Mezinárodní předvolby – Mezinárodní telefonní předvolby

Pokud voláme z jednoho státu do jiného, vkládáme navíc před tel. číslo ještě tzv. prefix. U nás v České republice nebo na Slovensku nebo ve většině evropských zemí je prefix „+“ nebo „00″.

telefon se stal nepostradatelnou částí života, telefonujeme každý den do celého světa

telefon se stal nepostradatelnou částí života, telefonujeme každý den do celého světa

  • Potom zadejte mezinárodní předvolbu a za ni již konkrétní telefonní číslo.
  • Příklad pro volání do Anglie: nebo + 44 123456789 nebo 00 44 123456789. Celé tel. číslo se zadává do telefonu bez mezer, zde uvedeno s mezerami pouze pro přehlednost.Chcete-li najít, komu patří konkrétní Vámi známá převolba, jednoduše ji dejte vyhledat (CTRL+F a napište svou předvolbu)
Tabulka 1 – mezinárodní předvolby abecedně podle států
Stát Předvolba Světadíl
Afghánistán +93 Asie
Albánie +355 Evropa
Alžírsko +213 Afrika
Americká Samoa +1684 Austrálie a Oceánie
Americké Panenské ostrovy +134 Severní Amerika
Andorra +376 Evropa
Angola +244 Afrika
Anguilla +1264 Severní Amerika
Antigua a Barbuda +1268 Severní Amerika
Argentina +54 Jižní Amerika
Arménie +374 Asie
Aruba +297 Severní Amerika
Ascension +247 Afrika
Austrálie +61 Austrálie a Oceánie
Australská teritoria +672 Austrálie a Oceánie
Ázerbájdžán +994 Asie
Bahamy +1242 Severní Amerika
Bahrajn +973 Asie
Bangladéš +880 Asie
Barbados +1246 Severní Amerika
Belgie +32 Evropa
Belize +501 Severní Amerika
Bělorusko +375 Evropa
Benin +229 Afrika
Bermudy +1441 Severní Amerika
Bhútán +975 Asie
Bolívie +591 Jižní Amerika
Bosna a Hercegovina +387 Evropa
Botswana +267 Afrika
Brazílie +55 Jižní Amerika
Britské Panenské ostrovy +1284 Severní Amerika
Brunej +673 Asie
Bulharsko +359 Evropa
Burkina Faso +226 Afrika
Burundi +257 Afrika
Cookovy ostrovy +682 Austrálie a Oceánie
Čad +235 Afrika
Černá Hora +382 Evropa
Česká republika +420 Evropa
Čína +86 Asie
Dánsko +45 Evropa
Demokratická republika Kongo +243 Afrika
Diego García +246 Afrika
Dominika +1767 Severní Amerika
Dominikánská republika +1809 Severní Amerika
Džibutsko +253 Afrika
Egypt +20 Afrika
Ekvádor +593 Jižní Amerika
Eritrea +291 Afrika
Estonsko +372 Evropa
Etiopie +251 Afrika
Evropský telefonní číslovací prostor (celo-evropské služby) +388 nadnárodní
Faerské ostrovy +298 Evropa
Falklandy +500 Jižní Amerika
Fidži +679 Austrálie a Oceánie
Filipíny +63 Asie
Finsko +358 Evropa
Francie +33 Evropa
Francouzská Guyana +594 Jižní Amerika
Francouzská Polynésie +689 Austrálie a Oceánie
Gabon +241 Afrika
Gambie +220 Afrika
Ghana +233 Afrika
Gibraltar +350 Evropa
Globální satelitní telefonní systém +881 nadnárodní
Grenada +1473 Severní Amerika
Grónsko +299 Evropa
Gruzie +995 Asie
Guadeloupe +590 Severní Amerika
Guam +1671 Austrálie a Oceánie
Guatemala +502 Severní Amerika
Guinea +224 Afrika
Guinea-Bissau +245 Afrika
Guyana +592 Jižní Amerika
Haiti +509 Severní Amerika
Honduras +504 Severní Amerika
Hongkong +852 Asie
Chile +56 Jižní Amerika
Chorvatsko +385 Evropa
Indie +91 Asie
Indonésie +62 Asie
Inmarsat – Indický oceán (satelitní síť) +873 nadnárodní
Inmarsat – služba „SNAC“ (satelitní síť) +870 nadnárodní
Inmarsat – Tichý oceán (satelitní síť) +872 nadnárodní
Inmarsat – východní Atlantik (satelitní síť) +871 nadnárodní
Inmarsat – západní Atlantik (satelitní síť) +874 nadnárodní
Irák +964 Asie
Írán +98 Asie
Irsko +353 Evropa
Island +354 Evropa
Itálie (stejná předvolba jako Vatikán)  +39 Evropa
Izrael  +972 Asie
Jamajka  +1876 Severní Amerika
Japonsko  +81 Asie
Jemen  +967 Asie
Jihoafrická republika  +27 Afrika
Jižní Korea  +82 Asie
Jordánsko  +962 Asie
Kajmanské ostrovy  +1345 Severní Amerika
Kambodža  +855 Asie
Kamerun  +237 Afrika
Kanada (stejná předvolba jako USA) +1 Severní Amerika
Kapverdy  +238 Afrika
Katar  +974 Asie
Kazachstán (stejná předvolba jako Rusko)  +7 Asie
Keňa  +254 Afrika
Kiribati  +686 Austrálie a Oceánie
Kolumbie  +57 Jižní Amerika
Komory a Mayotte  +269 Afrika
Kongo  +242 Afrika
Kostarika  +506 Severní Amerika
Kuba  +53 Severní Amerika
Kuvajt  +965 Asie
Kypr (Tureckem okupovaná část Kypru má +90)  +357 Evropa
Kyrgyzstán  +996 Asie
Laos  +856 Asie
Lesotho  +266 Afrika
Libanon  +961 Asie
Libérie  +231 Afrika
Libye  +218 Afrika
Lichtenštejnsko  +423 Evropa
Litva  +370 Evropa
Lotyšsko  +371 Evropa
Lucembursko  +352 Evropa
Macao  +853 Asie
Madagaskar  +261 Afrika
Maďarsko  +36 Evropa
Makedonie  +389 Evropa
Malajsie  +60 Asie
Malawi  +265 Afrika
Maledivy  +960 Asie
Mali  +223 Afrika
Malta  +356 Evropa
Maroko  +212 Afrika
Marshallovy ostrovy  +692 Austrálie a Oceánie
Martinik  +596 Severní Amerika
Mauricius  +230 Afrika
Mauritánie  +222 Afrika
Mexiko  +52 Severní Amerika
Mezinárodní osobní telekomunikace  +878 nadnárodní
Mezinárodní placené služby  +979 nadnárodní
Mezinárodní sítě  +882 nadnárodní
Mezinárodní zelená linka (UIFN)  +800 nadnárodní
Mikronésie  +691 Austrálie a Oceánie
Moldavsko  +373 Evropa
Monako  +377 Evropa
Mongolsko  +976 Asie
Montserrat  +1664 Severní Amerika
Mosambik  +258 Afrika
Myanmar  +95 Asie
Namibie  +264 Afrika
Nauru  +674 Austrálie a Oceánie
Německo  +49 Evropa
Nepál  +977 Asie
Niger  +227 Afrika
Nigérie  +234 Afrika
Nikaragua  +505 Severní Amerika
Niue  +683 Austrálie a Oceánie
Nizozemské Antily  +599 Severní Amerika
Nizozemsko  +31 Evropa
Norsko  +47 Evropa
Nová Kaledonie  +687 Austrálie a Oceánie
Nový Zéland  +64 Austrálie a Oceánie
Omán  +968 Asie
Pákistán  +92 Asie
Palau  +680 Austrálie a Oceánie
Palestina  +970 Asie
Panama  +507 Severní Amerika
Papua-Nová Guinea  +675 Austrálie a Oceánie
Paraguay  +595 Jižní Amerika
Peru  +51 Jižní Amerika
Pobřeží slonoviny  +225 Afrika
Polsko  +48 Evropa
Portoriko (také: +1787)  +1939 Severní Amerika
Portoriko (také: +1939)  +1787 Severní Amerika
Portugalsko  +351 Evropa
Rakousko  +43 Evropa
Réunion  +262 Afrika
Rovníková Guinea  +240 Afrika
Rumunsko  +40 Evropa
Rusko (stejná předvolba jako Kazachstán)  +7 Evropa
Rwanda  +250 Afrika
Řecko  +30 Evropa
Saint-Pierre a Miquelon  +508 Severní Amerika
Salvador  +503 Severní Amerika
Samoa  +685 Austrálie a Oceánie
San Marino  +378 Evropa
Saúdská Arábie  +966 Asie
Senegal  +221 Afrika
Severní Korea  +850 Asie
Severní Mariany  +167 Austrálie a Oceánie
Seychely  +248 Afrika
Sierra Leone  +232 Afrika
Singapur  +65 Asie
Slovensko  +421 Evropa
Slovinsko  +386 Evropa
Somálsko  +252 Afrika
Spojené arabské emiráty  +971 Asie
Spojené království (též Anglie či Velká Británie)  +44 Evropa
Spojené státy americké – USA – (stejně Kanada)  +1 Severní Amerika
Srbsko  +381 Evropa
Srí Lanka  +94 Asie
Středoafrická republika  +236 Afrika
Súdán  +249 Afrika
Surinam  +597 Jižní Amerika
Svatá Helena  +290 Afrika
Svatá Lucie  +1758 Severní Amerika
Svatý Kryštof a Nevis  +1869 Severní Amerika
Svatý Tomáš a Princův ostrov  +239 Afrika
Svatý Vincenc a Grenadiny  +1784 Severní Amerika
Svazijsko  +268 Afrika
Sýrie  +963 Asie
Šalamounovy ostrovy  +677 Austrálie a Oceánie
Španělsko  +34 Evropa
Švédsko  +46 Evropa
Švýcarsko  +41 Evropa
Tádžikistán  +992 Asie
Tanzanie  +255 Afrika
Thajsko  +66 Asie
Tchaj-wan  +886 Asie
Togo  +228 Afrika
Tokelau  +690 Austrálie a Oceánie
Tonga  +676 Austrálie a Oceánie
Trinidad a Tobago  +1868 Severní Amerika
Tunisko  +216 Afrika
Turecko  +90 Evropa
Turkmenistán  +993 Asie
Turks a Caicos  +1649 Severní Amerika
Tuvalu  +688 Austrálie a Oceánie
Uganda  +256 Afrika
Ukrajina  +380 Evropa
Uruguay  +598 Jižní Amerika
USA – Spojené státy americké (stejně Kanada)  +1 Severní Amerika
Uzbekistán  +998 Asie
Vanuatu  +678 Austrálie a Oceánie
Vatikán (stejná předvolba jako Itálie)  +39 Evropa
Venezuela  +58 Jižní Amerika
Vietnam  +84 Asie
Východní Timor  +670 Asie
Wallis a Futuna  +681 Austrálie a Oceánie
Zambie  +260 Afrika
Zimbabwe  +263 Afrika
lidé si kupují skoro každý rok nový telefon

lidé si kupují skoro každý rok nový telefon

Telefonování je skoro tak běžné jako pití vody, jídlo a nebo chůze. Bez telefonu si dnes neumí většina lidí představit svůj život. Chceme být ve spojení se svými blízkými.

