797.

3. Zánik Polska: V 17. stol. zažívalo Polsko hluboký rozvrat. Země byla díky 30.ročnej válce vylidněná, zemědělství bylo nevýrazné a města také. Všude se bouřili lidé. U moci byla stále šlechta a právě teď byla v plné síle „šlechtická republika“ s pravidlem, že na sněmu platí nesouhlas jediného zástupce (ne pozwalam), aby se každý návrh vetoval – všude vládla zvůle a sobeckost. Na čele státu stál volený a často velmi slabý král. Po smrti Jana III. Sobieckého vládl saský kurfiřt Friedrich August I. Silný. Pretúpil kvůli Polákům na katolickou víru, vytvořil sasko-polskou unii a vládl jako polský král pod jménem August II. (1697-1733). V severní válce stál August II. na straně Petra I., švédský král Karel XII. ho proto porazil a část šlechty si za krále zvolila Stanislava Leszczyńska (1704-1709). Po Augustovi II. vládl v letech 1733-1763 August III., který ve válce o rakouské dědictví stál na straně Marie Terezie. V jeho časech zažívalo Polsko časté spory a všude se rozmáhalo korupce. Posledním králem Polska byl August IV. (1764-1795). Kateřina II. ale prosazovala svého milence Stanislava Augusta Poniatowského. Tak se cizí mocnosti mísily do vnitřních záležitostí Polska. Cílem bylo Polsko zevnitř rozložit a pak si ho rozdělit.
To se jim také dařilo. V r. 1772 pruský král Friedrich II. navrhl první dělení Polska (1773). Tehdy Prusko zabralo část Velkopolska, kromě Gdaňska si připojilo i Pomořansko a spojilo se tak s Východním Pruskem. Rakousko získalo Halič, Spiš a polské Slezsko. Rusko zabralo Bělorusko a Ukrajinu. Blížící se katastrofu se v r. 1791 snažila polská šlechta zastavit novým státním zřízením, tj konstituční monarchií, které se říká „ústava 3. května“. Byla to po americké druhá ústava v moderních světových dějinách! Státní moc se dělila na moc zákonodárnou (sněm), výkonnou (dědičný král ze saské dynastie) a soudní. Král měl zvýšené pravomoci a zásada niepozwalam byla zrušena. Jenže v r. 1792 bylo toto státní zřízení za vydatné pomoci Kateřiny II. šlechtou zrušeno. Následovalo druhé dělení Polska (1793). Tehdy Prusko získalo celé Velkopolsko, Gdaňsk a Poznaň, Rusko zbytek Běloruska, Ukrajinu a Litvy, Rakousko nic. Po tomto dělení vlastenečtí šlechtici na čele s generálem Tadeusza Kościuszki vyvolaly v r. 1794 povstání, byly ale ruskými a pruskými armádami vedenými generálem Suvorova poraženi v bitvě u Maciejowiciach. Třetím dělením Polska v r. 1795 končí existence Polska jako takového – Rusko si dokončilo dělení Litvou, Běloruskem a Ukrajinou, Prusko získalo celé Velkopolsko včetně Varšavy a Rakousko celé Malopolsko is Krakovem. Polsko bylo znovu obnoveno až v r. 1918.

Rusko datumy a události

882 – Oleg sjednotil knížectví
9.-10. století se panovníkova moc opírala o družinu bojovníků
988 – Vladimír Svjatoslavič – tehdejší kyjevský kníže přijal křesťanství z Byzantské říše
1036 – Jaroslav Moudrý – Vladimírův syn porazil Pečenga
1125 – po smrti Vladimíra Monomacha se Kyjevská Rus rozpadla na větší a menší knížetství
1182 – Mongolové (Tataři) – obyvatelé Mongolské říše, byli sjednocení vládcem Čingischánem
zač. 13. století -po rozpadu mongolské říše, začali Tataři pronikat do Evropy
1223 – bitvě na řece Kalkata
1237 – Mongolové se vrátili a postupně ovládli (kromě severu) celé rozdrobené Rusko
1240 – Mongolové založili říši – Zlatá horda
1240 – bitvě na řece Něvě
1242 – bitvě na Čudského jezeře
1477 – byl Ivan III. (Moskevské kníže) uznán za neomezeného vládce Novgorodu
1378 – bitva na řece Volz
1380 – bitva na Kulikovem poli
1480 – Ivan III. odmítl Zlaté hordě platit daně
15. a 16. st. – Vzkvétala v Evropě renesance
1552 – Ivan IV. Hrozný dobyl Kazaňský a Astrachanská chanát (pozůstatek Zlaté hordy) a na
tuto počest dal vystavět chrám Vasilije Blaženého
1558-82 – Rusko (Ivan IV. Hrozný) – válka se Švédskem a Polskem o přístup k Baltskému moři
1638 – Rusové došli k Pacifiku
1584 – Ivan IV. Hrozný byl zavražděn
1613 – domobrana vyhnala cizinců a bojaři zvolili za cara Michaila Romanova
1772 – dělení Polska
1793 – dělení Polska
1795 – dělení Polska
1768 – 1774 – válka Rusko x Turecko
1774 – získalo Rusko mírem s Tureckem v Kücük-Kajnardži ústí řeky Donu, Dněpru a Bugu
1773 – 1775 – povstání Jemiliana Pugačova v Povolží
1808 – car Alexandr I. si násilně přičlenil Finsko
1812 – Napoleonem I. vtrhl do Ruska ale byl poražen
1825 – smrt Alexandra I.
14.12.1825 – povstání děkabristů
1853 -1856 – 1. Krymská válka
od r. 1815 – Polsko spojené s Ruskem
1877 – 1878 – 2. Rusko – Turecká válka
1898 – 1. sjezd SDRSR (Sociálně – demokratická dělnická strana Ruska)
1900 – Lenin založil 1. proletářské noviny ISKRA
1903 – 2. sjezd SDRSR v Bruselu a Londýně
1905-1907 – buržoazně demokratické revoluce Rusku
únor 1917 – revoluce – svržení cara Mikuláše II.
7. 11. 1917 (25. 10. podle starého kalendáře) – Bolševici svrhli vládu a nastolili diktaturu
proletariátu (teror)
30. prosince 1922 – Rusko přejmenováno na Svaz sovětských socialistických republik (SSSR)
1924 – smrt Lenina
1939 – SSSR s Německem uzavřel pakt o neútočení
22. června 1941 – Německo zaútočilo bez vyhlášení války na SSSR
na přelomu r. 1942/43 – bitvě o Stalingrad
květen 1945 – SSSR dobyl Berlín
1949 – vznik NATO
1955 – vznik Varšavské smlouvy
1953 – smrt Stalina
1956 – vypuklo v Maďarsku povstání
1958 – 1959 – snaha o ovládnutí západního Berlína (berlínská krize)
1962-3 – USA chtělo stažení sovět. raket z Kuby
1957 – vypuštění první umělé družice – Sputniku
1961 – start prvního kosmonauta Jurije Gagarina do vesmíru
1964 – Leonid I. Brežněv – změna politiky reforem
1968 – vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa
1980 – zahraničněpolitický tlak na Polsko ze strany SSSR
prosinec 1979 – 1989 – válka v Afghánistánu
1983-4 – Jurij Andropov nástupce Leonida I. Brežněva
1985 – smrt Konstantina Černěnko – generálním tajemníkem SSSR se stal Michail Gorbačov
březen 1990 – pluralitní volby
19. srpna 1991 – osmičlenný státní výbor pro výjimečný stav na čele s Genadija Janajevovi
se pokusili o převrat
24. srpna 1991 – Michail Gorbačov se vzdal funkce generálního tajemníka ÚV KSSS a žádal
jeho rozpuštění
8. prosince 1991 – vytvořilo se tzv. Společenství nezávislých států (SNS) a RSFSR (Ruská
sovětská federativní socialistická republika) změnila název na Ruskou federaci
1993 – ozbrojený zápas v Moskvě
Od r. 1994 – trvají boje za nezávislost Čečenska

RUSKO POD NADVLÁDOVU Mongolů

Mongolové (Tataři) byli obyvatelé Mongolské říše, sjednocené vládcem Čingischánem v r.1182. Po rozpadu mongolské říše, zač. 13. století, začali pronikat do Evropy. Po bitvě na řece Kalkata r. 1223, kde Rusové a jejich spojenci Polovci prohráli, se Mongolové z znenadání vrátili tam, odkud přišli – z asijských stepí. No už roku 1237 se vrátili a postupně ovládli (kromě severu) celé rozdrobené Rusko. V r. 1240 založili říši – Zlatá horda, pod jejíž nadvládu Rusko patřilo následujících 200 let. Knížectví Novgorodu si však zachovalo samostatnost. Tehdy se začaly poměry ve dvou nových kulturních střediscích – Novgorodu a Moskvě diametrálně měnit. Zatímco Novgorod obchodoval se sev. a záp Evropou, Moskva se orientovala na východ
– Na Tatarů.