 

 

Tabulka 2 – mezinárodní předvolby podle čísel předvoleb
Stát Mezinárodní předvolba
předvolba do USA (i Kanady) + 1
Egypt + 20
Maroko + 212
Alžírsko + 213
Tunisko + 216
Libye + 218
Gambie + 220
Senegal + 221
Mauritánie + 222
Mali + 223
Guinea + 224
Pobřeží slonoviny + 225
Burkina Faso + 226
Niger + 227
Togo + 228
Benin + 229
Mauricius + 230
Libérie + 231
Sierra Leone + 232
Ghana + 233
Nigérie + 234
Čad + 235
Středoafrická republika + 236
Kamerun + 237
Kapverdy + 238
Svatý Tomáš a Princův ostrov + 239
Rovníková Guinea + 240
Gabon + 241
Kongo (Brazzaville) + 242
Demokratická republika Kongo (Kinshasa, Zair) + 243
Angola + 244
Guinea Bissau + 245
Diego Garcia + 246
Ostrov Asunción + 247
Seychely + 248
Súdán + 249
Rwanda + 250
Etiopie + 251
Somálsko + 252
Džibutsko + 253
Keňa + 254
Tanzanie + 255
Uganda + 256
Burundi + 257
Mosambik + 258
Zanzibar se nepoužívá, používá se 255 (Tanzanie) + 259
Zambie + 260
Madagaskar + 261
Réunion + 262
Zimbabwe + 263
Namibie + 264
Malawi + 265
Lesotho + 266
Botswana + 267
Svazijsko + 268
Komory a Mahoré + 269
Jihoafrická republika + 27
Svatá Helena + 290
Eritrea + 291
Aruba + 297
Faerské ostrovy + 298
Grónsko + 299
Řecko + 30
Nizozemsko + 31
Belgie + 32
Francie + 33
Španělsko + 34
Gibraltar + 350
Portugalsko + 351
Lucembursko + 352
Irsko + 353
Island + 354
Albánie + 355
Malta + 356
Kypr, Tureckem okupovaná část Kypru používá mezinárodní předvolbu Turecka + 357
Finsko + 358
Bulharsko + 359
Maďarsko + 36
Litva + 370
Lotyšsko + 371
Estonsko + 372
Moldávie + 373
Arménie + 374
Bělorusko + 375
Andorra + 376
Monako + 377
San Marino + 378
Vatikán + 379
Ukrajina + 380
Srbsko + 381
Černá Hora + 382
Chorvatsko + 385
Slovinsko + 386
Bosna a Hercegovina + 387
Evropský telefonní číslovací prostor, pro celoevropské služby. + 388
Makedonie + 389
Itálie + 39
Rumunsko + 40
Švýcarsko + 41
Česká republika, předvolba ČR + 420
Slovensko + 421
Lichtenštejnsko + 423
Rakousko + 43
Velká Británie + 44
Dánsko + 45
Švédsko + 46
Norsko + 47
Polsko + 48
Německo + 49
Falklandy + 500
Belize + 501
Guatemala + 502
Salvador + 503
Honduras + 504
Nikaragua + 505
Kostarika + 506
Panama + 507
Saint Pierre a Miquelon + 508
Haiti + 509
Peru + 51
Mexiko + 52
Kuba + 53
Argentina + 54
Brazílie + 55
Chile + 56
Kolumbie + 57
Venezuela + 58
Guadeloupe + 590
Bolívie + 591
Guyana + 592
Ekvádor + 593
Francouzská Guyana + 594
Paraguay + 595
Martinik + 596
Surinam + 597
Uruguay + 598
Nizozemské Antily + 599
Malajsie + 60
Austrálie a Vánoční a Kokosový ostrov + 61
Indonésie + 62
Filipíny + 63
Nový Zéland + 64
Singapur + 65
Thajsko + 66
Antarktida, ostrov Norfolk + 672
Brunej + 673
Nauru + 674
Papua Nová Guinea + 675
Tonga + 676
Šalamounovy ostrovy + 677
Vanuatu + 678
Fidži + 679
Palau + 680
Wallis a Futuna + 681
Cookovy ostrovy + 682
Ostrov Niue + 683
Americká Samoa + 684
Samoa + 685
Kiribati, Gilbertovy ostrovy + 686
Nová Kaledonie + 687
Tuvalu, Elliceovy ostrovy + 688
Francouzská Polynésie + 689
Tokelau + 690
Mikronésie + 691
Marshallovy ostrovy + 692
Rusko, Kazachstán + 7
Mezinárodní zelená linka (UIFN) + 800
vyhrazeno pro služby se sdílenou cenou + 808
Japonsko +81
Jižní Korea + 82
Vietnam + 84
Severní Korea + 850
Hongkong + 852
Macao + 853
Kambodža + 855
Laos + 856
Čína + 86
Inmarsat, služba „SNAC“ + 870
Inmarsat (východní Atlantik) + 871
Inmarsat (Tichý oceán) + 872
Inmarsat (Indický oceán) + 873
Inmarsat (západní Atlantik) + 874
Mezinárodní osobní telekomunikace + 878
vyhrazeno pro národní použití pro mobilní/námořní služby + 879
Bangladéš + 880
Globální satelitní telefonní systém + 881
Mezinárodní sítě + 882
Tchaj wan Číslo nebylo oficiálně přiděleno, u ITU je „vyhrazené“. + 886
Turecko + 90
Indie + 91
Pákistán + 92
Afghánistán + 93
Srí Lanka + 94
Myanmar + 95
Maledivy + 960
Libanon + 961
Jordánsko + 962
Sýrie + 963
Irák + 964
Kuvajt + 965
Saúdská Arábie + 966
Jemen + 967
Omán + 968
vyhrazeno pro Palestinu + 970
Spojené arabské emiráty + 971
Izrael + 972
Bahrajn + 973
Katar + 974
Bhútán + 975
Mongolsko + 976
Nepál + 977
Mezinárodní placené služby + 979
Írán + 98
International Telecommunications Public Correspondence Service (ITPCS) + 991
Tádžikistán + 992
Turkmenistán + 993
Ázerbájdžán + 994
Gruzie + 995
Kyrgyzstán + 996
Uzbekistán + 998

Telefoní předvolby měst USA – volání do Spojených států amerických

Telefoní předvolby měst USA – volání do Spojených států amerických.

Pokud chcete volat do určitého města ve Spojených státech amerických a potřebujete vědět volačku tohoto města pomůže vám níže uvedený seznam volaček.

každý dnes chce telefonovat, telefony potřebují všichni

každý dnes chce telefonovat, telefony potřebují všichni

Pokud voláme z jednoho státu do jiného, vkládáme navíc před tel. číslo ještě tzv. prefix. U nás v České republice nebo na Slovensku nebo ve většině evropských zemí je prefix + nebo 00. Ale např. v USA a Kanadě je prefix 011, Japonsku 001. V praxi to znamená, že při telefonování z USA do České republiky (např. na číslo Vodafonu 777 123 456) vytočíme na území USA tel. číslo 011420777123456 – 011 je prefix USA, 420 je mezinárodní tel. předvolba České republiky, 777123456 je samotné tel. číslo. Pokud bychom volali z České republiky do USA, tak vytočíme tel. číslo 001777123456 – 00 je prefix ČR, 1 je mezinárodní tel. předvolba USA, 777123456 je samotné tel. číslo.

 

Abilene +1    325
Akron +1    330
Akron +1    234
Albany +1    518
Albany +1    229
Albuquerque +1    957
Albuquerque +1    505
Alexandria +1    320
Alton +1    730
Alton +1    618
Anaheim +1    657
Anaheim +1    909
Anaheim +1    752
Anaheim +1    714
Anchorage +1    907
Ann Arbor +1    734
Ann Arbor +1    278
Arlington +1    703
Arlington +1    571
Asheville +1    828
Ashland +1    606
Atlanta +1    404
Atlanta +1    770
Atlanta +1    678
Atlanta +1    470
Atlantic City +1    609
Augusta +1    762
Augusta +1    706
Aurora +1    331
Austin +1    737
Austin +1    512
Baltimore +1    667
Baltimore +1    443
Baltimore +1    410
Baton Rouge +1    225
Bellevue +1    425
Bellingham +1    360
Bethesda +1    240
Bethlehem +1    610
Bethlehem +1    484
Bethlehem +1    835
Billings +1    406
Biloxi +1    228
Birmingham +1    659
Birmingham +1    205
Bloomington +1    952
Boise +1    208
Boston +1    857
Boston +1    617
Brattleboro +1    802
Brentwood +1    631
Bridgeport +1    203
Bridgeport +1    475
Brooklyn +1    718
Brooklyn +1    347
Bryan +1    979
Burbank +1    818
Burbank +1    747
Camden +1    856
Cape Coral +1    239
Cedar Rapids +1    319
Champaign +1    447
Champaign +1    217
Charleston +1    843
Charleston +1    681
Charleston +1    304
Charlotte +1    980
Charlotte +1    704
Chattanooga +1    423
Chicago +1    872
Chicago +1    773
Chicago +1    312
Chicopee +1    413
Cicero +1    708
Cicero +1    464
Cincinatti +1    283
Cincinnati +1    513
Clarksville +1    931
Cleveland +1    440
Cleveland +1    216
Columbia +1    573
Columbia +1    803
Columbus +1    614
Columbus +1    380
Concord +1    925
Corpus Christi +1    361
Dallas +1    214
Dallas +1    972
Dallas +1    469
Daly City +1    764
Daly City +1    650
Danville +1    276
Davenport +1    563
Dayton +1    937
Daytona Beach +1    386
Denton +1    940
Denver +1    720
Denver +1    303
Detroit +1    313
Detroit +1    679
Dodge City +1    620
Duluth +1    218
Eau Claire +1    715
Eau Claire +1    534
Edison +1    848
Edison +1    732
El Paso +1    915
Elizabeth +1    908
Elmira +1    607
Erie +1    814
Escondido +1    760
Escondido +1    442
Eugene +1    541
Eugene +1    458
Evansville +1    812
Fargo +1    701
Fayetteville +1    910
Flint +1    810
Fort Lauderdale +1    954
Fort Lauderdale +1    754
Fort Smith +1    479
Fort Wayne +1    260
Fort Worth +1    682
Fort Worth +1    817
Fresno +1    559
Gainesville +1    352
Galveston +1    409
Gary +1    219
Grand Junction +1    970
Grand Rapids +1    616
Grant +1    231
Green Bay +1    920
Green Bay +1    274
Greensboro +1    336
Greenville +1    864
Hamilton +1    254
Hammond +1    985
Hartford +1    959
Hartford +1    860
Hempstead +1    516
Honolulu +1    808
Houston +1    832
Houston +1    713
Houston +1    281
Huntsville +1    938
Huntsville +1    256
Huntsville +1    936
Indianapolis +1    317
Iowa City +1    515
Irvine +1    949
Jackson +1    769
Jackson +1    601
Jackson +1    731
Jacksonville +1    904
Jersey City +1    551
Jersey City +1    201
Jonesboro +1    870
Kansas City +1    913
Kansas City +1    975
Kansas City +1    816
Kearney +1    308
Kenosha +1    262
Kingston +1    845
Knoxville +1    865
Lafayette +1    337
Lafayette +1    765
Lakeland +1    863
Lancaster +1    717
Lancaster +1    740
Lansing +1    517
Laramie +1    307
Laredo +1    956
Las Cruces +1    575
Las Vegas +1    702
Lawton +1    580
Lexington +1    859
Little Rock +1    501
Long Beach +1    562
Los Angeles +1    323
Los Angeles +1    310
Los Angeles +1    213
Louisville +1    502
Lowell +1    978
Lowell +1    351
Lubbock +1    806
Lynchburg +1    434
Lynn +1    339
Lynn +1    781
Macon +1    478
Madison +1    608
Manchester +1    603
Mankato +1    507
Marshall +1    660
Mason City +1    641
Medina +1    830
Memphis +1    901
Miami +1    786
Miami +1    305
Milwaukee +1    414
Minneapolis +1    612
Mobile +1    251
Montgomery +1    334
Naperville +1    630
Nashville +1    615
New Castle +1    724
New Orleans +1    504
New York City +1    917
New York City +1    646
New York City +1    212
Newark +1    973
Newark +1    862
Niagara Falls +1    716
Oakland +1    510
Oakland +1    341
Odessa +1    432
Oklahoma City +1    405
Omaha +1    531
Omaha +1    402
Orlando +1    927
Orlando +1    689
Orlando +1    407
Orlando +1    321
Otsego +1    269
Owensboro +1    364
Owensboro +1    270
Philadelphia +1    445
Philadelphia +1    267
Philadelphia +1    215
Phoenix +1    623
Phoenix +1    602
Phoenix +1    480
Pittsburgh +1    878
Pittsburgh +1    412
Plymouth +1    763
Pomona +1    626
Pontiac +1    248
Port St Lucie +1    772
Portland +1    971
Portland +1    503
Portland +1    207
Providence +1    401
Pueblo +1    719
Raleigh +1    919
Raleigh +1    984
Redding +1    530
Reno +1    775
Richmond +1    804
Riverside +1    951
Roanoke +1    540
Rochester +1    585
Rock Island +1    309
Rockford +1    815
Rockford +1    779
Rocky Mount +1    252
Sacramento +1    916
Saginaw +1    989
Salinas +1    831
Salt Lake City +1    801
Salt Lake City +1    385
San Antonio +1    210
San Diego +1    935
San Diego +1    858
San Diego +1    619
San Francisco +1    628
San Francisco +1    415
San Jose +1    408
San Jose +1    669
Santa Barbara +1    805
Santa Clarita +1    661
Santa Monica +1    424
Santa Rosa +1    627
Santa Rosa +1    369
Santa Rosa +1    707
Sarasota +1    941
Sault Ste Marie +1    906
Savannah +1    912
Scranton +1    570
Seattle +1    206
Seattle +1    564
Shreveport +1    318
Silver Spring +1    301
Silver Spring +1    227
Sioux City +1    712
Sioux Falls +1    605
South Bend +1    574
Spokane +1    509
Springfield +1    417
St. Charles +1    636
St. George +1    435
St. Louis +1    314
St. Louis +1    557
St. Paul +1    651
St. Petersburg +1    727
Starkville +1    662
Stockton +1    209
Stockton +1    209
Syracuse +1    315
Tacoma +1    253
Tallahassee +1    850
Tampa +1    813
Toledo +1    419
Toledo +1    567
Topeka +1    785
Troy +1    947
Tucson +1    520
Tulsa +1    918
Tyler +1    430
Tyler +1    903
Virginia Beach +1    757
Warren +1    586
Washington +1    202
Waukegan +1    847
Waukegan +1    224
West Palm Beach +1    561
Wichita +1    316
Wilmington +1    302
Worcester +1    774
Worcester +1    508
Yonkers +1    914
Yuma +1    928

Politická ale i ekonomická situace na Slovensku od roku 1989

Od roku 1989 politická ale i ekonomická situace na Slovensku se velmi změnila. Tato situace měla výrazný dopad nejen na lidi žijící v ní, ale i na pohled okolních zemí na naši republiku. Za posledních dvacet let nejen politická, ale i ekonomická situace prošla mnoha změnami, které pozitivně nebo negativně ovlivnily život všech lidí.

Politická ale i ekonomická situace na Slovensku od roku 1989

Politická ale i ekonomická situace na Slovensku od roku 1989

A právě proto jsme chtěli prostřednictvím naší diplomové práce poukázat na ekonomický a politický vývoj. Cíl, který jsme si stanovili na začátku a to, že chceme poukázat na vývin politicko-ekonomického prostředí v České republice a analyzovat ekonomický, politický vývoj a vývoj nezaměstnanosti za posledních deset až dvacet let, se nám podařilo splnit. Poukázali jsme prostřednictvím teoretických znalostí na politicko-ekonomický cyklus, politické prostředí a vzájemný vztah politiky a ekonomiky. Dále se nám podařilo analyzovat vývoj nejen nezaměstnanosti, ale i hrubého domácího produktu, inflace a politického vývoje na Slovensku.

Politická ale i ekonomická situace na Slovensku od roku 1989

Politická ale i ekonomická situace na Slovensku od roku 1989

Nezaměstnanost za posledních deset let měla klesající tendenci. Výjimku tvoří pouze rok 2009, kdy se oproti roku 2008 nezaměstnanost zvýšila o 4,79%. Zvýšily se i počty rizikových skupin nezaměstnaných, do kterých jsme zařadili ženy, mladistvé, absolventů středních a vysokých škol, dlouhodobě nezaměstnaných a nezaměstnaných s nízkou kvalifikací. Poukázali jsme na rozdíl mezi celkovou mírou nezaměstnanosti a disponibilní nebo evidovanou mírou nezaměstnanosti. Při analýze hrubého domácího produktu jsme vycházeli ze statistických informací, které zveřejňuje Statistický úřad Slovenské republiky. Vývoj hrubého domácího produktu jsme porovnávali od roku 1993 do roku 2009. Šlo hlavně o meziroční rozdíly, kdy v roce 2009 oproti roku 2008 hrubý domácí produkt se snížil o 0,454 mld. EUR. Inflace dosáhla v roce 2009 od roku 2008 své minimum. Jak jsme již uvedli, politický vývoj na Slovensku měl podobně jako ekonomika svůj vývoj. Můžeme konstatovat, že každá vláda přinesla pozitiva ale i negativa.

Politická ale i ekonomická situace na Slovensku od roku 1989

Politická ale i ekonomická situace na Slovensku od roku 1989

Pozitivní vládu hodnotíme vládu Mikuláše Dzurindy, kdy se nejen ekonomická ale i politická situace zlepšila oproti vládě Vladimíra Mečiara. Poslední vláda Roberta Fica těží zejména z dobře rozjeté ekonomiky. Negativum této vlády je to, že zvýšila dluh České republiky ale i veřejné finance.
O několik měsíců zde máme další parlamentní volby, které opět ovlivní směřování naší země. Doufáme, že politici se poučí z vlastních chyb a budou řídit tento stát i ekonomicky i politicky tak, abychom se nejen my, ale hlavně naše děti měly mnohem lépe.
Věříme, že naše diplomová práce přinesla ucelený pohled na ekonomickou a politickou situaci na Slovensku a poskytla dostatek informací k tomu, aby z ní měli užitek hlavně ekonomové a politici, kteří mají dbát na blaho všech lidí žijících v této zemi.

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Politické elity na Slovensku řešili v průběhu uplynulých dvaceti let pět rozhodujících transformačních změn – utváření nového politického systému, ekonomickou transformaci, podobu státnosti resp. formu státní existence, integrační proces země do EU a NATO a sami museli prokazovat oddanost demokratickým principům. Komplikovanost celého transformačního procesu spočívala v tom, že tyto změny probíhaly komplementární a politické elity je museli řešit současně za pochodu.

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Prvních svobodných voleb v roce 1990 se zúčastnilo několik politických stran, které se etablovaly na základě zákona FZ č. 15/1990 Sb. o politických stranách a hnutích. V rámci voleb byl přijat systém poměrného zastoupení, který se použil i pro volby do národních parlamentů. Přijat proporcionální systém tak vytvořil stejný prostor pro všechny politické strany, které se chtěly zúčastnit prvních svobodných voleb (Ľ. Kubín 2002, s. 69).
První zakladatelské volby se konaly 8. a 9. června 1990. Zúčastnilo se jejich 16 volebních subjektů. Nejvíce hlasů získala VPN (29,3%). Na druhém místě skončilo KDH (19,2%) následované SNS (13,9%). Dále následovaly KSS, ES-MKDH, DS a Strana zelených. Po volbách tak „vstoupilo“ do slovenského parlamentu sedm volebních a devět politických subjektů (M. Zemko, 1994, s. 48).

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Volby, které se konaly ve dnech 5. – 6. června 1992, znamenaly z hlediska celkových výsledků obrat vůči dosavadního proreformní kurzu. Zúčastnilo se jejich 23 politických stran. Volební účast byla 84,20%. Jak uvádí Ľ. Kubín (2002, s. 90) nejsilnějším politickým subjektem se stalo HZDS (37,26%), následovalo SDĽ (14,7%), KDH (8,88%), SNS (7,93%) a koalice MKDH – Soužití (7,42%). V České národní radě obsadilo HZDS až 74 mandátů a k nadpoloviční většině mu chyběly dva hlasy. SDĽ získala 29 mandátů. KDH obsadilo 18 křesel, SNS disponovala 15 mandáty, MKDH + Soužití měli v SNR 14 poslanců.
Podle M. Zemke (1994, s. 51) v pořadí druhé polistopadové parlamentní volby zredukovali počet subjektů v parlamentu za cenu vysokého počtu propadlých hlasů voličů. Do SNR bylo zvolených jen 6 politických subjektů. Ve volbách propadlo až 23,8% hlasů voličů. Stalo se to z toho důvodu, že velký počet voličů hlasovalo za subjekty, které nepřekročily zvýšené 5% volební kvórum pro vstup do parlamentu. To, že HZDS disponovalo téměř polovinou mandátů v parlamentu, mu vytvořilo vhodné podmínky pro uplatnění mocenského typu politiky.

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Třetí nástup Vladimíra Mečiara k moci po předčasných parlamentních volbách v roce 1994 znamenal pro politický vývoj ČR výrazně negativní posun. Způsoby uplatňování moci, využívány již v předchozích obdobích jeho vlády způsobily, že se Slovensko začalo odklánět od společné vývojové cesty v rámci sousedních středoevropských tranzitivních zemí. Politický vývoj po volbách v roce 1994 byl poznamenán konfliktem mezi vládní koalicí a prezidentem republiky (Ľ. Kubín 2002, s. 99).
Ve volbách, které se konaly 30. 9 až 1. 10. 1994, zvítězila koalice HZDS-RSS (34,96%), která získala 61 mandátů, Společná volba (koalice čtyř stran SDĽ, SDSS, SZ, HPSR) získala 18 poslaneckých mandátů (10,41%), Maďarská koalice (Soužití, MKDH a MOS) získala 17 mandátů (10,18%), KDH 17 mandátů (10,08%), DÚ obsadila 15 křesel (8,57%), ZRS obsadilo 13 mandátů (7,34%) a SNS získala 9 mandátů (5,4%) v NR SR. Do parlamentu tak vstoupilo 7 volebních osob, které společně získaly 87% všech platných hlasů. Oproti předchozím volbám se výrazně zredukoval počet propadlých hlasů (o 374 427). Tento posun lze spojovat se změněnou volební strategií části politických elit po zkušenosti z voleb roku 1992, kde do té doby významná část politického spektra zůstala před branami parlamentu (tamtéž, s. 100-101).