Rusko jako světová velmoc

Dějiny Ruska, v současnosti největšího státu na světě, datujeme od založení Kyjevské Rusi, ale její začátky třeba hledat mnohem dříve. Původním etnikem staré Rusové byli Slované (v antických spisech i Sklaven, Veneto, Antovia), kteří pocházeli z pravlasti mezi řekami Visla a Dněpr. V důsledku populační exploze a nájezdů kočovných kmenů z Asie se během stěhování národů (4. – 5. st. n.l.) Slované rozptýlili a jejich východní větev vytvořila podél toků řek Dněpr a Volga množství obchodních středisek spojujících Baltu oblast s černým mořem („iz Varjag v Řek“)

RUSKO

RUSKO
– Federativní stát s názvem Ruská federácia- 21 autonomních republik
– Největší stát 17 mil. km2, poloha na území Evropy i Asie,
– Povrch: členitý a rozmanitý, nížiny: Východoevropská, Západosibiřská
pohoří: Ural, Kavkaz, Altaj, Stanový záda, Středosibiřská plošina
– Podnebí: studené podnební pásmo, mírně podnební pásmo- největší část území pobřeží Černého moře – subtropické podnebí, zrážky- od Atlantského oceánu, asijská část vnitrozemské podnebí (v zimě: -70 ° C, v létě + 30 ° C) východ přímořské podnebí – vlhké, vliv monzunů na jihu
– Vodstvo: řeky Ob, Jenisej, Lena, Amur, Angara, Volha, využití pro výrobu elektrické energie (Angara, Jenisej), Volga- doprava,
– Vegetační pásma: pásmo tundier- studené podnební pásmo- chudé půdy
pásmo lesov- zabírá 2/5 území Ruska: jehličnaté lesy – tajga-
zásobárna dřeva, lov a chov kožešinové zvěř
smíšené a listnaté lesy- netvoří souvislé pásmo- výskyt v evropské
a monzunové části -pestovanie obilí (žito, ječmen, oves),
brambor, chov dobytka- nejhustěji zalidněné oblasti
lesostepní a stepní pásmo- úrodné černozeme- pěstování pšenice,
kukuřice, slunečnice, cukrové řepy, rozšířený je chov dobytka,
prasat a drůbeže, rybolov
– Obyvatelstvo: 145 mil., Počet klesání záporný přirozený přírůstek,
4/5 Rusové, nejpočetnější národnosti: Tataři, Ukrajinci, čuvaši, Baškiri,
Bělorusové, Mordvania, Marijci, Udmurtia, KAREL, Jakuti.
nerovnoměrné osídlení, – prům hustota 9obyv./km2, ¾ obyvatel žije
v městech, 1 000miest, z toho 12 milionových měst,
– Nerostné suroviny: ropa a zemní plyn, (oblast mezi Volhou a Uralem, v
západní Sibiři, severním kavkazské

černé a hnědé uhlí (jižní Sibiř, Ural)
železná ruda (Kursk, Ural, Sibiř), barevné kovy (Ural),
apatity (poloostrov Kola), zlato a diamanty (Jakutsko)
– Výroba elektrické energie: vodní, tepelné a jaderné elektrárny
– Průmysl: hutnícky- Ural a jih Sibiře, strojárstvo- – nejrozsáhlejší odvetvie- (těžké stroje pro těžbu, energetiku, stavebnictví, obráběcí stroje, dopravní prostředky, kosmická technika), chemická výroba
(Průmyslová hnojiva, vlákna, pohonné hmoty), dřevařský a textilní
Průmysl, nedostatečná produkce potravin a spotřebního zboží
– Doprava: – překonává velké vzdálenosti, nejvýznamnější železniční v přepravě
– Osob i zboží + transsibiřká magistrála (MOSKVA Čeljabinsk, Omsk,
– Novosibirsk, Chabarovsk s Vladivostokem., Bajkalsko- amurská magistrála
silniční Síť- hustší a kvalitnější v evropské části, přepravuje zejména
náklady, říční doprava- přeprava nákladů,
letecká – spojení s odlehlými částmi a se zahraničím,
námorná- zahraniční obchod,
– Cestovní ruch: – národní parky, historické a kulturní památky ve městech (Moskva, San
Peterburg), přímořská střediska (Soči) – rozvoj cestovního ruchu brzdí nízká
úroveň služeb a nestálé politické poměry
– Hospodářské oblasti: -EVROPSKÝ část- na hospodářství se podílí 4/5,
– – K evropské části Ruska patří i území na pobřeží Baltského moře
– (15 000km2), Kaliningradská oblasti- světová ložiska jantaru
města: Moskva: -svetové velkoměsto, politické, vědecké a průmyslové
středisko státu, dopravní uzel se všemi druhy dopravy, Lomonosova
univerzita, divadla, 150 muzeí, a galérií- Treťjakovská galerie, Dubno-
Spojený ústav jaderného výzkumu
Sant- Peterburg- hospodářské a kulturní středisko s významným přístavem
ve Finském zálive- 101 ostrovů, obrazárna Ermitáž
Archangeľsk- v zimě zamrzá-dřevozpracující průmysl, Murmansk – v zimě nezamrzá,
– Povolžie- Nižnyj Novgorod (Gorkij), Kazaň, Samara (Kujbyšev) těžba ropy,
Saratov, Volgograd, Astrachaň,
– Jižní a střední Ural: nejbohatší nerostné suroviny: hutní, strojírenský
– A chemický průmysl ,: Jekatěrinburg (Sverdlovsk), Čeljabinsk, Magnitogorsk,
– Povodí Donu: Voroněž, Kursk,
– Severní Kavkaz: – výnosná zemědělská oblast, (Kubáň)
– Černomořské pobřeží a horské části Kavkazu: turistické a rekreační oblasti

Asijská část- ¾ z celkové rozlohy Ruska,
– Drsné podnebí, velké přírodní bohatství, 3 oblasti: Západní a Východní Sibiř, Dálný
východ:
Západní Sibiř: – rozkládá se mezi Uralem a řekou Jenisej- zásoby a těžba ropy a zemního plynu, (Západosibiřská nížina), černé uhlie- Kuzněcku pánev (Kuzbas)
Novosibirsk, Omsk
Východní Sibiř: – sahá na východ od řeky Jenisej po hranice Jakutska, – největší
rozloha jehličnatých lesů, zdroje vodní energie, zásoby paliv, města: Irkutsk, Krasnojarsk, Norilsk,
Dálný východ: -siaha na východ až po okrajové moře Tichého oceánu, největší a nejméně zalidněná oblast, Kamčatka, Sachalin, Kurily, velké přírodní bohatstvo- dřevo, vodní energie, nerostné suroviny: těžba diamantů ,, zlata, chov sobů, lov kožešinové zvěře , těžba a zpracování dřeva, lov a konzervování ryb, Vladivostok,
Chabarovsk, ve vnitrozemí rozsáhlé území zabírá Jakutsko- republika Saha

Nejčarovnější cesta vlakem na světě – Transsibiřská magistrála

Transsibiřské magistrála je jednou z nejúžasnějších vlakových cest na světě. Se svou délkou 9288 kilometrů vás nejen přenese křížem přes celé Rusko, ale hlavně uvidíte tuto největší zemi na světě.

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Jen si představte, že jdete vlakem 77 hodin a z okna vidíte jen břízy, břízy a opět břízy. Pokud byste se probudili na druhý den cesty vlakem, vlastně o nic nepřijdete.

Do toho monotónně tt tt tt. Že by vás to nebavilo? To jsem si řekl i já před svou první cestou, ale na konci jsem byl nejen nadšený, ale hlavně plný zážitků.

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Transsibiřská magistrála je jednou z najepickejších vlakových cest na světě. Je stále živá, dobrodružná, zábavná a plná překvapení. Stále sem nechodí tolik turistů a vy můžete popadnout něco z její autentičnosti.

Se svou délkou 9288 kilometrů vás nejen přenese křížem přes celé Rusko, ale hlavně uvidíte tuto největší zemi na světě. Mě osobně nejvíce zajímaly příběhy lidí, kteří jí každodenně cestují. Proto jsem nastoupil na slavný vlak Rossia 2 v Moskvě směrem k Bajkalské jezero.

Co stanice, to architektonický skvost

O to, že vlaky se v Rusku stále berou jako nejdůležitější dopravní prostředek svědčí i fakt, že všechny železniční stanice vypadají jako chrámy.

Můžete mít vztah k Rusku ledajaký, ale vlaková nádraží patří k architektonickým skvostům. Velké, prostorné a hlavně čisté, což je obrovský kontrast oproti moskevským ulicím. Ze stanice Jaroslavskaja vyráží pravidelně vlak Rossia směrem na východ.

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Na stanici koupíte všechno 16
Na stanici koupíte vše Zdroj: Travelistan
Ruské dežurné nastoupené před vlakem se usmívají se svými červeno naružovanými rty a velkou mašlí ve vlasech jako kdyby éra 80 letech neskončila. A jak vypadá vlak? Že si představíte ty naše, které ne vždy odpovídají ceně? Tyto jsou čisté, klimatizované a dokonce se skvěle fungujícími službami.

Dostáváme čistou ložní prádlo s upozorněním, že restaurační vůz je otevřen od úsvitu do soumraku. Ale kdo by vlastně chodil do restauračního vozu? Vlak pravidelně zastavuje na stanicích a vy si můžete koupit od bábušiek jejich domácí jídlo.

Tamta prodává pečené kuřátko s bramborovou kaší a vedle ní zase souseda nabízí známé ,, Blinky „neboli palačinky. Čistě domácí strava jako kdyby vaše máma či babička prodávala své jídlo.

„Kam cestuješ?“ Ptám se Igora, který je s rodinou v mém kupé. „K moři do Vladivostoku.“

Jen si představte, že jdete 7 dní vlakem do Vladivostoku, 7 dní jste u moře, jehož teplota je velmi nízká a pak tou samou cestou zpět. Pro nás nepochopitelné, pro Igora normální.

Dáme si kalíšek vodky a rozebíráme to, co mají Rusové nejraději. Rodinu, vlast, politiku a budoucnost. Právě čím jste dál od Moskvy, tím vidíte větší rozdíly. Po jednom dni cesty vlakem mi přijde Moskva na míle daleko. Mrakodrapy vystřídaly vesničky, které jsou celé ze dřeva a já už chápu ruskému výrazu derevňa. Prostě všechno ze dřeva. Igor smutně konstatuje, že často ani elektriku či plny ty vesnice nemají. Ale jednou se to prý změní.

Projíždíme velká města, široké řeky se známými jmény jako Volga, Ob, Jenisej a nikdy nekončící rovinu. Když přejdeme přes nejstarší pohoří na světě Ural se svými ropnými vrty, odhalí se nejen Asijský kontinent, ale i Sibiř, která je na některých místech rovná jako kulečníkový stůl.

Jinak věděli jste, že je tu jeden úsek, kdy vlak jede rovně jako kdyby z děla vystřelil 600 kilometrů? A do toho břízy, břízy, tajga a břízy. Čtete romány od známých ruských autorů a začínáte tomu Rusku o něco víc rozumět.

Kolem hranice mezi Evropou a Asií

Když přejdeme kilometrovník 1777 km, kde je hranice mezi Evropou a Asií, přijdeme domesta Jekatěrinburg. S Igorem nejen povídáme o carské rodině, která zde byla zavražděna, ale io československých legionářích.