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Období mezi lety 1994 a 1998 bylo poznamenáno nejen utvářením nově vzniklé České republiky, ale i nebývalým činy ze strany vládnoucích kruhů. Na čele vlády stál Vladimír Mečiar, osoba, která dosud rozděluje Slovensko na dva tábory. Pod jeho vedením a vedením jeho kabinetu se Slovensko stalo černou ovcí regionu Střední Evropy. Zahraniční investoři se naší zemi vyhýbali, privatizace vázla. Svoboda vyjadřování byla omezována díky mediálním zákonem, takže opozice neměla rovné příležitosti přístupu k médiím jako vládní strany (Politický vývoj v ČR po roce 1993, 2006).
Parlamentní volby v roce 1998 byly pro Slovensko vývojovou křižovatkou. Konsolidace demokracie v ČR devět let od pádu komunistického režimu nejenže nebyla završena, ale byla vážně ohrožena. Tyto volby byly považovány za krizové. Jejich výsledek měl rozhodnout o charakteru politického režimu České republiky, o dalším vývoji české ekonomiky i o zahraničně-politickém směřování Slovenska.
Parlamentní volby v roce 1998 byly pro Slovensko vývojovou křižovatkou. Konsolidace demokracie v ČR devět let od pádu komunistického režimu nejenže nebyla završena, ale byla vážně ohrožena. Tyto volby byly považovány za krizové. Jejich výsledek měl rozhodnout o charakteru politického režimu České republiky, o dalším vývoji české ekonomiky i o zahraničně-politickém směřování Slovenska.

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Do těchto voleb vstupovali tehdejší opoziční strany s výraznou převahou voličských preferencí. Strany pravého středu (KDH, DÚ, DS, SDSS A SZ) vytvořili politické seskupení, které se na dlouhou dobu stalo nejsilnějším subjektem na politické scéně. Několik měsíců před volbami založil Rudolf Schuster Stranu občanského porozumění, která posílila opoziční prostor (Ľ. Kubín, 2002, s. 117).
Volby do Národní rady SR, které se konaly 25. a 26. 9. 1998 byly nejdůležitější politickou událostí roku. Zúčastnilo se jich 84,24% voličů. HZDS v nich získalo 27% hlasů voličů, SDK 26,33% hlasů a SDĽ 14,66% hlasů. SMK získala 9,12% hlasů voličů, SNS 9,07% a do parlamentu se dostala i SOP s 8,01% hlasů. Výsledky voleb z roku 1998 znamenaly významný mezník ve vývoji České republiky od pádu komunistického režimu. Ukázaly, že při volebním rozhodování většiny voličů racionalita dominovala nad emocionalitou (M. Velsicol, 1999, s. 57-67). Volby v roce 1998 se vyznačovaly vysokou účastí voličů, což je pro krizové volby příznačné.
Do NR SR se dostalo šest politických stran. Hnutí za demokratické Slovensko zastupovalo v parlamentu 43 poslanců, Slovenskou demokratickou koalici zastupovalo 42 poslanců, Strana demokratické levice získala 23 mandátů, Strana maďarské koalice 15 mandátů, Slovenskou národní stranu reprezentovalo 14 a Stranu občanského porozumění 13 poslanců. Nová vládní koalice však vznikala poměrně těžko. Po téměř měsíc trvajících jednáních byla 28. 10. 1998 podepsána koaliční smlouva, potvrzující vytvoření nové vládní koalice. Vládní koalice na půdě Národní rady SR disponovala ústavní většinou 93 mandátů. Hlavním cílem koaliční smlouvy bylo vytvořit základní politický rámec pro vznik funkční vlády ČR a zajistit vládě podporu během celého funkčního období, zvláště při přijímání zákonů a ústavních zákonů v NR SR (Ľ. Kubín, 2002, s. 119).

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

V srpnu 1999 přijal parlament novelu zákona o volbách do NR SR. Novela navazovala na rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který prohlásil několik ustanovení novely volebního zákona přijaté předchozí vládní koalicí za protiústavní. Do zákona se vrátilo i ustanovení o možnosti vytvářet volební koalice. Významným průlomem v chápání úlohy státu bylo přijetí zákona o svobodném přístupu k informacím. Koncem první poloviny volebního období začala vláda odstatních největší banky a přirozené monopoly a přistoupila k jejich privatizaci (tamtéž, s. 124).
V ČR se na celostátních, pátých parlamentních volbách, které se konaly 28. a 29. června 2002, zúčastnilo 70,06% oprávněných voličů. To znamená, že necelých 30% občanů nevyužilo své základní politické právo. Z volicích občanů více než 42% odevzdalo svůj hlas politickým stranám a hnutím, které deklarovaly snížení daňového zatížení občanů, snížení odvodů zaměstnavatelů, ale i reformu důchodového a zdravotního systému, školství apod. Po sečtení hlasů se dospělo k těmto výsledkům: SDKÚ – 15,09%, KDH – 8,25%, ANO – 8,01% SMK – 11,16% (E. Dřízová, 2007, s. 38, In S. Krno , 2007). S. Krno (2004, s. 44) uvádí, že tyto strany podpořily i ti občané, kteří znechuceni posledním vývojem přestali věřit sami sobě, svému okolí, zemi a vládě.
Dalším významným mezníkem v politickém vývoji ČR byl jí vstup do evropského společenství, který s sebou přinesl a přináší řadu výhod i nevýhod. 15. února 2000 se v Bruselu začaly oficiální jednání o vstupu ČR do EU. 1. května 2004 se Slovensko stalo po splnění všech podmínek a uzavření všech kapitol členem tohoto evropského společenství. Spolu s námi se staly členskými státy i Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Malta, Kypr, Estonsko, Litva a Lotyšsko. Vstupem jmenovaných zemí se společenství rozrostlo na 25 zemí. Rozšíření EU je obrovským ekonomickým přínosem pro staré i nové členské státy. V nových členských státech se zvýšila životní úroveň, modernizace se hospodářství a vytvořily se stabilnější instituce.
V roce 2006 se konaly zatím poslední, předčasné parlamentní volby, které navrhla vláda České republiky poté jak ohlásilo svůj odchod KDH z vládní koalice. Volby se konaly 17. června. Tyto volby byly charakteristické třemi významnými změnami, a to:
1.) Aktivní volební právo, tedy možnost volit, se přiznalo i slovenskými občanům pobývajícím v zahraničí. Ti mohli zaslat své hlasovací lístky poštou.
2.) Politické subjekty, které se chtěli zúčastnit voleb, museli zaplať kauci 500 tisíc slovenská korun. Ta jim byla vrácena v případě, že získali více než 2% voličských hlasů.
3.) Parlamentní volby trvaly pouze jeden den.

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Politický vývoj na Slovensku po roce 1989

Parlamentní volby poznamenala historicky nejnižší účast voličů v polistopadové historii Slovenska. Voleb se zúčastnilo pouze 54,67% oprávněných voličů. Straně SMĚR se podařilo dosáhnout předpokládaný výsledek (50 mandátů). Výrazný zisk oproti průzkumem veřejného mínění i oproti minulým volbám si však připsala strana v té době úřadujícího premiéra Mikuláše Dzurindy SDKÚ-DS (31 mandátů). Na třetím místě skončila SNS (20 mandátů), která se po 4 letech opět vrátila do parlamentu. SMK (20 mandátů) získala historicky nejvyšší procento, i když v absolutních číslech počet jejích hlasů znamenal propad. Předposlední stranou, která se dostala do parlamentu byla KDU-ČSL (15 mandátů), která od svého vzniku ještě nikdy neskončila na jiném místě než první. Volby v roce 2006 pro ni znamenaly obrovský propad v počtu získaných hlasů. Šestou stranou, která překročila 5% -ní hranici potřebnou pro vstup do parlamentu bylo KDH (14 mandátů), ve kterém po volbách zavládlo jisté zklamání, protože její představitelé doufali v zisk na úrovni přibližně 12% (Volby NR SR 2006, 2006). Grafy a tabulky zobrazující počty mandátů politických stran v parlamentních volbách za jednotlivá období uvádíme v Příloze 3.
Slovensko se momentálně připravuje na další parlamentní volby, které se budou konat 12. června 2010. Do 14. března předložilo kandidátní listiny 18 politických stran a hnutí. Dalších přinejmenším 7 stran má své zástupce na kandidátních listinách jiných stran.

Systém poměrného zastoupení

Systém poměrného zastoupení převládá především v evropských zemích. Zjednodušeně můžeme říci, že jednotlivé politické strany získají v zastupitelském orgánu (parlamentu, místním zastupitelstvu) takový počet křesel, jaký odpovídá podílu hlasů získaných ve volbách. Při systému poměrného zastoupení je země zpravidla rozdělena na více velkých volebních obvodů, ve kterém se volí několik poslanců za jednotlivé politické strany nebo koalice.

Systém poměrného zastoupení

Systém poměrného zastoupení

Tóth (1996, s. 44) uvádí, že „systém poměrného zastoupení vyžaduje účast politických stran, tedy neumožňuje volební kandidaturu mimo volebních lístků jednotlivých stran. Kandidát může být nezávislým, ale musí kandidovat na listině některé politické strany „.
Systém poměrného zastoupení je podle I. Palus (2002, s. 104-105) charakterizován těmito znaky:

volební obvody jsou velké, volební obvody jsou Polynominální, to znamená, že pro každý obvod je přiděleno několik pověření, každá strana staví více kandidátů, politické strany předkládají tzv. hromadné kandidátní listiny a volič volí politickou stranu a ne jednotlivých kandidátů, mandáty se přidělují na principu proporcionality. Je vyjádřením vztahu mezi počtem získaných hlasů a počtem přidělených mandátů.
Z hlediska struktury volební listiny při proporcionálním modelu jsou známy tři podoby kandidátek, které uvádějí Ľ. Kubín a M. Velsicol (1998, s. 18):

1.) Přísně vázána kandidátní listina – vylučuje jakoukoli další úpravu hlasovacího lístku ze strany voliče. Její krajní podobu představuje hlasování o kandidátní listině strany bez uvedení jmen kandidátů [1].

2.) V případě vázané kandidátní listiny nelze upravovat listinu jinak než dovoleným způsobem. Ten bývá často uplatněn možností tzv. preferenčního hlasování. Tento způsob hlasování umožňuje měnit pořadí kandidátů v závislosti na počtu dosažených preferenčních kroužků.

3.) Volná kandidátní listina slouží pro případ možnosti zásadních úprav kandidátních listin. Umožňuje voliči poměrně širokou možnost další úpravy hlasovacího lístku, od škrtání a připisování kandidátů až po výběr různých kandidátů politických stran na různých kandidátních listinách.

Výhodou tohoto systému je, že zvýhodňuje menší politické strany. V zákonodárném sboru mohou být díky němu zastoupeny i minoritní politické, etnické skupiny a jejich strany.

Systém poměrného zastoupení

Systém poměrného zastoupení

Systém poměrného zastoupení představuje i navzdory některým nedostatkům velmi transparentní volební model. Poměrně přesně odráží politické rozložení společnosti do povolebních poměrů v zákonodárném sboru. Je možné jej použít v kombinaci s preferenčním zvýhodněním jednotlivých kandidátů na kandidátních listinách. Zároveň je vhodným systémem pro země s pestrou stranickou strukturou nebo pro státy, kde se politická scéna teprve profiluje (Ľ. Kubín, M. Velsicol, 1998, s. 19). Jak velkou nevýhodu tohoto modelu však musíme uvést především možnost proniknutí i extremistických stran do zastupitelských orgánů.

[1] Zásah do takové podoby kandidátní listiny zpravidla vede k neplatnosti hlasu jako celku.