Pro mnohé Rusy jsou to vrazi a násilníci a pro našince jsou to hrdinové. Nejeden pomník na Transsibiřské magistrále hovoří o počtu zabitých právě Čechoslováky.

Legie jsou druhou vojenskou jednotkou v dějinách Ruska, které prošly přes celé území Ruska. Jednotkám velel i známý spisovatel Janko Jesenský, který byl i osobním důvěrníkem Štefánika.

Igor při dalším kalíšku vodky připomene další konspirační teorii, že carský poklad ukradli právě legie. Rozhovor se naštěstí nikdy nezvrhne a my rozebíráme další témata při klobásky, sýru či rybičkách s okurkami. Pohostinnost místních je pověstná a když víte i něco rusky, dveře do jejich duše se jemně pootevřou.

Po cestě míjíme města jako Omsk, Novosibirsk, Tyumen a jiné. Nejprve vás přivítají chátrající průmyslové podniky, řadová betonová výstavba až nakonec opět krásná stanice.

Vždyť ta města by nevznikly, kdyby nebylo vlakové trati. Jedno město je však nejkrásnější. Ikutsk při Bajkalské jezero. Město, které postavili děkabristé v 19.století patří se svou dřevěnou architekturou mezi ty nejkrásnější v Rusku. Nejen dřevěnici, ale i budovy ve stylu art deco, kde si dáte skvělou kávu vám přivodí příjemnou atmosféru.

Křišťálově čistá a chutná voda z Bajkalu

Pokud cestujete vlakem, je třeba se zastavit u Bajkalské jezero. Je to nejen největší sladkovodní jezero na světě, ale určitě i nejčistší.

Při plavbě dostane kamarád žízeň a ptá se kapitána, zda nemá na prodej vodu. Voloďa nejen, že nechápavě podívá na kamaráda, ale i mu ukáže, kde se dá napít. Prst mu ukazuje na jezero. Voloďa hodí kbelík, vybere křišťálově čistou vodu. Je to neuvěřitelné, jak chutná a je čistá. Bajkal má samo čistící schopnost a je plný života. Sladkovodní tuleně? Není problém je vidět.

Přes toto jezero kdysi procházela také Transsibiřské magistrála. V zimě jezero tak zamrzne, že tloušťka ledu je i 3 metry. Natáhli se koleje a vlak prošel křížem. I nyní v zimě si tudy zkracují vzdálenost auta. Nevěříte? Přijďte si v zimě zkusit. Je tu jen minus 20 ° C!

Pokud jsem měl na začátku obavy z cesty co budu dělat, tak na konci se sám sobě směju. Každý den byl vyplněn rozhovory, úvahami a pocitem, že jste prošli křížem přes Rusko. Vlakem to do Vladivostoku trvá 7 dní, letadlem to uděláte za 8 hodin, ale zážitky vám přijedou jen vlakem.

A když se sem vyberete, vezměte si ruského klasika. Máte nejen čas, ale najednou budou pro vás více pochopitelnou.

Transsibiřská magistrála

Patří k nejzajímavějším železničním tratím na světě a přímo k epickým cestám, které nejen spojují západ s východem, ale i země, kultury, tradice a lidí.

Dnes se transsibiřká magistrála stává mnohem dostupnější, a to díky jednoduššímu vízovému procesu, zakoupení vlakových lístků a otevřenosti jednotlivých zemí. Transsibiřská magistrála je součástí obrovské železniční sítě v Rusku, která se napojuje na čínskou a mongolskou železniční síť, a také na středoasijskou železniční síť.

Jak si vybrat správný vlak?

Na transsibiřské magistrále – av Rusku obecně – platí, že čím nižší má vlak číslo (například nejlegendárnějším vlak č. 1 směrem na Moskvu resp. Vlak č. 2 směrem do Vladivostoku), o to je modernější, je klimatizovaný a je jednoznačně na lepší úrovni jako vlaky na Slovensku.

Pokud se číslo vlaku blíží k číslu 80 a vyšší, v tom případě už jde o starší vagóny a je z nich cítit opotřebovanost. Čili čím nižší číslo, tím lepší resp. komfortnější vlak!

Kdy cestovat?

Vlaková doprava jezdí během celého roku. Je třeba se jen rozhodnout, zda chcete vidět Rusko během mrazivé zimy nebo během léta, kdy teploty vystoupí i na + 35 ° C.

Drtivá část turistů jde do Ruska v období od června do září. Pokud se tedy rozhodnete cestovat v létě, je dobré koupit si lístek dopředu.

Kolik stojí lístek a kde si ho můžu koupit?

Je to velmi jednoduché. Na oficiální stránce ruských železnic se zaregistrujete a koupíte si lístek přes internet. Viz nejen číslo vlaku, ale vyberte si i konkrétní místo.

Prohlédnout si můžete i to, přes které města vlak pojede, kde bude stát a jak dlouho. A by někdo příliš nevěřil oficiální stránce, lístek si může koupit i na hlavní nádraží v Bratislavě. Nenabízejí tam však všechny vlaky.

Cena lístku se pohybuje v závislosti na čísla vlaku, tedy čím nižší číslo vlaku, tím dražší lístek. Čím vyšší číslo, tím levnější lístek. Je třeba si položit otázku, jaký komfort potřebujete například u silnice, která bude trvat 6 dní. Dnes je však ruský rubl velmi nízký, a proto i komfort je mnohem dostupnější.

Jak se ve vlaku spí a jak vypadá vlak?

Vlak je rozdělen na několik kategorií:

1. třída „ložnice vagon“ – uzamykatelné kupé s 2 lůžky, máte pocit komfortu
2. třída „kupé“ – uzamykatelné kupé se 4 lůžky. Ideální, pokud jste skupina čtyř lidí. Bude to o to zábavnější, protože jste stále spolu.
3. třída „plastkartny“ – otevřené kupé, lůžka jsou i v rozšířené uličce. Budete mít sice kontakt s domácími, ale pokud někdo chrápe, slyší to celý vlak. Nebo když si někdo otevře sardinky s cibulí, a věřte, že to určitě někdo udělá, budete to cítit. Navíc, když vlak stojí, klima je vypnutá a otevřené kupé se najednou mění na saunu. Zvažte proto, zda výška ušetřených peněz stojí za to.
Je jedno, kterou třídu si vyberete, vždy dostanete na cestu čistou plachtu, povlečení a malý ručník. V každém vagónu se nacházejí společné toalety a umývárny se studenou tekoucí vodou. Sprcha se ve vlaku většinou nenachází. Sprcha je ve vlaku číslo 1 a 2 dostupná pro 1. třídu. Velmi čisté sprchy se jinak nacházejí na vlakových nádražích a když má vlak delší přestávku, můžete se osprchovat za poplatek kolem 200 RUB.

Je to bezpečné?

Cestování v Rusku patří mezi bezpečné zážitky a během našich cest se nikdy nic nestalo, nikdy jsme nebyli okradeni. Neznamená to samozřejmě, že se to nemůže stát. Největší riziko hrozí v otevřených kupé plastkartny.

Jak často vlak zastavuje a jak je to s časovými pásmy?

Vlak se během celé cesty od Moskvy po Vladivostok řídí moskevským časem. Na hodinách na vlakových stanicích i ve vlaku je vždy moskevský čas! Je to z toho důvodu, aby nevznikl chaos, když vlak projede kolem tolika časovými pásmy. Když si tedy koupíte vlakovou jízdenku například v Irkutsku, zeptejte se, zda je na něm napsán moskevský čas nebo místní čas.

Vlak zastavuje podle harmonogramu, který je ve vlaku. Někde postojí 2 minuty, jinde i 60 minut. Vlak nikdy nečeká! Vlak odjíždí přesně a nedělá kontrolu pasažérů. Proto vždy mějte pas a peníze s sebou, kdybyste náhodou zmeškali vlak, abyste se dostali do dalšího.

Stravování ve vlaku

Ve vlacích jsou restaurační vozy, kde se platí ruské rubly. Ve vlaku je široký výběr jídel a kromě jídla koupíte i vodu či pivo. Nejlépe se však stravuje, když vlak zastaví na stanicích. Na vlakových nádražích totiž domácí prodávají vlastní stravu, která sice není vždy levnější než ve vlaku, ale je chutnější. Jaká jídla se prodávají:

bliny – palačinky ať už s džemem, tvarohem, ale is masem
pirohy – plněné masem, brambory nebo zelím
různé druhy masa se zeleninou, bramborami
čerstvě nabírané borůvky, maliny, ale i okurky – čerstvé i kvašené
Strava na vlakových stanicích je dobrá, proto si vždy podívejte ve vlaku na harmonogram, kde a jak dlouho vlak stojí. Pokud stojí více než 20 minut, stihnete si udělat zásoby jídla.

Každý vagón má svou průvodkyni, která vám za ruské rubly prodá kávu, čaj, sladkosti, ale i vodu. Ve vagonu se nachází i horká voda na zalévání polévek, kávy a čaje. Žádné samovary v kupé už nejsou.

Alkohol a kouření

Vodku koupíte v restauračním voze, ale ceny jsou velmi vysoké. Na železničních stanicích je sice zakázáno prodávat tvrdý alkohol, ale pivo koupíte. Kouřit lze pouze mezi vagony, v kupé je přísný zákaz kouření.

Co dělat během cesty?

Číst, odpočívat a hlavně dívat se na okolní přírodu. Teprve když přejdete křížem přes Rusko, uvidíte, že Rusko není jen Moskva a Petrohrad. Cesta vlakem na Transsibiřské magistrále vám dotvoří přehled o této největší zemi na světě.

Domluvím se?

Pár lekcí ruského jazyka neuškodí, ale protože jsme v jedné slovanské jazykové skupině, dorozumíte se velmi rychle.

Kam se vlakem dá dostat?

Každý má představu, že vlakem půjde do Vladivostoku a konec. Vlakem se lze dostat až do Vietnamu, Pekingu, Uzbekistánu, ale i do Lhasy, a to už z Bratislavy, Budapešti či Prahy. Jen je třeba mít čas.

Nejčastěji příjmení v Maďarsku je Nagy

Nejčastější příjmení v Maďarsku.