Volební systém – obecné informace

Volební systém

S institutem voleb se setkáváme na každé úrovni našeho života. Už během školní docházky si děti volí ze svých řad svého předsedu třídy. Každá organizace či politický subjekt, ať už je to strana, hnutí, zájmová skupina si volí svého předsedu, také katolická církev má svého zástupce (papež). Také můžeme volit prezidenta, parlament, primátora či starosty obce.
Ľ. Kubín a M. Velsicol (1998, s. 13) uvádějí, že „svobodné volby jsou základní podmínkou demokracie. Od jejich podoby, průběhu a výsledků se odvozuje princip „majority rule“ jako zákonné právo rozhodování na základě získané většiny hlasů. Volby ve své základní podobě naplňují zastupitelský princip „.
Volební výběr je podle R. Tótha (1996, s. 43) „demokratický způsob obsazování státních funkcí“. Autor dále uvádí, že volební výběr je podmíněn legislativní úpravou a volebním chováním, tedy prostřednictvím ústavy a zákonů. Stát určí způsob voleb do různých státních institucí, kritéria pro účast voličů ve volbách a interval mezi volbami. To však ale neznamená, že politický život se bude bezvýhradně řídit těmito stanovenými pravidly. Politické, ekonomické, sociální, mezinárodní spory a krize vznikla potřeba častějších nebo opakovaných voleb. Navíc právo volit neznamená automatickou účast voličů ve volbách. Tu ovlivňují několik faktorů. Proto volební výběr má i své psychologicko-sociologické hledisko.
Volební právo občana zahrnuje v sobě především právo volit (aktivní volební právo) a být volen (pasivní volební právo), právo spolupodílet se na navrhování kandidátů na poslance a také právo přezkumu při volebních stížnostech. J. Prusák (1992, s. 59) uvádí, že volební právo v demokratickém politickém systému zahrnuje několik okruhů:
• vymezuje postavení občana – voliče a zakotvuje jeho práva,
• vytváří orgány řídící přípravu a průběh voleb, přičemž tyto orgány musí svým složením zajistit objektivní, nestranný průběh voleb,
• upravuje volební systém,
• zakotvuje vyhotovení seznamu voličů a zajišťuje důslednou kontrolu,
• reguluje způsob navrhování kandidátů,
• upravuje volební kampaň tak, aby byla zajištěna rovnost kandidátů,
• upravuje vyhodnocování výsledků voleb a zajišťuje občanskou kontrolu sčítání hlasů,
• zakotvuje kontrolu průběhu voleb, která se skládá nejen z kontrolní funkce orgánů řídících přípravu a průběh voleb, ale také z kontroly ze strany nezávislých soudů.

Volební systém - obecné informace

Volební systém – obecné informace

Volební systém je legislativním základem způsobu voleb. Prostřednictvím ústavy a zákonů určuje, jakým způsobem volit, jakým způsobem přenést volební výsledky do zastupitelské soustavy. Způsob volby je buď přímý nebo nepřímý. Přímá volba znamená, že volič volí státních reprezentantů svým hlasem. Tento druh volby se uplatňuje zejména při volbě do parlamentu a do místních orgánů státní správy. Obsazení státních funkcí je tedy výsledkem volebního vyjádření občanů. V některých zemích se takovým způsobem volí i hlava státu (R. Tóth, 1996, s. 43).

Volební systém - obecné informace

Volební systém – obecné informace

Na konkrétní volební systém v dané zemi působí množství vlivů. Jsou to vlivy působící dočasně nebo dlouhodobě, přímo nebo nepřímo. Za nejdůležitější dočasný vliv považujeme působení poslední vlády, vládnoucí strany či koalice, ve kterém je patrná snaha upravit volební systém tak, aby se v příštích volbách zvýšily jejich šance na znovuzvolení (V. Spěváček et al., 2002, s. 71).
K základním předpokladem existence svobodných voleb patří podle P. Horvátha (2004, s. 2-3) dodržování čtyř základních podmínek:
• obecnost – zahrnuje v sobě princip umožňující účast na volbách všem oprávněným voličům. Tito voliči musí samozřejmě splňovat zákonem stanovená kritéria bez dalšího ohledu (pohlaví, vyznání, národnostní příslušnost, rasa, barva pleti, majetkové poměry apod.). Zpravidla je rozlišen io věk, při kterém je možné volit (aktivní volební právo) a ucházet se o volenou funkci (pasivní volební právo). Možnost volit je dána hranicí dosažení 18 roku věku života, právo kandidovat na volenou funkci je posunuta výše.

Volební systém - obecné informace

Volební systém – obecné informace

• rovnost – zajišťuje každý hlasující stejnou váhu jeho hlasu bez jakýchkoliv náležitostí. Nerovné volební právo by bylo v tom případě, pokud by voliči měli větší počet hlasů na základě např. dosaženého vyššího vzdělání, majetkových poměrů nebo placení daní. K důležitým předpokladem pro zachování tohoto principu patří i rovnost volebních obvodů, protože jen tak má hlas každého z voličů stejnou váhu.
• přímost – volič přímo volí svého zástupce (označením na hlasovacím lístku) a nemůže toto své právo převést na jinou osobu.
• tajnost – zajišťuje anonymizovat hlasování, během něhož každý hlasující volič musí svůj výběr uskutečnit v odděleném prostoru a také na volební listině neoznačuje své jméno.
Hlasování občana je založeno na jeho dobrovolné účasti. Volební zákonodárství všech států v zásadě požaduje osobní účast voliče při hlasování. výjimku představu

Ekonomika a politika na Slovensku

Ekonomika a politika existuje odkdy je člověk na této zemi. Už v pravěku se snažili lidé ekonomicky myslet. Vytvářeli si nejen pracovní nástroje, které si vyměňovali za jídlo, kožešiny a podobně, ale hlavně žili ve skupinách, kde se vytvářely pravidla, čili politika. Ekonomika a politika se vyvíjejí již tisíciletí a stále se budou vyvíjet. I v dnešní době globální ekonomiky je třeba stále měnit nejen ekonomické ukazatele, ale i politické smýšlení.

Ekonomika a politika na Slovensku

Ekonomika a politika na Slovensku

Na Slovensku se politická a ekonomická situace obrátila o sto osmdesát stupňů po roce 1989. Tehdy „Sametovou revolucí“ byla svržena komunistická vláda. Od uvedeného roku život celé společnosti ovlivnilo vytváření nových, nepoznaných demokratických hodnot, ale i upadající ekonomika, která měla za následek vytvoření vrstvy nezaměstnaných. Politika tak, jak po celá staletí začala být mocí, která ovládá lidi. A to se projevilo po roce 1989, kdy na rozpadající se ekonomice zbohatlo mnoho lidí. Chudí začaly být ještě chudší. Proto je nezbytné stále podporovat ty demokratické hodnoty, které nepodporují autoritativní systém řízení.

Ekonomika a politika na Slovensku

Ekonomika a politika na Slovensku

Základním cílem naší práce bylo poukázání na vývin politicko-ekonomického prostředí naší země. Také jsme se zaměřili na analýzu ekonomického a politického vývoje, jakož i vývoje nezaměstnanosti za poslední dvě desetiletí. Věříme, že naše diplomová práce přinese ucelený pohled nejen na vývoj a analýzu ekonomiky a politiky na Slovensku. Doufáme, že práce nabídne hlavně pohled na to, kdy a v jakém čase ekonomika a politika v naší republice byla co nejlepší a nejefektivnější a přinesla lidem žijícím na Slovensku prospěch a prosperitu.

Neobyčejný hlasový talent Dimash Kudaibergen

Neobyčejný hlasový talent Dimash Kudaibergen z Kazachstánu se narodil 24. května 1994. Jeho rodiče Kanat Kudaibergenovich a Svetlana Aitbaeva jsou zasloužilí kulturní umělci Kazastánské republiky. Poprvé jako umělec vystupoval Dimash v divadelní hře.

Dimash Kudaibergen

Dimash Kudaibergen

V roce 2010, když mu bylo 6 let vyhrál cenu prvního stupně na mezinárodním festivalu „zvučné hlasy Bajkonuru“. V roce 2012 byl oceněn vylkou cenou v republikové soutěži pro mladé zpěváky „zhas Kanat“ a vyhrál diplom první třídy na mezinárodním festivalu „East bazaar“- O rok později se stal vítězem prvního mezinárodního festivalu pro mladé umělce „Making Asia“.

V roce 2014 dokončil studium na fakultě „akademického zpěvu“ v Aktobské hudební škole nazvané po A. Zhubanovovi. Od tohoto roku studuje na fakultě populárního umění v Kazachstánské národní univerzitě umění.

Dimash Kudaibergen

Dimash Kudaibergen

Slávu a popularitu, získal jako vítěz velké ceny na XXIV mezinárodní soutěži populárních písní „Slavic bazaar-2015″ ve Vitebsku. Na konci druhého dne mladý zpěvák obdržel celkově 175 bodů. V prvním dnu zpíval píseň Konstantina Meladze, která se jmenuje „Opyat Metel“, druhý den zazpíval píseň z repertoáru francouzského zpěváka Grégory Lemarchal «Sos dun terien un detresse».

28. října 2015 v Instanbulu Dimash Kudaibergen poprvé representoval Kazachstán v na mezinárodním Asijsko-Pacifickém oceánském televizním festivalu „ABU TV songs“

Co zůstali Slováci dlužni svému národu

Ján Szelepcsényi

Cílem této studie je poukázat na to, že nacionalismus je jednou ze základních a legitimních forem sebereflexe společenství, které chce dorůst na národ a jako národ se dále rozvíjet. Toto úsilí vytvořit národní společenství je produktem vědomí odpovědnosti – za sebe, za své bližní i za společenství ostatních národů. V národ se spojují lidé, kteří se navzájem dorozumí a díky tomu jsou schopni zjistit, že mají něco společného.

Co zůstali Slováci dlužni svému národu

Co zůstali Slováci dlužni svému národu

Naše soustředění se na sebe samých, naše pozornost české inteligenci není projevem nějaké samolibého elitářství, ale důsledek reálné situace, která je dána společenskou dělbou práce. Pokud se neujmeme úkoly regulovat transformaci naší společnosti, pokud jejich nezvládneme a ponecháme jejich živelnému rozvoji, budeme trpět nejen my, sami, ale především národ, prostí pracující lidé, kteří budou stát bezmocní před otázkami, pro jejichž řešení jsme jejich nevyzbrojili ani vědomostmi, ani dovednostmi, ale ani vhodným světonázorem. Jelikož mezinárodní společenství je odkázáno na činorodý příspěvek každého národa, naše zaostávání za našimi úkoly postihne i kvalitu života ostatních.

Pro posouzení možností, které se nám nabízejí, je důležité uvědomit si podstatné rozdíly v našem postavení. Ne každý vzdělaný a zkušený a vysokoškolsky kvalifikovaný člověk může uplatnit svůj názor, má stejné povinnosti a stejnou odpovědnost. Z hlediska výkonnosti a mocenského vlivu se v politologii i sociologii často hovoří o elitě. Postavení elity se vyznačuje tím, že rozhodující měrou ovlivňuje směrování společenského, hospodářského a kulturního vývoje. Což odpovídá tomu členíme elitu obvykle na mocenskou (vysoce postavení straničtí politici, řídící pracovníci státní správy), hospodářskou (bohatí podnikatelé, bankéři a manažeři) a kulturní (špičkoví vědci a umělci, akademičtí funkcionáři, významní žurnalisté a jiné individuality, které formují veřejné mínění) .

Co zůstali Slováci dlužni svému národu

Co zůstali Slováci dlužni svému národu

Inu jak je to s naší elitou? Shodou okolností právě před dvěma týdny přinesl deník Neue Züricher Zeitung ve svém vydání 16. června 2001 žlučí prosáklý článek o první České republice, o pronásledování a deportacích Slovenská Židů, o naší neschopnosti vyrovnat se s našimi dějinami, o slovenském předválečném a poválečném antisemitismu, o podílu katolické církve na (nesprávné) mravní a politické orientaci národa v otázkách etnické snášenlivosti, o našem prvním prezidentovi atd. Tento popis naší historické a mravní nezralosti začíná konstatováním, že jsme národ, který ještě r. 1918 neměl svou elitu. V daném kontextu to vyznívá tak, jako by autor chtěl říci, že ještě na prahu 20. st. byly Slováci necivilizované národ, který je náchylný k jakékoliv zvrhlosti díky tomu, že neměl a dodnes nemá intelektuální vyspělé vedení.