1 Nagy
2 Kovács
3 Tóth
4 Szabó
5 Horváth
6 Varga
7 Kiss
8 Molnár
9 Németh
10 Farkas
11 Balogh

„Asi před dvaceti lety jsem se setkal s jedním maďarským režisérem a ten byl velmi překvapen, že jsem Horváth a nevím maďarsky. Řekl mi, že polovička telefonního seznamu v Budapešti jsou Horváthovci. Překvapuje mě tedy, že je to tak rozšířené na Slovensku. Mám rodinu, otcova bratrance, žije v Česku, jmenuje se také Emil Horváth a jeho syn se jmenuje také. “

Nejčastěji příjmení v Maďarsku je Nagy

Nejčastěji příjmení v Maďarsku je Nagy

 

Nejčastěji příjmení na Slovensku je Horváth

Zajímalo vás někdy, odkud se vzalo vaše příjmení a kolik lidí na světě se tak jmenuje? Kladli jste si otázky o tom, kde všude se pohybují vaši příbuzní?

Nejčastěji příjmení na Slovensku je Horváth

Nejčastěji příjmení na Slovensku je Horváth

Pokud ano, tak na tyto otázky již známe odpověď. V roce 2003 se na Slovensku evidovalo 185 288 příjmení mužů a žen. Při počtu obyvatel zhruba 5,4 milionu připadá na jedno příjmení zhruba 29 lidí. Při předpokladu, že polovina z uvedeného čísla jsou muži a polovina ženy můžeme říci, že na Slovensku žije kolem 92 600 rodů.

Nejčastěji příjmení na Slovensku je Horváth

Nejčastěji příjmení na Slovensku je Horváth

 

Pořadové číslo Příjmení Počet osob (1995) Počet osob (2003) Vývoj Největší výskyt
1 Horváth/Horváthová 30429 30813 nárůst Bratislava Petržalka
2 Kováč/Kováčová 31066 29079 pokles Bratislava Petržalka
3 Varga/Vargová 13714 21650 nárůst Komárno
4 Tóth/Tóthová 23353 21604 pokles Komárno
5 Nagy/Nagyová 20984 19341 pokles Komárno
6 Baláž/Balážová 14785 14114 pokles Žilina
7 Szabó/Szabová 10665 13998 nárůst Kolárovo
8 Molnár/Molnárová 13907 12632 pokles Komárno
9 Balog/Balogová 10165 10872 nárůst Trebišov
10 Lukáč/Lukáčová 10287 9718 pokles Prešov

Scientologická církev Cincinnati – Scientologická církev v USA

Scientologická církev Cincinnati – Scientologická církev v USA

Do roku 1976 slouží Scientologická církev ve Velkém Cincinnati pro rozrůstající se komunitu zájemců o studium Scientologie v okolí. Scientologické církve jsou místa, kde se stále něco děje. každá Scientologická církev se poskytuje mnoho náboženských služeb a materiálu, díky kterým se jedinec může blíže seznámit s tím co scientologie je.

Scientologická církev

Scientologická církev

V každé scientologické církvi je centrum pro veřejnost.

V centru pro veřejnost, je obvykle řada multimediálních prezentací poskytující odpovědi na základní otázky o scientologii, společenských aktivitách církeve a programech pro pomoc komunitám a kurzech, které pomáhají ve zvyšování odbornosti. Návštěvníci jsou vítáni aby prozkoumaly svým vlastním tempem a zjistili o Dianetice, Scientologii více.

Scientologická církev Greater Cincinnati - Scientologie v USA

Scientologická církev Greater Cincinnati – Scientologie v USA

Scientologická církev Greater Cincinnati
283 Main St.
Florence, KY 41042
United States

Otevřeno denně

pondělí – pátek 9:00 až 22:00
sobota a neděle 9:00 až 18:00

Telefon (859) 962-5080

Scientologové slavnostně přestřihli pásku historické budovy církve v Buffalu

Scientologická církev v Cincinnati pořádá seminář, aby čelila obchodu s lidmi

angelika pravá

Latinsky: Angelica archangelica
Lidově: angelika pravá, andělský kořen, kořen svatého Ducha, vybolen, Engelwurz, Angelica
Čeleď: mrkvovité

angelika pravá

angelika pravá

Je to dvouletá, silně aromatická statná bylina, která běžně dosahuje i dva metry. V prvním roce vytváří jen krátký řepovitým oddenek, který se v druhém roce prodlužuje a vyhání bohaté kořínky. Hlavní kořen je až 40 cm dlouhý, prstencovitý, hnědošedá, uvnitř světlejší, mliečnatý a má silnou kořeněnou vůni. V druhém roce je lodyha kulatá, hrubá, jemně rozbrázděná, dutá, načervenalou, nahoru zelená a rozvětvený.
výskyt
Roste ve vyšších polohách, zejména na vlhkých místech u horských potocích – v hornatých krajích. Většinou se pěstuje v zahradách.
Části, které se sbírají
Při poznávání si všímáme její typický kořen, plody a nafouknuté pochvy. Velké okolíky nemají obal jen obalčeky. Kvete od července do srpna. Sbírá se plod (září) a kořen (září, říjen). Před úplným dozráním se odřezávají celé okolíky, nechají se dozrát a usušit rozprostřené na plachtě. Mlátí se a očištěné semena se dosušit na slunci. Kořen se sbírá v druhém roce života rostliny. Výkop se is kořínky, nadzemní část se odstraní a tlustší kořeny se rozřežou. Takto upravené se splétají a suší přirozeně i na slunci, nebo při umělém teple do 35 st. C. Drogu uchováváme v dobře uzavřených nádobách.

Aloe vera

Aloe vera

Aloe vera

Latinsky: Aloe barbadensis Mill
Lidově: aloe pravá, aloe vera, aloe, pouštní zázrak, pramen života a věčného mládí
Čeleď: liliovité
Hrubolistá, stálezelená rostlina bez kmene s dceřinými růžicemi. Listy až 60 cm dlouhé, modrozelené, často načervenalé, na okrajích ostnaté, na obou stranách hladké. Květní stvol je vysoký až 0,9 m, jednoduchý, nebo s 2 – 3 vedlejšími větvemi. Žluté květy měří až 3 cm a vyčnívají z nich tyčinky 3 – 4 mm. Ve vnitřní dužině listu je průhledná, polotekutá šťáva, tzv. gel.
výskyt
Pravlastí aloe je severovýchodní Afrika a Arabský poloostrov. Dnes je rozšířená po celém světě, převážně v teplém a sušším podnebí.
Části, které se sbírají
Nejvíce využívané jsou listy Aloe.

Co je Caroo? Server pro vkládání článků

K čemu jsou užitečné weby pro vkládání reklamních článků?

Chcete propagovat svůj produkt nebo službu? Víte, co funguje nejlépe na zákazníky?

Co je Caroo? Server pro vkládání článků

Co je Caroo? Server pro vkládání článků

Klasický reklamní článek má za úkol „překvapivě“ dělat reklamu značce, produktu anebo službě. Musí jí propagovat a sdělit čtenářům proč by jí měli věnovat svou pozornost. Napsat reklamní článek není pro člověka, který umí pracovat s textem nic složitého. Nesnažte se být nezaujatý anebo neutrální, od toho jsou jiné formy článků. Pokud máte napsat dobrý reklamní článek, tak to udělejte pořádně a se vším všudy. Klidně dejte průchod svému nadšení pro danou věc. Protože pak vás někdo maximálně obviní z toho, že děláte reklamu. Což snadno vyřeší označení článku jako reklamní a jako autora uvedete PR anebo inzerce 😉

Co je Caroo? Server pro vkládání článků

Co je Caroo? Server pro vkládání článků

Jste vlastníkem nemovitosti? Potřebujete vyměnit stará okna za nová? Napište o tom článek a umístěte jen na někam na web. Článkové weby jsou pro umístění článků dobré místo.

Jeden z mnoha webů pro vkládání reklamních článků je caroo.cz

Ze své zkušenosti musím říct, že klienty zajímá zejména zkušenost jiných lidí nebo minimálně článek, který je zaujme.

Michele Henderson zpěvačka která se hlásí k scientologii

Michele Henderson
Mladistvá, vibrující, oduševnělá, Karibská Diva … Michelle Henderson, jeden z nejlepších hlasů v Karibiku, shlédněte některé z jejich nezapomenutelných výkonů a užívejte si!

Kde se rytmus spojí s melodií tam se vytváří něco magického. Píseň může uklidnit rozzlobené srdce, přinášet radost nejsmutnější duší a inspirovat celou generaci k úspěchu. Kouzelníci, kteří dokáží vytvářejí takové zázraky, jsou oslavováni a milováni. Jedna taková kouzelnice pochází z živé vesnice na jihu ostrova Dominika v karibském moři z místa zvaného jako Grand Bay.
Kdo to je a jaké je její jméno?

zpěvačka MICHELE HENDERSON se hlásí k scientologii

zpěvačka MICHELE HENDERSON se hlásí k scientologii

Michele Henderson. Od útlého věku dvou let se zdokonaluje ve svém uměleckém řemesle. Michele Henderson začala zpěvem v kostele, kde její otec hrál na kytaru. Michele vyrůstal v hudební rodině a byla podporována v pěveckém umění a psaní písní rodiči Marguerite-Rose a Lambertem Hendersonovými.

zpěvačka Michele Henderson se hlásí k scientologii

zpěvačka Michele Henderson se hlásí k scientologii

Chodila do hudební školy Kairi School of Music, kde se naučila hrát na flétnu a měla přední místo ve školním sboru díky svému silnému hlasu a umění vystupovat na jevišti. Její učitelka hudby, paní Pearle Christian, ji popsala jako „vílu“, která už v devíti letech vykazoval známky velkého talentu.

Michele Henderson na patronském shromáždění v East Grinstead v Jižní anglii

Scientologie je duchovní věda o řešení praktických problémů života. Proto je to něco co se dá použít a aplikovat na život každého jedince. Ti co utlačují ostatní a získávají nad ostatními výhody tím, že je vydírají nemohou vysát pomyšlení, že je tu někdo, kdo by je moci nad lidmi, kteří se jich bojí zbavil. Pokud by se lidé osvobodili od utlačovatelských osob, byly by utlačovatelé zbavení moci, to je pro ně šílená představa. Proto očerňují toho, kdo by je mohl moci nad lidmi zbavit. Očerňují Scientology, kteří nabízí jako jeden z mnoha kurzů které dodávají kurz o tom jak se zbavit útlaku.

Pomocí Scientologie dosahují lidé po celém světě dlouho hledaný cíl – skutečné duchovní svobody.

A Vy ho můžete dosáhnout také.

Jenna Elfman Bláznivá romantická komedie – Rabín, kněz a krásná blondýna

Rabín, kněz a krásná blondýna

Rabín, kněz a krásná blondýna

Rabín, kněz a krásná blondýna

Bláznivá romantická komedie o nejpodivnějším milostném trojúhelníku. Jake Schram a Brian Kilkenny Finn jsou svobodní, pohlední a úspěšní mladí muži z módní newyorské čtvrti Upper West Side. Už od dětství jsou nejlepšími kamarády. Poklidná idyla jejich spokojených životů vezme za své ve chvíli, kdy se do města vrátí jejich dávná společná kamarádka Anna. Oba se do ní zamilují a letité přátelství nezadržitelně přerůstá v lítý souboj o srdce vyvolené dívky. Už tak chaotickou situaci milostného trojúhelníku navíc komplikuje fakt, že Jake je rabín a Brian katolický kněz.

 

 

Hlavní role

Edward Norton
Ben Stiller
Jenna Elfman

Jenna Elfman se hlásí k scientologii

Jenna Elfman se hlásí k scientologii

výjimečné svátky na Slovensku

Vánoce
Vánoce jsou výjimečné svátky na Slovensku a jejich oslavování je spojeno s mnoha tradicemi. Už několik týdnů před Vánocemi jsou obchody, města a vesnice vyzdobené vánoční výzdobou, stromky, různými světýlky a dekoracemi. Obchody a obchodně – zábavní centra lákají zákazníky k nakupování dárků. Několik dní před Vánocemi se ve více městech konají vánoční trhy, na kterých se prodávají vánoční ozdoby, občerstvení, vánoční oplatky, medovina, různé drobnosti a výrobky domácích řemeslníků.

výjimečné svátky na Slovensku

výjimečné svátky na Slovensku

Své domácnosti si lidé vyzdobují několik dní před Vánocemi, v žádné domácnosti nechybí svátcích umělý nebo živý vánoční stromeček. Živé stromky se dají zakoupit na městských tržištích. V prodeji jsou jedličky, smrky, borovice. Lidé si stromky zdobí sladkostmi, ozdobami a světly. Vánoce začínají vždy 24.12. Tento den se na Slovensku nazývá Štědrý den. Během dne se připravuje večeře, sakra se vánoční koláčky, dokončuje se vánoční výzdoba. Večer se rodina setkává při večeři, která je hlavním bodem dne. Křesťanské rodiny se před večeří společně pomodlí, protože Vánoce jsou významným křesťanským svátkem.
Na večeři se podává vánoční oplatka s medem, v některých rodinách ji jedí is česnekem, aby byli celý rok zdraví. Zvykne se podávat i ovoce, nejčastěji jablko rozdělené pro všechny po kousku. Následuje polévka, v různých regionech se podává jiný druh, někde je to hrachová polévka, někde vánoční zelňačka, někde fazolová či čočková polévka nebo jejich kombinace. Další chod sváteční vánoční večeře tvoří ryba a bramborový majonézový salát.

výjimečné svátky na Slovensku

výjimečné svátky na Slovensku

Ryba se podává většinou smažená nebo upečená, na stolech bývají filety z ryb nebo kapr. Mnoho domácností si kupuje před Vánocemi živého kapra, jejichž prodávají v obchodech jen v předvánočním čase. Pak se podávají opekance, někde nazývané pupáčky, s mákem nebo tvarohem. Po večeři si členové rodiny rozbalují pod stromečkem dárky, kterými se vzájemně obdarovali. Největší radost z této části Štědrého večera mají děti. Pokud jsou menší, myslí si, že dárky nosí pod stromeček Ježíšek. Když jsou větší, zjistí, že jejich obdarovávají rodiče a příbuzní, ale radost z dárků to nezmenší. Po večeři rodina společně tráví čas, jí se ovoce, koláčky a různé vánoční cukroví. Typický vánoční koláč se nazývá štedrák nebo skladaník, je to koláč, který se skládá z makové, ořechové, povidlové a tvarohové vrstvy.
Křesťané začínají slavit vánoční svátky půlnoční mší svatou nebo přicházejí do vyzdobených kostelů na druhý den 25.12., Který se nazývá první svátek vánoční. Druhý svátek vánoční je 26.12., Rodina tráví čas spolu, navštěvují se rodiny, přátelé, hodně se sleduje i televize, protože se vysílá bohatá nabídka vánočních filmů, zejména pohádek. Mnoho lidí na Slovensku tráví Vánoce a zejména období mezi Vánocemi a Novým rokem na horách, na chatách a v hotelích. Děti mají během vánočních svátků prázdniny, Vánoce jsou na Slovensku státním svátkem.

Telefonování na Slovensku

pevné linky
Pevnou linku poskytují tyto Slovenské telefonní společnosti:
T-com
Orange

Telefonování na Slovensku

Telefonování na Slovensku

Výhodou pevné linky je největší rozsah pokrytí na území Slovenska a kvalitní signál. Telefonní přístroj není závislý od baterie jako mobilní telefony, uživatel pevné linky je proto technicky dostupný stále. V současnosti jsou spolu se zřízením pevné linky nabízeny různé výhodné programy například v kombinaci s internetem nebo televizí.

 

Veřejné telefonní budky
Veřejné telefonní budky ustoupily do pozadí, protože se mobilní komunikace velmi rozšířila a mnoho lidí používá k telefonování v terénu právě mobilní telefony. V současnosti je možné najít v městech telefonní budky, ale najdete i spoustu nefunkčních. Používají se v nich euro mince nebo předplacené telefonní karty.

Telefonování na Slovensku

Telefonování na Slovensku

Telefonní předvolba Slovenské republiky
Telefonní předvolba na Slovensko: 00421 nebo +421
Během telefonování na Slovensko ze zahraničí přidáme k této předvolbě telefonní předvolbu konkrétního města, v závislosti na obvodu, do kterého voláme, ale z telefonní předvolby města vynecháme 0 a přidáme konkrétní účastnické číslo. Všechny městské obvody mají své předvolby začínající 0.
Příklad telefonního čisla:
Telefonní číslo na Slovensku je:
02/54789652
02 – telefonní předvolba města, 54789652 – konkrétně účastnické číslo
Telefonování ze zahraničí:
+421 2 54789652 nebo 00421 2 54789652

Město Telefonní předvolba
Bratislava 02
Dunajská Streda 031
Trenčín 032
Trnava 033
Senica 034
Nové Zámky 035
Levice 036
Nitra 037
Topoľčany 038
Žilina 041
Považská Bystrica 042
Martin 043
Liptovský Mikuláš 044
Zvolen 045
Prievidza 046
Lučenec 047
Banská Bystrica 048
Prešov 051
Poprad 052
Spišská Nová Ves 053
Bardejov 054
Košice 055
Michalovce 056
Humenné 057
Rožňava 058

 

Mobilní operátoři
V současnosti působí na Slovensku tři mobilní operátoři:

Orange
T-mobile
O2

Zákazník má možnost vybrat si poskytovatele mobilních služeb. Výběr se provádí na základě nabídky jednotlivých společností, zákazník si vybírá podle vlastních kritérií a toho, co mu momentálně vyhovuje a jaká nabídka ho zaujme.
Můžete si vybrat, zda chcete telefonovat prostřednictvím paušálu nebo karty. Paušál vás váže pravidelnou měsíční platbou a obdobím, na které uzavřete smlouvu. K paušálu však dostanete nový telefon. Po skončení smluvního období máte možnost znovu uzavřít smlouvu a dostat nový mobilní telefon. Vybíráte si z různých programů.
Pokud se nechcete vázat smlouvami a neplánujete mobilní telefonování využívat pravidelně, ale spíše sporadicky, můžete si zajistit kartu s kreditem, který dobíjíte podle potřeby. Kartu na dobití dostanete koupit i v některých obchodech, na čerpacích stanicích nebo v novinových stáncích, kredit si dobijete i v bankomatu nebo online prostřednictvím internet bankingu přes webovou stránku mobilních operátorů. Orange poskytuje Prima kartu, T-mobile Easy kartu.

 

Řeky na Slovensku

Vah
Délka: 403 km
Pramení: Čierny Váh – Kráľova hoľa, Bílý Váh – pod Kriváněm
Nejdelší řekou na Slovensku je řeka Váh. Měří 403 km. Na jejích březích vyrostlo několik významných míst, je atrakcí pro turisty, nabízí výborné podmínky pro vodní sporty, například pro sjíždění. Celé území kolem řeky Váh se nazývá Pováží. Řeka je soutokem Černého a Bílého Váhu a teče ze severu Slovenska na jih. Čierny Váh pramení na Kráľovy holi a Bílý Váh po vrcholem Kriváň ve Vysokých Tatrách. Vah je levým a zároveň největším přítokem Dunaje. Přítokem Váhu jsou například řeky Orava, Kysuca, Demänovka, Ľubochnianka, Nitra a další. Největší pravostranný přítok Váhu je Orava, která měří 60 km. Vlévá se do něj při Kraľovany. Přítokem Váhu je i Kysuca, která pramení v Javorníkách. Kysuca se do Váhu vlévá v Žilině. Je dlouhá 66 km. Do Váhu se vlévá i Vlára, která má délku 42,5 km.

Řeky na Slovensku

Řeky na Slovensku

Dunaj
Délka na území Slovenska: 172 km
Pramení: Německo, Černý les, přes Slovensko jen protéká
Dunaj je největší řeka. Nepramení na Slovensku, ale nim protéká. Pramení v Německu. Tvoří hranici Slovenska se sousedními státy v délce 172 km. Přitéká z Německa, přes Rakousko a ze Slovenska teče do Maďarska a odtud do Rumunska, kde se vlévá do Černého moře.
morava
Délka na území Slovenska: 119 km
Pramení: Česko, Kralický Sněžník
Řeka Morava přitéká z Čech, pod Devín se vlévá do Dunaje. Tvoří hranici s Českem a Rakouskem v délce 119 km. Celkově měří 329 km. Její přítokem je například řeka Myjava nebo Chvojnica. Myjava pramení v Bílých Karpatech a vlévá se do Moravy při koutech.