Pokud nás projde první bolest z tohoto úderu a začneme se s chladnější hlavou poohlížet po své minulosti, zjistíme, že nejen r. 1918 jsme stáli jako národ tváří v tvář dějinám bez té lidské a intelektuální výzbroje, která vyzbrojuje národy k zápasům o moderní zítřek. Naše dějiny nikdy nevytvořili rámec proto, aby se mohla zformovat a uplatnit národně orientovaná elita, protože nám to prostě nedovolil hegemon, který nás držel ve svém područí.

Co zůstali Slováci dlužni svému národu

Co zůstali Slováci dlužni svému národu

A ani dnes nejsme v situaci, v níž bychom mohli pozorovat nějaké urputné úsilí politické moci vytvořit podmínky pro národní orientaci inteligence a pro zformování národní elity. Jak mohlo dojít k tomuto stavu? Proč v národním státě Slováků je národně orientovaná inteligence jaksi navíc, je zbytečná, ba plete se pod nohy „urychlovačem“ našeho zítřejšího blahobytu a štěstí? Jak je pak možné, že zde stojíme s holýma rukama – že nám nezbývá nic jiného, ​​jen jejich bezmocně vzpínat s němou vztekem nad takovou nespravedlností dějin ?! Jak je to možné, že v této hře o budoucnost jsme se ocitli v ofsajdu?

Tento stav směr si zavinili my sami. Jeho příčiny tkví v naší politické nezralosti. Jednoduše řečeno, dali jsme si ukrást show … Pravda, protivník byl na rozdíl od nás zkušený i mazaný a vtipně využil naši nezkušenost, ba bláhovost.

Za každou revolucí je velká idea. Dokáže mobilizovat jedinců, masy. Samotná idea však nedokáže vytvořit podmínky pro své uplatnění. Idea národní svobody je podmíněna politickou a hospodářskou svobodou. Proto národní revoluce se nemůže soustředit jen na otázky kulturní identity národa, ale musí se postarat io mocenský základ své realizace, musí být podepřena politickou strukturou, legislativou, hospodářským, správním a soudním systémem, zkrátka – kdo chce uskutečnit národní revoluci, musí uskutečnit i politickou a hospodářskou revoluci. Musí pracovat nejen se silou idejí, ale musí mít i moc.

Co zůstali Slováci dlužni svému národu

Co zůstali Slováci dlužni svému národu

Když jsme se rozcházeli s Čechy, nejvíce nás vzrušovalo uplatnění práva na sebeurčení a představa o naplnění vlastní suverenity. Ani na chvíli jsme nepřipustili představu, že by se nám třeba mohlo nepodařit zvládnout transformaci politického, hospodářského a sociálního systému. Ani jsme nepostřehli, jak to národní v našem úsilí se stalo jakousi kouřovou clonou, za níž se ukryli představitelé staré moci, nositelé starých totalitních ideologií a praktik a především – články někdejších mocenských spojení, řetězců – nebo jak se říkalo – mocenských struktur.

A zatímco my jsme dbali o duchovní zájmy národa, oni byli výsostně pragmatičtí – vzali do rukou kormidlo transformace, které nasměrovalo flotilu našeho národního hospodářství ne na širé moře klidné plavby, ale do útesů. Jsou to oni, kteří s vytunelovaných bohatstvím podniků a institucí jako první opouštějí své privatizovány lodě – zanechávajíc za sebou nepoužitelné trosky výrobních i sociálních vztahů, přenechávající zaměstnanců a dělníků v stále preťaženejšom záchranném člunu našeho sociálního systému. Idea národní svobody žije, ale je spojena s neuvěřitelnou chudobou, ba až bídou – materiální i duchovní. Tato bída je tak rozsáhlá, že za dnešního stavu můžeme hovořit o retrográdní kulturním procesu, o pohybu dozadu, o decivilizácii.

Ubi bene ibi patří – (Kde je dobře, tam je moje vlast) říkali staří Římané, když za zásluhy dostali do daru latifundie na dobytých a obsazených územích a tedy kvůli majetku museli opustit svou vlast. V přeneseném slova smyslu toto rčení platí i dnes: příslušník národa očekává, že jeho vlast, která se zrodila díky kulturnímu i hospodářskému úsilí národního společenství, se mu postará o důstojnou existenci.

Jestli jsme si to uvědomovali, nebo ne, naší nedbalostí o politické a sociální otázky jsme přispěli k tomu, že národ se ocitl na kolenou a jeho velkou část obchází strach z budoucnosti ba možná i zoufalství. Nedivme se pak, pokud v mnoha průzkumech veřejného mínění mají naši občané rezervované stanovisko ke svému vlastnímu státu.

Co zůstali Slováci dlužni svému národu

Co zůstali Slováci dlužni svému národu

Jeden z nich nám před třemi lety vyrazil dech a byl vlastně podnětem ke svolání naší konference.

Roku 1995 se uskutečnil v rámci mezinárodních sociologických průzkumů (International Social Survey Program ISSP) v 23 vybraných zemích celého světa průzkum národní identity a národní hrdosti. Pro interpretaci výsledků průzkumu se ujal Státní ústav pro výzkum veřejného mínění při Chicagské univerzitě, který své závěry zveřejnil roce 1998. Pro Slováky byly zdrcující: z průzkumu jsme vyšli jako národ s mimořádně nízkou národní hrdostí. Autoři výzkumu hodnotili národní identitu a národní hrdost na dvou stupnicích. Na jedné jsme skončili čtvrtí od konce, na druhé jsme byli absolutně poslední.

Dovolte alespoň stručnou informaci o tom, co výzkumníci měřili a jaké nástroje zde použili. Autoři závěrečné zprávy Smith a jakki vycházeli z tohoto teoretického předpokladu: národní identita je soudržnosti sílu, která drží národní státy dohromady a ztvárňuje jejich vztahy se Společenstvím ostatních národů. Naproti tomu národní hrdost je pozitivní vztah veřejnosti ke své zemi, který je důsledkem vědomí národní identity. Každý příslušník národa je hrdý na svůj národ, jistým způsobem ho hodnotí a hodnotově zařazuje. Toto hodnocení je zároveň i sebehodnocením, které odvozujeme z naší národní identity. Cílem výzkumu bylo zkoumat činitele, které přispívají k národní hrdosti mezi národy tak uvnitř každého národního společenství.

Výzkumníci použili při studiu dva nástroje. Při aplikaci prvního se ptali R, jací jsou hrdí na výsledky své země v jedné z deseti oblastí veřejného života. Jednalo se o následující oblasti: demokracie, zahraničně-politický vliv, národní hospodářství, sociální zabezpečení, věda a technika, sport, umění a literatura, armáda, dějiny a způsob, jakým se zachází s jednotlivými sociálními skupinami ve společnosti. Z celého souboru sledovaných států jsem výsledky uspořádal tak, abychom mohli výsledky Slovenska porovnat s výsledky dalších dvou zemí Višegrádské čtyřky – Česka a Maďarska a s výsledky Rakouska, které je dnes již členem EU a které se v tomto průzkumu umístilo ze všech států světa nejlepší.

Z letmého pohledu na graf vidíme, že dějiny, sport, umění a literatura mají ve všech čtyřech zemích více méně stejný kladný vliv na národní hrdost. Největší rozdíly pozorujeme u sociálního zabezpečení a výsledků národního hospodářství; jeho vliv na národní hrdost Rakouska je mnohonásobně vyšší než u ostatních sledovaných zemí. Velké rozdíly pozorujeme v hodnocení vliv ozbrojených sil na národní identitu: zatímco armáda figuruje u Slováků na 4. místě, u Maďarů je o dvě příčky níže a u Čechů a Rakušanů je na absolutně posledním místě. Přehledná tabulka nám jasně ukazuje, že sociální jistoty, demokracie a zahraničně-politický vliv byly u Slováků na posledním místě jako zdroje národní identity. Pravda, to bylo roku 1995; bylo by zajímavé zjistit stejnou metodou dnešní stav, kdy koalice i opozice svorně konstatují zlepšení mezinárodního postavení Slovenska.

 

Zdroje vědomí národní  identity u některých národů střední Európy

Pořadí

Slovensko

Česko

Rakúsko

Maďarsko

1.

Dějiny

Dějiny

Sport

Umění a literatura

2.

Umění a literatura

Umění a literatura

Sociální jistoty

Sport

3.

Sport

Sport

Nár. hospodárstvo

Věda a technika

4.

Armáda

Věda a technika

Dějiny

Dějiny

5.

Věda a technika

Zahr.-polit. vlyv

Věda a technika

Spravodlivosť

6.

Nár. hospodářství

Nár. hospodářství

Umění a literatatura

Armáda

7.

Spravodlivosť

Demokracie

Demokracie

Demokracie

8.

Sociální jistoty

Spravodlivosť

Zahr.-polit. vplyv

Zahr.-polit. vlyv

9.

Demokracie

Sociální jistoty

Spravodlivosť

Nár. hospodářství

10.

Zahr.-polit. vlyv

Armáda

Armáda

Sociální jistoty

Jak se umístili zkoumané národy ve výsledném hodnocení na základě tohoto kritéria, které – jak jsme řekli – měřilo objektivní zdroje národní identity? Rakousko se ocitlo na 4. místě, když se vklinilo mezi anglosaské země Irsko (1), USA (2), Kanada (3), Nový Zéland (5) a Velká Británie (7). Na posledních místech se umístili země postkomunistického bloku: Bulharsko (14), Východní Německo, Slovinsko (16), Česko (18), Maďarsko (19), Slovensko (20), Polsko (21), Rusko (22) a Lotyšsko (23 ). Slovensko figuruje na této stupnici na 4. od konce, když za ním zaostaly Poláci, Rusové a Lotyši.

Zdroje vědomí národní  identity u některých národů střední Európy

Zdroje vědomí národní identity u některých národů střední Európy

A nyní k výsledkům, jichž bylo dosaženo pomocí druhého nástroje. Zde byla národní hrdost určována na základě odpovědí na pět otázek, které se týkají vlastenectví, pocitem převahy nad jinými národy a loajalitou k vlastnímu státu. Šlo o šest tvrzení, či názorů, se kterými měl respondent souhlasit, nesouhlasit nebo zaujmout neutrální postoj. Autoři průzkumu zdůrazňovali, že zde jde o vysloveně subjektivní emocionální hodnocení, které mohou být dokonce v rozporů s výsledky kultury, ekonomiky či politiky. Metoda spočívala v zjišťování postoje respondenta k jednotlivým zjištěním.

Na první konstatování: „Raději jsem občanem ČR jako kterékoli jiné země.“ Jen 67,7% Slováků odpovědělo kladně.

S druhým konstatováním, které znělo: „V současnosti se odehrávají na Slovensku věci, za které se stydím.“ Souhlasilo 77,4% Slovenská R a pouze 6,3% s ním nesouhlasilo. To znamená, že čtyři pětiny respondentů se stydí za to, co se odehrává v jejich státě.

Třetí konstatování tvrdilo, že „svět by byl lepší, kdyby se lidé z jiných zemí více podobali Slovákům“. 48,2% R s tímto názorem nesouhlasilo a jen 16,2% Slovenská R souhlasilo. Slováci nemají pocit, že by mohly sloužit za vzor ostatním – což samozřejmě koresponduje s výsledky zjištěnými při předchozí otázce.