Řeky na Slovensku

Řeky na Slovensku

Nitra
Délka: 197 km
Pramení: Malá Fatra
Řeka Nitra je největší levostranný přítok Váhu. Pramení na svazích Malé Fatry. Měří 197 km. Protéká přes město Nitra. Její přítokem je Žitava, která pramení v Pohronském Inovci a má délku 99 km.

Hron
Délka: 298 km
Pramení: Kráľova hoľa
Hron patří mezi největší řeky na Slovensku, měří 298 km. Pramení tam, kde většina Slovenská řek, na Kráľovy Holi. Vlévá se do řeky Dunaj, u města Štúrovo. Přítokem řeky Hron je Slatina, Černý Hron a další. Slatina se do Hronu vlévá ve Zvolenu. Slatina pramení v Polaně a měří 55 km.

Ipeľ
Délka: 232 km
Pramení: Veporské vrchy
Ipeľ je přítokem Dunaje a tvoří hranici s Maďarskem v celkové délce 140 km. Pramení ve Veporských horách a její přítokem je řeka Kriváň, Tisovník, Suchá a jiné. Ve Veporských horách pramení i řeka Rimava.

Tisa
Délka na území Slovenska: 7 km
Tisa odvodňuje východní Slovensko a na našem území tvoří hranici s Maďarskem.
slaná
Délka na území Slovenska: 110 km
Pramení: Stolické vrchy
Řeka Slaná protéká územím Slovenska v délce 110 km, celkově měří 229 km. Pramení v Stolických vrších. Její přítokem je například Turiec. Největším přítokem je Hornád, který do ní ústí v Maďarsku. V Maďarsku se do ní vlévá i Bodva.

Hornád
Délka na území Slovenska: 193 km
Pramení: Kráľova hoľa
Hornád je přítokem Slané, pramení na Kráľovy holi a měří 286 km. Přes území Slovenska protéká v délce 193 km. Patří k největším řekám na Slovensku. Je také řekou, která tvoří hranici Slovenska s Maďarskem v délce 19 km. Největším přítokem Hornádu je Torysa.

Torysa
Délka: 129 km
Pramení: Levočské vrchy
Torysa pramení v Levočských vrších a je největším přítokem Hornádu. Do Hornádu se vlévá v Košické kotlině. Její délka je 129 km.

Hnilec
Délka: 89 km
Pramení: Kráľova hoľa
Hnilec patří mezi řeky, které pramení pod Kráľovou hoľou. Vlévá se Hornádu a měří 89 km.

Dunajec
Délka na území Slovenska: 17 km
Dunajec je pohraniční řeka, tvoří hranici s Polskem v pohoří Pieniny. V Polsku se vlévá do Visly, která ústí do Baltského moře. Celkově měří 251 km, územím Slovenska protéká v délce 17 km.

TOP 5 nejdelších řek Slovenska: Váh, Hron, Ipeľ, Dunaj a Morava

Umíte vyjmenovat největší slovenské řeky? Pět těch nejdelších určitě znáte.

řeky na Slovensku

řeky na Slovensku

V minulosti byly řeky klíčové pro stavbu obydlí, byly zdrojem vody, života, zároveň tvořily překážku, která nutila stavět přemostění. Řeky často tvořily státní hranice. Proto není překvapením, že i ty největší řeky hranicemi zůstaly dodnes. Zatímco jeden břeh je slovenský, ten druhý je například maďarský, rakouský, český, či polský.

TOP 5 nejdelších řek Slovenska

TOP 5 nejdelších řek Slovenska

Vah (403 km): Naše nejdelší řeka vzniká z Bílého a Černého Váhu z vod západních Vysokých Tater a z přítoků Oravy a Kysuce. Je dlouhá celkem 403 km
Hron (298 km): Hron je druhá nejdelší řeka na Slovensku a také druhá největší řeka, která protéká jen územím Slovenska. Hron se zmiňuje již v starých římských zápiscích císaře Marca Aurelia, který řeku vzpomíná jako Gran. Vzniká v Nízkých Tatrách a vlévá se do Dunaje.
Ipeľ (232 km): Pramení ve Veporských horách. Až 140 kilometrů řeky tvoří státní hranici s Maďarskem.

Morava

Morava
Dunaj (172 km): Naše nejtlustší a nejvodnější řeka není sice nejdelší, ale má několik „nej“. 172 km je řeka dlouhá čistě na Slovensku. Jen 22 kilometrů délky Dunaje netvoří státní hranici s jinou zemí a je zároveň čistě na slovenském území. V zahraničí a u nás celková délka tvoří 2 850 km
Morava (114 km): Řeka Morava tvoří 114 kilometrů dlouhý tok, který je zároveň státními hranicemi, nejprve s Českou republikou a poté Rakouskem. Vlévá se do Dunaje přímo pod hradem Děvín, v bratislavské městské části Devín. Místo, které je významné i z historického hlediska.

Kde se dá koupit beduínská káva?

Na beduínské svatbě v Jordánsku u města Madaba, nalévá se arabská káva.

Právě při svých cestách po arabských zemích, Maroku a Egyptě, jsem poprvé ochutnal kardamon. Později, v Izraeli a hlavně během pobytu v Jeruzalémě, jsem ho už vyhledával v úzkých uličkách starého města. Jeho cena byla rozdílná. Každý prodavač dá nejprve mletý kardamon očichat a pak navrhne cenu. Když však zjistí, že o jeho kvalitě nevíte nic, zaplatíte mnohem víc. Izraelci tvrdí, že neochutnat kávu s kardamonem znamená nenavštívit jejich zemi. Posezení ve stylové židovské nebo arabské kavárničce u šálku kávy, připravené podle místní receptury, bude patřit k milým vzpomínkám. Snad s největší oblibou kardamomu, ale i jeho prodejem v různé formě, jsem se setkal na Blízkém východě, v Sýrii a Jordánsku. Syrští přátelé mě však upozornili na opatrnost při jeho kupování. Myslím si, že během svých cest jsem se už naučil rozeznat kvalitní a nekvalitní kardamon a můj nos mě ani v Sýrii při jeho koupi nezklamal. Na místních sucích (trzích) v Homsu či Damašku, nebo v jordánském Ammánu, není těžké najít obchod s kořením. Jeho vůně, které se říká i vůně Orientu, vás bez potíží k takovému obchůdku přivede. Silná vůně kardamonu vyniká mezi množstvím přitažlivého koření. Podle ní se konzumenti snadno zorientují při výběru. Už umletý kardamon, který obchodník nabízí, musí být zavřený. Koupit se dá i v prášku, celý plod kardamonu (semeno s oplodím) nebo samotné semeno. Další možností je, že prodavač vám semele kardamon spolu s kávou a udělá z toho krásné dárkové balení. Výhoda je v tom, že on má přesný odhad na poměr kardamonu v určitém množství kávy. Jeho cit pro správné namíchání vám zaručí, že káva bude mít tu správnou nenapodobitelnou chuť.

Silná beduínská káva kardamonová

Silná beduínská káva kardamonová

Silná beduínská káva zázvorová

Nejdražší, ale nejkvalitnější, je semínkový kardamon bez oplodí. Ten doporučuji kupovat iu nás. Zkušenější znalec ho snadno rozezná. Požádejte prodávajícího, aby vám ho semlel. Není to vůbec jednoduché. No vy máte jistotu, že kardamon, který vlastníte, je čistý, bez jakýchkoliv příměsí. Já jsem se divil, že mi to nechtěl žádný prodavač udělat. Všichni navrhovali, že ho semelou spolu s kávou. Až v Jordánsku, v malém obchůdku, jsem se setkal s ochotou. A zároveň zjistil příčinu předchozí neochoty. Na semletí semene musí být speciální mlýnek. Při mletí mého kardamonu se nedalo v obchůdku vydržet. Prodavač si nasadil na ústa mokré roušku. Štiplavý aromatický kouř zaplnil celý prostor a mletí se muselo přerušovat, aby se místnost vyvìtrala. Semletí 1 kg trvalo asi půl hodiny. Při kupování na damašském súku jsme ohúrili tím, že jsme chtěli právě zmíněný kilogram, protože Arabové ho kupují jen v malém množství. Cena jednoho kila se pohybuje od 1200 do 1800 Kč. Kardamon se musí uchovávat v dobře uzavíratelné láhvi, na chladném a tmavém místě. My jsme svůj museli speciální zabalit, protože první noc po zakoupení se nedalo kvůli jeho silné aroma v karavanu spát.

Při návštěvách v arabských rodinách, ale iu beduínů na poušti, každá naše návštěva končila podáním kávy. Vaří se už s cukrem, a proto se hostitel vždy zeptá, zda má být „bidún Sukkar“ (bez cukru), „Sukkar Wass“ (středně sladká) nebo „helvi“ (sladká). Arabská káva je černější než naše a právě její zvláštní příchuť způsobuje kardamon. Beduíni ve svých stanech nabízejí kávu pouze na dně šálku. Není to urážka. „Qahwa Murra“ ej velmi silná, beduíni tvrdí, že je to pravá arabská káva.

Pro ty, kteří mají potíže se žaludkem, špetka kardamonu v kávě dobře působí na žaludek, povzbuzuje snadné trávení a vyvolává pocit spokojenosti.

V jedné křesťanské rodině nás nabídli likérem (islám alkohol zakazuje). Byl to kořenitý kdoulový likér, jehož recept vám nabízím. Do směsi jednoho litru vylisované čerstvé Kdoulový šťávy a 0,5 litru alkoholu namočíme 50 g kardamomu semen. Přidáme 50 g hřebíčku, skořice a koriandrového semene. Po louhování (6 7 dní) přecedíme a přidáme 1 kg cukru. Po několikadenním dozrávání vznikne velmi chutný likér.

Kardamon Elletaria cardammonum W. M. Bylina vyskytující se v jihovýchodní Asii (Srí Lanka, Indie). Plod je dlouhý 1 1,5 cm a má slabě kafrovou vůni a štiplavou kořeněnou chuť. Obsahuje mastné a éterické oleje, škrob a cukr. Používá se k ochucování pekárenských výrobků, lihovin a nápojů, ale i v kosmetice.

 

Pravda o drogách #1 Drogy

Než se rozhodnete vyzkoušet jakoukoli drogu, sežeňte si fakta. Pak se můžete sami rozhodnout.
Pravda o drogách

Drogy ničí a rujnují miliony životů každý rok. Co se s tím dá udělat?

Občanské sdružení ŘEKNI NE DROGÁM – ŘEKNI ANO ŽIVOTU působí v České republice od roku 2002 a je součástí mezinárodní sítě neziskových organizací zabývajících se protidrogovou prevencí již od roku 1993. Naše sdružení se zaměřuje na poskytování profesionálních a čtivých materiálů, které jsou na realitě náctiletých, na které je zaměřena primární prevence v oblasti zneužívání drog.

Sdružení úzce spolupracuje s nadací Foundation for Drug Free World (Nadace pro svět bez drog) z USA, která se zaměřuje na analýzu trendů drogové epidemie jak z USA, tak z dalších zemí celého světa a dále na následné sestavování a výrobu materiálů (brožury, DVD) o drogách, a to především pro náctileté.

Sdružení se v České republice zabývá pouze primární prevencí (specifickou i nespecifickou).

Scientologická organizace Pretoria – Scientologie v Jižní Africe

Dne 9 srpna 2016 nadace Cesta ke štěstí slavila Den žen v okolí budovy Union Building v Pretorii v Jižní Africe. Během 3 hodin dokázali dobrovolníci Scientologické církve rozdat brožury Cesta ke štěstí do rukou více než 15 000 lidí. Vřelé díky všem dobrovolníkům kteří s rozdáváním pomáhali tyto úžasné brožury. Velmi brzy zorganizujeme další distribuci brožur cesta ke štěstí jako byla tato v dalším místě v okolí.

Když člověk dobře nepřežívá, nemůže zažívat radost ani štěstí. Snažit se přežívat v chaotické, nečestné a obecně nemorální společnosti je složité. Každý jednotlivec nebo skupina se snaží vytěžit ze života tolik radosti a osvobodit se od tolika bolesti, kolik se jen dá. Tvé vlastní přežití mohou ohrožovat špatné skutky lidí kolem Tebe.

Nadace Cesta ke štěstí v Pretorii v Jižní Africe rozdávala brožury Cesta ke štěstí při příležitosti Dne žen v okolí Union Building - The Way to Happiness celebrating Womans Day in Pretoria

Nadace Cesta ke štěstí v Pretorii v Jižní Africe rozdávala brožury Cesta ke štěstí při příležitosti Dne žen v okolí Union Building – The Way to Happiness celebrating Womans Day in Pretoria

Nadace Cesta ke štěstí v Pretorii v Jižní Africe rozdávala brožury Cesta ke štěstí při příležitosti Dne žen v okolí Union Building - The Way to Happiness celebrating Womans Day in Pretoria

Nadace Cesta ke štěstí v Pretorii v Jižní Africe rozdávala brožury Cesta ke štěstí při příležitosti Dne žen v okolí Union Building – The Way to Happiness celebrating Womans Day in Pretoria

Cesta ke štěstí zahrnuje pomoc vaším známým a přátelům

jediné, co musíte udělat je nechat Cestu ke štěstí proudit do společnosti. Jako zklidňující olej, který se rozlije po rozbouřeném moři, se bude dál a dál šířit klid. Začněte s blízkými přáteli a známými, kteří ovlivňují vaše přežití. Dejte jim jejich Cestu ke štěstí a několik dalších výtisků – aby také mohli šířit klid a stále dál.

Scientologická církev v Pretorii Jižní Afrika - rozdávání brožur Cesta ke štěstí - 21 praviděl pro šťastný život

Scientologická církev v Pretorii Jižní Afrika – rozdávání brožur Cesta ke štěstí – 21 praviděl pro šťastný život

Někdy si člověk může připadat jako suchý list,kterým vítr hází přes špinavou ulici, nebo jako zrníčko písku, které někde uvázlo. Ale nikdo netvrdil, že život je něco klidného a uspořádaného; takový není ani potrhaný list, ano zrníčko písku – každý si může více nebo méně nastínit svou vlastní cestu a jít po ní.
L. Ron Hubbard

Cestu ke štěstí, průvodce k lepšímu životu založeného na zdravím rozumu, tvoří dvacet jedna univerzálních pravidel, která platí pro každého bez rozdílu rasy, barvy pleti či vyznání. Když se člověk těmito principy řídí a pomáhá v tom i ostatním, může to zlepšit jeho vlastní štěstí a přežití.

A nyní je Cesta ke štěstí poprvé živě ve filmu, celá v plném znění.

Podělte se o Cestu ke štěstí se svou rodinou, přáteli a kolegy a tím zlepšete život svůj a jejich.

21 pravidel Cesty ke štěstí

1. DBEJTE O SEBE

2. BUĎTE STŘÍDMÍ

3. NEBUĎTE PROMISKUITNÍ

4. DÁVEJTE DĚTEM LÁSKU A POMÁHEJTE JIM

5. CTĚTE SVÉ RODIČE A POMÁHEJTE JIM

6. DÁVEJTE DOBRÝ PŘÍKLAD

7. SNAŽTE SE ŽÍT V PRAVDĚ

8. NEVRAŽDĚTE

9. NEDĚLEJTE NIC NELEGÁLNÍHO

10. PODPORUJTE VLÁDU, KTERÁ JE MÍNĚNA PRO VŠECHNY A JEDNÁ V ZÁJMU VŠECH

11. NEŠKOĎTE LIDEM DOBRÉ VŮLE

12. OCHRAŇUJTE A ZLEPŠUJTE SVÉ PROSTŘEDÍ

13. NEKRAĎTE

14. BUĎTE DŮVĚRYHODNÍ

15. PLŇTE SVÉ ZÁVAZKY

16. BUĎTE PRACOVITÍ

17. BUĎTE KOMPETENTNÍ

18. RESPEKTUJTE NÁBOŽENSKÁ PŘESVĚDČENÍ DRUHÝCH

19. SNAŽTE SE DRUHÝM NEDĚLAT TO, CO BYSTE NECHTĚLI, ABY ONI DĚLALI VÁM

20. SNAŽTE SE JEDNAT S LIDMI TAK, JAK BYSTE CHTĚLI, ABY ONI JEDNALI S VÁMI

21. VZKVÉTEJTE A PROSPERUJTE

Rozdávání brožurek 26. 8. 2013 Plzeň

 

PŘEKONÁNÍ FINANČNÍHO STRESU – kurz na zlepšení života

Každý někdy zažije horší chvilky a rád by kdyby špatné a těžké časy rychle odešly a už ne nikdy nevrátili. Pokud je VÁŠ ŽIVOT ovlivněný stresem a napětím z finanční nouze vždy se s tím dá něco udělat? Když je vaše pozornost zaměřená víc na „finance“ než na užívání si plného života, tento kurz vám poskytne nástroje a znalosti, které vás vrátí na cestu lepšího přežití a štěstí. Kurz Scientologické nástroje na překonání finančního stresu vám ukáže jako můžete převzít kontrolu a efektivně zvládnout malé nebo zdánlivě velké finanční krize. Taktéž vám poskytne nástroje, které v první řadě zabrání vzniku krize. Tyto základy pocházející ze zkušeností v organizacích, rozhodují o finanční situaci společnosti jakékoliv velikosti a jsou stejně použitelné v oblasti osobních financí, takže můžete vaší pozornost zaměřit na věci v životě, na kterých  vám nejvíce záleží.

Díky kurzům na zlepšení života budete vědět, jak uspět ve vztazích, manželství, rodině a v oblasti financí, získáte přesné znalosti jak překonat vzestupy a pády, jak vědět, komu důvěřovat, jak organizovat svůj život, jak dosáhnout své cíle.

S těmi pravými vědomostmi a skutečnými nástroji můžete dát do pořádku cokoliv, co je potřebné ve vaším životě napravit, a to dobré můžete ještě více zlepšit.

Jsou založené na základních objevech o existenci – na přelomových objevech, které poskytují odpověď na ty nejpalčivější otázky v našich životech.

Dohromady je těchto kurzů dvacet. Každý se zaměřuje na nějakou konkrétní část života a každý obsahuje fakta a nástroje, které upravují danný aspekt života do podoby, jakou má mít.

Elisabeth Singleton Moss – herečka z Hollywoodu

Elisabeth Singleton Moss je rodačka z kalifornského Los Angeles. Mezi její nejznámější role patří Zoey Bartlet – třetí a nejmladší dcera prezidenta Jeda Bartlett v seriálu Západní křídlo a také asistentka a později textařka Peggy Olson v televizním seriálu Mad Men, odehrávajícím se v šedesátých letech v reklamní agentuře.

Elisabeth Singleton Moss

Elisabeth Singleton Moss

Elisabeth Moss si ztvárnila roli sci-fi filmu odehrávající se v totalitní společnosti Příběh služebnice podle klasického románu Margaret Atwood, které vznikne jako desetidílná série pro streamování službu Hulu a MGM.

Streamingové službu Hulu, která stojí za kingovský seriálem 11.22.63 a MGM připravuj desetidílnou televizní adaptaci klasického antiutopického románu Margaret Atwood Příběh Služebnice. Do hlavní role obsadili herečku Elisabeth Moss, známou ze seriálu Šílenci z Manhattanu a filmu Na jezeře. Moss si zde zahraje služkou Ofred, která je nucena rodit děti pro vládnoucí vrstvu Gilead, Což je mužská totalitářská společnost, která ženy využívá pouze k plození.

Sérii vytvořil Bruce Miller, který napíše scénář a ujme se i výkonné produkce spolu s Danielem Wilsonem, Fran Sears a Warrenu Littlefieldem. Samotná Atwood zde bude jako kreativní konzultantka. První sezóna plánované série by měla Mít premiéru na Hulu příští rok. Ještě dodejme, že Příběh Služebnice byl již jednou adaptovaný do klasické celovečerní podoby v roce 1990 režisérem Volkerem Schlöndorffem.