Zdroje vědomí národní  identity u některých národů střední Európy

Zdroje vědomí národní identity u některých národů střední Európy

Názor, že „obecně je ČR lepší země než většina jiných“, sdílí pouze 21,5% Slovenská R.

Konstatování, že „občané by měly podporovat svou zemi za všech okolností, i když není v právu“, říká o jisté bezvýhradné loajalitě. S tou lze počítat pouze u 28,4% Slovenská R.

A, konečně, „když sportovní reprezentanti Slovenska dosahují mezinárodních úspěchů, jsem hrdý na to, že jsem občanem ČR“, je to konstatování, které vystihuje postoj 82,4% Slovenská R.

Jak jsme se umístili v pořadí 23 zemí na základě těchto odpovědí? Na absolutně posledním, tj 23. místě. Pozoruhodní jsou však naši „sousedé“ v tomto žebříčku; je to východní a západní Německo.

Jaký je rozdíl mezi oběma stupnicemi? První stupnice představuje jakési uvědomění si objektivně dosažených výsledků, tedy pocit sebepotvrzení. Druhá stupnice je mnohem subjektivnější, postihuje spíše emocionální, než racionální vztah k vlastní zemi a zjišťuje, do jaké míry daný národ se řadí vyšší, než jsou jiné národy. Zatímco při první stupnici za námi zůstali Poláci, Rusové a Lotyši, v hodnocení podle druhého kritéria představujeme koncové světlo tohoto pelotonu. Některé postkomunistické země nejsou na tom tak špatně, jako v prvním případě: Bulhaři jsou na této stupnici na 3., Maďaři na 4., Slovinci na 11., Poláci na 13. a Rusové na 14. místě.

Tyto výsledky jsou v mnoho ohledu paradoxní. Za prvé: domácí kritici i zahraniční propaganda na nás často útočí, že náš nacionalismus je přepjatým. Kdyby tomu tak bylo, museli bychom být podle této druhé stupnice na jednom z předních míst, nikoli na posledním místě. Pořadí také jasně ukazuje, komu patří prvenství ve východní Evropě – jsou to Bulhaři a Maďaři, a to přesto, že jejich sebevědomí je v očividném rozporu s posouzením dosažených výsledků podle 1. stupnice.

Případ Německa naznačuje, že mezi národní hrdostí a posouzením dosažených výsledků může být nejednou velký rozpor. Nízké umístění Němců na druhé stupnici – v předpolí Slovenska – ukazuje, co zmůžou vytrvalé výčitky světové veřejnosti za zločiny spáchané během 2. světové války. Zpracovatelé výsledků tento jev interpretují jako „pocit a vědomí viny“.

Pozoruhodné bylo to, že autoři se ani nepokusili o komentář k poslednímu místu Slovenska. Domnívám se, že onen přirozený, i uměle živený pocit viny, který působí tak destruktivní u Němců na vztah ke svému národu, má ještě horší účinek na Slováků.

Výsledky tohoto mezinárodního srovnávacího průzkumu potvrdily správnost mé úvodní teze, že otázku národního sebevědomí nelze redukovat na ryze kulturní otázky, jako je vědomí slavné historické minulosti, vědomí vyspělosti umění a literatury, či sportu. Národní sebevědomí je možná více než dějinami, uměním a sportem podmíněné fungováním politického systému, spravedlivým rozdělováním, právní korektností a nakonec celou ekonomicko-sociální oblastí, která vytváří podmínky pro kulturní rozvoj jednotlivce i národa.

Citovaný výzkum neříká nic o národním povědomí slovenské inteligence, ale říká vše o tom, jak si splnila svůj úkol v organismu slovenského národa.

Nedokázali jsme rozpoznat úskalí proměn. Neuvědomili jsme si povinnost zabývat se především demokracií a až poté národům. Dopustili jsme zrod systému, o kterém nejeden z nás říká, že je méně tolerantnější a despotickejší, jak celá totalita dohromady.

Mezi nejdůležitější úkoly patřila identifikace tohoto, co nás spojuje. My jsme se však stali mistry v rozdělování.

Ukázalo se, že nemáme žádný smysl pro fungování politického systému. Existence více než sto politických stran není důkazem neomezenosti naší politické svobody, ale omezenosti našeho politického myšlení.

Inteligence ztratila kritickou soudnost při hodnocení našich výsledků. Na základě několika úspěšných absolventů vysokých škol, kteří se uplatnili v zahraničí, do nekonečna opakujeme mýtus o vysoké kvalitě našich odborných a vysokých škol. Přitom stav národního hospodářství, které vedou absolventi Slovenská vysokých škol, nejlépe ilustruje skutečnou kvalitu dosahovaných výsledků. Vyspělost tunelářů, kteří skládali přísahu na rektorů žezla Slovenské rektorů, nejlépe svědčí o nedostatcích v morálním profilu absolventů Slovenská vysokých škol.

Rostoucí počet nezaměstnaných absolventů je další okolnost, která opravňuje k pochybnostem o skutečné kvalitě odborné přípravy mladých lidí, protože jedním z podstatných osobnostních znaků musí být adaptabilita absolventa na měnící se podmínky na trhu práce.

Ve seznamech těchto a podobný nedostatků bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Namísto bolestivé výčtu raději hledejme kořeny tohoto stavu, základní příčiny, jádro nemoci, které bychom měli napravit.

Osobně se domnívám, že tento stav je způsoben nedostatkem mravní i právní odpovědnosti. Vědomí, že jsme spoluodpovědní za osud tohoto národa, že nás jeho bída a utrpení nesmí nechat lhostejnými, by měla být základem našich úmyslů, plánů a skutků. Budování a rozvoj mravní kultury jsou rozhodujícími i pro fungování právního systému.

Žijeme v zemi, jejíž podstatná část obyvatelstva se hlásí ke křesťanskému náboženství. Cyrilometodějské odkaz tvoří jeden z mravních a kulturních pilířů naší ústavy. To přisuzuje mimořádnou odpovědnost i křesťanským církvím. Jejich podíl na mravní profilaci jednotlivce, společnosti i politického systému a hospodářských vztahů je jedním ze základních předpokladů pro to, abychom tvořili organickou součást tohoto kulturního i hospodářského prostoru. Pokud podnikatel nepodvádí a nekrade, není to jen proto, že mu to zakazuje zákon, ale i proto, že se přidržuje mravního imperativu jeho vyznání.

Pravda, na to nepřijde sám. Zde mu musí pomáhat jeho církev, která musí rozvíjet své sociální učení i mravní kodex, vyrůstající z principů daného náboženství. Význam církví je iv uchovávání a používání přirozeného práva, které je hlavní autoritou. Přirozeným právem je právo na základní svobody, které si musíme uvědomit, které se musíme naučit využívat ve svůj prospěch a ve prospěch celého společenství, přirozeným právem je i právo na osobní majetek, osobní bezpečnost, na důstojnost, vzdělání a kulturu, právo na to patřit do nějakého společenství apod. Je přece nemyslitelné, aby vedoucí představitel katolické církve na Slovensku odrazoval věřících od využití svého základního práva (které je zároveň i povinností) hlasováním spolurozhodovat o osudu tohoto státu!

Bohužel právě při objevování a obhajování těchto práv zůstávají křesťanské církve Slovenské národu mnoho dlužné. Jsme nesmírně vděčni Jeho eminencí kardinálovi bruslí, že věnuje národu, jeho tradici i budoucnosti takovou otcovskou péči. Bohužel ne všechny principy, jimiž se řídí nitranský sídelní biskup tvoří součást křesťanského kodexu celého Slovenska. Nejstarší slovenská církevní památce je Ústecký evangeliář z 11. – 12. st. Bylo by krásné, kdyby novodobý mravní kodex Nitry a její sídelního biskupa se stal dokumentem současnosti, normou pro celé křesťanské Slovensko!

Místo toho, aby církevní knížata hlídali a budovali tento mravní prostor, nechají se zatahovat do politických konfrontací, namísto toho, aby učili lidi uplatnit své právo na společenskou aktivitu a formování normálních společenských poměrů, vedou je k pasivitě a občanské lhostejnosti. Nejednou se dozvídáme o nátlaku kněží na věřící, aby upřednostňovaly tu či onu stranu. Pokud se na to některý z duchovních otců ujal, pak by ho neustále klesající preference církví upřednostňovaných politických subjektů měly vést k zamyšlení nad správností svého působení.

Církev a víra se zabývají otázkami, jejichž význam a platnost přesahuje rámec jednoho volebního období. Pokud usilují o nadhled, nadčasovost, nevzdalují se od politiky, ale naopak – zajistí, aby tato měla svou dlouhodobou kontinuitu, odvozenou z věčných hodnot, které jsou základem víry a náplní poslání církví.

Pokud toužíme po tom, aby se něco změnilo, zůstává nám přirozený cíl i prostředek: my, sami. Je to nelehký úkol, nejednou i bolestivá – zvláště pokud si máme sami vyřezávat odumřelé části národního organismu a národní letoru, ale o to vděčnější v konečném výsledku.

Náš první a rozhodující krok by měl spočívat v hodnocení sebe samého i systémového prostředí, ve kterém se pohybujeme. Pokud něco v nás a na nás neodpovídá požadavkům doby, musíme najít způsob, jak to změnit. Pokud nemáme podmínky pro své působení, musíme si je vytvořit.

Dalším krokem musí být zastavení civilizačního rozkladu, kterým prochází slovenský národ. Rozklad sociálního bytí se promítá i do rozkladu základních hodnot.

Souběžně s tímto úsilím je třeba vypracovat a začít realizovat plán národního rozvoje. Je příznačné, že zatímco rozvinuté demokracie, které nám nejednou dávají lekce pro údajný nadbytek nacionalismu, mají pro tuto oblast plánování svůj terminus technicus – říkají tomu nation building (budování národa), my jsme v oblasti plánování vylily se socialistickou vaničkou i dítě. Nemáme žádný plán a natož ne plán národního rozvoje.

Myslím, že podstatná část změn našeho života by se měla odehrávat v oblasti, kterou bychom mohli označit jako životní styl.

Pokud už jsme u stylových změnách, měli bychom také změnit styl našeho politického myšlení a styl naší politiky. Naše národní politika by měla přerůst úroveň upovídaná protestů a měla by se soustředit na duchovně, kulturní nosné a materiální ctižádostivé plány.

Poslední z úkolů, které bych rád zdůraznil, je potřeba jistého pragmatismu v národní a mezinárodní politice. Tento pragmatismus předpokládá lepší poznání vlastních kvalit a nedostatků. Pokud chci vstoupit do nějakého společenství, musím vědět, co do něj přináším a co mohu od něj očekávat. V žádném případě nemohu vstoupit do nějakého spolku s očekáváním, že tento spolek zakrátko vyřeší to, co jsme my zanedbávali po desetiletí.

Nemá smysl lhát si do kapsy. Nemá smysl hrát se na buditelů národa, na resuscitátor historického sebevědomí a namlouvat si, že naši předkové dokázali takové velkolepé věci, že nám už jen stačí vést se na kočáře věčné národní slávy. Naše úvahy a naše myšlení by mělo stát oběma nohama na pevné půdě dnešní historické a geopolitické reality. Náš stát, naše hospodářství, naše kultura jsou takové, jaké jsou. Sousedy máme takových, jakých máme. Svět je takový, jaký je. Náš národ, náš lid je takový, jaký je. Neměli bychom hledat cesty, jak změnit lid, ale cesty, jak změnit politiku.