Které další Hollywoodské hvězdy se hlásí k Scientologii?

Tom CruiseJohna Travolta či Kirstie Alley, Chick CoreaKelly Preston, Jason Lee, Priscilla PresleyCatherine Bell, Corin Nemec, Alanna Masterson, Jenna Elfman, Sofia MilosGiovanni Ribisi, Michael Pena, Anne ArcherErika Christensen či Nancy Cartwright

Co je na Scientologii tak přitažlivého, že tolik amerických umělců studuje Scientologii. Poznejte také co scientologie je a co vám může nabídnout.

Scientologie v Hollywoodu – výkonní umělci ve Spojených státech a Scientologie

Nezanedbatelné množství autorů filmových a televizních scénářů, herci, hudebníci a dalších umělci se zabývají Scientologii. Co je to vlastně Scientologie a proč se o Scientologii umělci zajímají? V tomto článku se pokusím vám podat několika informací o tom co je Scientologie a co může lide nabídnout.

Lidé se v každodenním životě setkávají s řadou situací situaci, které nejsou snadné a někdy jsou na pochybách jak je vyřešit. Určitě se vám někdy v životě stalo, že na vás někdo činil nátlak a snažil se vás donutit k něčemu, co jste nechtěli udělat. Jak se zachovat? Někdo nátlaku podlehne a udělá věc, které lituje. Někdo se zachová jinak. Jak takové situace řešit. Jak rozpoznat lidi, kteří útlak používají a vyrovnat se s nimi. Je vyzkoušené, že lidi co jsou pod útlakem dělají chyby. Příčinou dopravních a jiných nehod onemocnění je zejména fakt, že osoba, která byla příčinou nehody byla pod útlakem. Scientologie nabízí kurz který vás naučí vše o charakteristikách lidí, kteří ostatní utlačují a nabídne několik možností jak se s útlakem vypořádat.

 

Erika Christensen - Hollywoodská herečka která se od dětství hlásí k Scientologii

Erika Christensen – Hollywoodská herečka která se od dětství hlásí k Scientologii

Jenna Elfman - Hollywoodské hvězdy, které se hlásí ke scientologii

Jenna Elfman – Hollywoodské hvězdy, které se hlásí ke scientologii

John Travolta - herec který je členem Scientologické církve

John Travolta – herec který je členem Scientologické církve

Chick Corea – muzikant, který se hlásí ke scientologii

Chick Corea – muzikant, který se hlásí ke scientologii

Tom Cruise - Hollywoodský herec hvězdy, který se hlásí ke scientologii

Tom Cruise – Hollywoodský herec hvězdy, který se hlásí ke scientologii

Kelly Preson - manželka Johna Travolty - oba dva jsou scientology

Kelly Preson – manželka Johna Travolty – oba dva jsou scientology

Scientologie je duchovní věda o řešení praktických problémů života. Proto je to něco co se dá použít a aplikovat na život každého jedince. Ti co utlačují ostatní a získávají nad ostatními výhody tím, že je vydírají nemohou vysát pomyšlení, že je tu někdo, kdo by je moci nad lidmi, kteří se jich bojí zbavil. Pokud by se lidé osvobodili od utlačovatelských osob, byly by utlačovatelé zbavení moci, to je pro ně šílená představa. Proto očerňují toho, kdo by je mohl moci nad lidmi zbavit. Očerňují Scientology, kteří nabízí jako jeden z mnoha kurzů které dodávají kurz o tom jak se zbavit útlaku.

ČEZ Slovensko zveřejnil hospodářské výsledky za rok 2015

Zveřejněno dne 13. 4. 2016
Společnost ČEZ Slovensko, s.r.o. – Dodavatel elektřiny a zemního plynu dosáhl v roce 2015 výsledek hospodaření před zdaněním v objemu 1.446.191, – EUR.
Tržby za rok 2015: 250,93 mil. EUR (meziročně +20,2%)
Zisk před zdaněním: 1,45 mil. EUR (meziročně +1%)
            Zisk po zdanění: 1,46 mil. EUR (meziročně +27,7%)
Faktory: nárůst objemu dodávky elektřiny a plynu, optimalizace nákladů
Celkový objem dodávek energií konečným zákazníkům v ČR: 3,67 TWh

 

ČEZ Slovensko

ČEZ Slovensko

Společnost ČEZ Slovensko, s.r.o. – Dodavatel elektřiny a zemního plynu dosáhl v roce 2015 výsledek hospodaření před zdaněním v objemu 1.446.191, – EUR.
Zisk po zdanění dosáhl 1.459.744, – EUR, což představuje ve srovnání s rokem 2014 nárůst o 27,7% (výsledek po zdanění za rok 2014 činí 1.142.905, – EUR).
„Výsledky společnosti kromě úspěšného prodeje výrazně podpořila i správně zvolená strategie řízení portfolia a optimalizace finančních a provozních nákladů. Na výsledek však měl vliv i mimořádný jednorázový náklad, který vznikl v důsledku přechodu na nový zákaznický informační systém, „zhodnotila uplynulý rok Miroslava Čalfová, ředitelka pro finance a správu společnosti.

ČEZ Slovensko

ČEZ Slovensko

růst portfolia
Celkový objem dodávky koncovým zákazníkům dosáhl v roce 2015 zhruba 1,82 TWh elektřiny a 1,85 TWh zemního plynu. ČEZ Slovensko se tím opět zařadil mezi pěti největších dodavatelů energií na Slovensku, přičemž svou pozici posílil zejména na trhu s plynem.
Na úspěšné podnikání v uplynulém roce měl podstatný vliv růst objemu dodávky firemním odběratelům (zákazníci B2B / business-to-business):
dodávka elektřiny v roce 2015 pro B2B: 1.690 GWh (meziročně +21,7%),
dodávka plynu v roce 2015 pro B2B: 1.587 GWh (meziročně +72,7%).
„Daří se nám posilovat pozici spolehlivého značkového dodavatele pro významné průmyslové zákazníky a objem dodávky v obou komoditách za ostatní roky roste,“ řekl Igor Nagy generální ředitel ČEZ Slovensko.

ČEZ Slovensko

ČEZ Slovensko

Vztah se zákazníkem a cenová výhoda
ČEZ Slovensko dlouhodobě zakládá svou obchodní strategii na vztahu se zákazníkem a garanci cenové výhody v době trvání smluvního vztahu. Zaměřuje se přitom na všechny segmenty zákazníků, včetně malých podnikatelů, živnostníků a domácností.
„Menších podnikatelů dokáže i 10 let po liberalizaci trhu příjemně překvapit, kolik mohou ušetřit změnou dodavatele a rozhodnutím se pro ČEZ Slovensko. Setrvávat u bývalých monopolů nemusí být vždy výhodné a výběrem lepší možnosti se dají šetřit stovky eur, „povzbudil malých podnikatelů Stanislav Kovalík, ředitel prodeje pro segment SME a domácnosti.
Kromě akvizice nových odběratelů chce ČEZ Slovensko v roce 2016 zlepšovat zákaznický informační systém a zaměřit se na nové produkty a zjednodušení v procesech pro zákazníky. Cílem je přehlednější nabídka dodavatele a při nižší ceně i vyšší přidanou hodnotu služeb, které zákazník využívá.

ZSE Energie S.p.A. informace o společnosti – distributor plynu a elektřiny na Slovensku

ZSE Energie, S.p.A., je slovenskými dodavatelem elektřiny a plynu, který je na trhu již více než 90 let. Působí na západním Slovensku i mimo něj. Firma ZSE Energie, S.p.A. je ze sta procent dceřinou společností Západoslovenské energetiky (dále jen mateřská společnost). ZSE Energie, S.p.A. vstoupila na trh vyčleněním od mateřské společnosti dna 1. července 2007, jak společnost zaměřená na prodej a dodávky elektřiny a plynu. Do té doby všechny činnosti spojené s prodejem, dodávkou a distribucí elektřiny vykonávala mateřská společnost. Oddělení prodeje od distribuce elektřiny a plynu vyplynulo z platné legislativy ČR a EU (zákon č. 251/2012 Sb. O energetice).

O nás
Patříme k největším dodavatelem elektřiny a plynu na Slovensku. Již 90 let působíme zejména na západním Slovensku a naše služby poskytujeme stejně kvalitně i mimo tento region. Každý den se na nás spoléhá milion zákazníků.

Historie
Dne 1. července 2007 se naše společnost ZSE Energie, a. s., v důsledku liberalizace trhu, stala 100% dceřinou společností Západoslovenská energetika, a. s. Oddělení vyplynulo z platné legislativy ČR a EU podle zákona č. 251/2012 Sb. o energetice. Západoslovenská energetika, a. s., je součástí německé energetické skupiny E.ON, která vlastní 49% společnosti. Ve vlastnictví České republiky, prostřednictvím Fondu národního majetku ČR je 51%. V roce 2011 jsme získali licenci i na dodávku plynu.

vize
inovátor v oblasti nových produktů a služeb v rámci energetického sektoru
trendsetter v oblasti zlepšování zákaznické péče
důraz na využití obnovitelných zdrojů energie, energetickou účinnost a ochranu životního prostředí
specialista na energetické poradenství prostřednictvím portálu www.setri.sk
lídr v oblasti podpory regionů a společenské odpovědnosti v rámci skupiny ZSE

Prodej bytu 3+1 Praha – Letňany, Kopřivnická

Na prodej nabízíme byt 3+1 v panelovém domě v Praze 9 – Letňaňanech. Byt tvoří koupelna, WC, komora, šatna, výměra 71 m2 + lodžie 6 m2 + sklep na patře cca 4m2.

Prodej bytu 2+kk Praha 9 – Libeň, Lihovarská

Byt se nachází ve zvýšeném přízemí (malý třípatrový paneláček – z jedné strany výhled do atria – zeleň, druhá strana rodinné domky), byt má zděné jádro, v obytných pokojích je plovoucí podlaha, v ostatních místnostech dlažba, dům zateplen, plastová okna, energ. náročnost budovy C – štítek k dispozici, ve společných prostorách domu nová elektroinstalace. Parkování bezproblémové u domu, autobusem cca 5 minut na metro Letňany.