To jsou základní vstupní údaje projektu, který bychom měli vytvořit.

Podle Henryho Kissingera je „iluzí [myslet si], že vůdci získávají hloubku, když získávají zkušenosti.“ Náročný vysoký úřad je spíše příležitostí k promrhání intelektuálního kapitálu, než na jeho zvelebení. Proto buďme shovívaví k těm, kteří zasedli nebo teprve zasednou do vládních křesel a pomáhejme jim našimi neústupně návrhy působit tak, aby se náš národ a tím i stát se dočkal povzbuzující budoucnosti.

Svou roli jsem viděl především ve vymezení klíčových problémů. Jejich jasné pojmenování je prvním předpokladem toho, abychom našli účinná řešení. Nechci podvazovat naši diskusi autoritativními návrhy, ale přece jen se mi zdá být nutné navrhnout jisté pořadí nejnaléhavějších úkolů:

1. Musíme zastavit decivilizačný proces, který probíhá ve všech společenských strukturách. Máme svou víru, církev, máme svou matici, v našich řadách jsou četní učitelé a mnozí se v této věci k nám rádi připojí. Klasické i nové formy osvěty by nám měly pomoci bojovat proti starým neduhům, jako je alkoholismus, i novým ohrožením, jako jsou drogy a zabránit tomu, aby došlo k rozvratu české rodiny, která je v bezprostředním ohrožení. Soustředěna pozornost mravnosti by měla budovat hráze proti pronikání narkomanie, organizovaného zločinu, ale i rozkladu hodnotových struktur slovenského občana i slovenského národa.

2. Je třeba poznat stav naší duše i duše národa; je třeba pečlivě monitorovat vše, co charakterizuje současný život, dění, vztahy, společenskou produkci, mezinárodní vztahy; pro tento účel vytvořme třeba intelektuální struktury i materiálně-organizační podmínky; i když naše domovy obchází bída, nejsme takoví bezmocní, jak se to navenek zdá.

3. Musíme zformovat plán rozvoje našeho národa. Měli bychom formulovat jeho duchovní i materiální cíle a navrhnout opatření, která zajistí jeho životaschopnost, duchovní i fyzické zdraví, přirozenou vitalitu a ctižádost a oddanost mravnímu odkazu cyrilometodějské tradice.

4. Navrhněte a začněme prosazovat plán budování české intelektuální elity, připravené na odpovědné plnění úkolů národního rozvoje. Vytvořme podmínky pro rozvoj vědy na Slovensku, který by podpořil nejen naše sebevědomí, ale zajistil i naši konkurenceschopnost v mezinárodní soutěži národů.

Vypracujme zásady cílevědomého budování vztahů našeho národa s ostatními národnostmi, které žijí v našem státě; buďme nejen tolerantní hostitelé, ale hledejme cesty, jak dosáhnout synergického efektu této koexistence. Přednostní řešení sociálních a kulturních otázek našich romských spoluobčanů bude nejen náročnou prověrkou naší lásky k bližnímu, ale i naší schopnosti transformovat problémy, nevýhody na šance a přednosti.

5. Nepovažujme jednotu jako samozřejmost, jako nějakou automaticky rozpoznaný a respektovanou nezbytnost; formujme naši jednotu jako vědomý proces, který je výsledkem permanentního neformálního plebiscitu. Jeho výsledky musí být průběžným potvrzením toho, že patříme spolu, že toto vědomí je zdrojem našich povinností, odpovědnosti a síly.

6. Deklarujme naši připravenost spolupracovat s každou vládou, která je ochotna přijmout náš program rozvoje národa. Starejme se jako lékaři, kteří při pacientově lůžku nehledí na jeho věk, rasu, barvu pokožky nebo majetkový status, jako lékaři, kteří chtějí léčit nebo pomáhat zdravému pacientovi, aby si zdraví uchoval. Nebuďme politiky, ale myslíc na národ státníky, kteří se snaží dohlédnout i za horizont nejbližších voleb.

Tento příspěvek odezněl na konferenci Historické a národní vědomí inteligence Slovenska konané v Nitře 29. června 2001

politický a hospodářský vývoj na Slovensku po roce 1993

Tento článek je jakýmsi součtu politického a hospodářského vývoje na Slovensku po roce 1993. Autor se v něm nesnaží o komentář důležitých událostí, spíše o konkrétní popis, na jehož základě je možné vyvodit několik důležitých uzávěrů. Usiluje se o pohled nanejvýš objektivní, nesloužící zájmem té které strany, ale především zájmem Slovenska, jehož obraz tak často padělaného je zapotřebí malovat nanovo. Uběhlo již dostatek času, abychom si všichni uvědomili, o čem celý proces systémových změn byl, a abychom na základě objektivní analýzy vyvodili závěry pro budoucí politické rozhodování.

politický a hospodářský vývoj na Slovensku po roce 1993

politický a hospodářský vývoj na Slovensku po roce 1993

Rok 1989 přinesl Slovákům nejen osvobození zpod komunistické diktatury, ale zároveň novou naději na spravedlivé uspořádání společného státu, čili zrovnoprávnění s Čechy. Otázka reorganizace federace se brzy stala nejdůležitějším tématem převratový let. Ukázalo se však, že Slováci si pod nezbytnou transformací společnosti představují něco jiného než Češi a že se o důležitých otázkách nemělo rozhodovat pouze v Praze. Rovněž bylo jasné, že jisté politické skupiny v Praze neměli zájem na zrovnoprávnění. Dlouhotrvající rozporuplné jednání doprovázeno státoprávního krizemi nakonec vyústily do nekompromisního stanoviska „buď, nebo“. Ze strany českých politiků to znamenalo buď centralisticky řízenou federaci, nebo rozchod, Slováci žádali naproti tomu konfederaci. Postupně se stalo zřejmým, že česko-slovenská federace se blíží ke konci.

Společný stát Čechů a Slováků se nemusel rozpadnout, pokud by česká strana prokázala více dobré vůle na kompromis, aby se společné státní úkoly řešili bez zprostředkování federálních orgánů. Pro Slováky ještě nikdy v dějinách nebyla perspektiva vlastní státnosti – dána krátkodobým mocenskopolitickým vakuem ve Střední Evropě – tak realistická, jako na počátku 90. let. Byla příliš realistická a příliš vábivá na to, aby ji Slováci neuskutečnily.

politický a hospodářský vývoj na Slovensku po roce 1993

politický a hospodářský vývoj na Slovensku po roce 1993

Od založení samostatné České republiky v roce 1993 měl proces transformace znaky zvláštnosti. Politické vedení země si předsevzali především v hospodářské oblasti, více zohlednit domácí strukturálně-specifické faktory a méně se spoléhat na cizí recepty. Tak se v jisté míře lišila privatizace státního majetku od již ve federaci započaté kupónky. Hospodářská politika nesledovala jen silné omezující opatření a doporučení Mezinárodního měnového fondu, ale zavedla tzv. revitalizační program, který měl pomocí státní „intervence“ oživit pokles produkce. I zahraniční politika státu se vyznačovala osobitostí slovenské cesty. Ačkoli oficiálně Slovenská vláda sledovala integraci do euroatlantických struktur, na druhé straně jisté politická rozhodnutí dali jasně najevo, že si nepřeje jednostranné provázání Slovenska se Západem, ale že se snaží o intenzivní spolupráci s postsovětskými zeměmi. V určitém období se třetí Mečiarova vláda vážně zabývala myšlenkou vojenské neutrality.

Na tomto místě v žádném případě nepodporujeme tezi, že trojnásobný slovenský premiér Vladimír Mečiar a jeho tzv. „Autoritativní způsob vládnutí“ je výlučně odpovědný za částečně nevydařenou euroatlantickou integraci. Příčina odmítnutí žádosti České republiky o vstup do NATO ze strany amerického vedení se musí bezpodmínečně hledat v širších geopolitických souvislostech, především v intenzivní a americkou vládou s velkou nevolí registrovanou spolupráce Slovenska s Ruskou federací, která zahrnovala i vojenské kontakty. Vyřazení Slovenska z první skupiny kandidátů na vstup do EU byl jistě těžkým úderem pro Mečiarovu administrativu, také ho však nelze posuzovat izolovaně od geopolitických činitelů. Co se týká čistě technického procesu transformace na Slovensku, neexistují závažné důvody, které by jednoznačně potvrdily odmítavý přístup EU vůči Slovensku. (Ve skutečnosti proces integrace Slovenska do EU nebyl nikdy přerušen.)

politický a hospodářský vývoj na Slovensku po roce 1993

politický a hospodářský vývoj na Slovensku po roce 1993

Každá změna systému má svá pozitiva a negativa. K podstatným negativním důsledkům transformace patří téměř nepřekonatelná polarizace české společnosti. Tato se dotýká skoro každé myslitelné oblasti, působí demoralizující a oslabuje ji. Plnění státních úkolů se tím ztěžuje, protože chybí minimální společenský konsensus a jaká-taková loajalita. Tyto a podobné skutečnosti týkající se prohlubujícího se deficitu v materiální jakož i duševní oblasti působí velmi demoralizující. Bilance desetiletého transformačního procesu vyzní tedy jen velmi málo optimisticky a je spojena s obavami o celkovou budoucnost slovenského národa.

Politický systém na Slovensku v letech 1993-1998

17. listopad 1989 přinesl pro Slovensko nejen demokratickou, ale i národní revoluci. Demokratický charakter transformace se v zahraničí brzy setkal s uznáním a souhlasem, avšak národní ambice Slováků byly od počátku sledovány s velkou nevolí. Národně-emancipační proces nenašel tedy jemu příslušnou odezvu u mezinárodního společenství. Rozšiřování negativního obrazu o Slovensku jako o zemi „šovinista“ a „separatistů“ v zahraničí v letech 1989-1992 ně jedné straně tak neznámost Slovenska na straně druhé ztížili značně už tak komplikovanou výchozí situaci České republiky a formulaci štátnopolitických cílů.

Mezinárodněprávní uznání Slovenska bylo provedeno na základě faktu, že se nově vzniklá ČR hlásila k dědictví bývalé Č-SFR, a ne Slovenského státu z let 1939-1945. Zatímco zakládání demokratických institucí a jejich operacionalizaci tedy i celková demokratizace politického systému pokračovala, působila vzrůstající zahraničněpolitická izolace třetí Mečiarovy vlády na zemi destabilizační.

V této souvislosti je třeba zohlednit problematický vnitro- jakož i zahraničně politický vývoj ČR, avšak nejen jako výsledek konfliktního a konfrontačního mocensko-vládního uskupení, ale v souhře některých aspektů globální politiky.

vnitropolitický vývoj

První rok samostatnosti ČR se vyznačoval nestabilní vnitropolitickou scénou, vytvářením nových parlamentních frakcí, politických stran a hnutí jakož i výměnou některých předsedů stran. Konfrontace mezi koalicí a opozicí se prohlubovala a prohluboval se i konflikt mezi premiérem Vladimírem Mečiarem a prezidentem ČR Michalem kovářem.

Ke vzniku ČR 1.1.1993 vládl kabinet složený z reprezentantů Hnutí za demokratické Slovensko na čele s Mečiarem. Už v prvních měsících roku 1993 uvnitř Hnutí narůstaly rozpory, které předznamenaly jeho budoucí štěpení. V dubnu byl odvolán ministr zahraničních věcí Milan Kňažko a spolu s ním opustila parlamentu frakci HZDS část poslanců s cílem založit nové politické uskupení. Vláda ztratila dvoutřetinovou většinu v Národní radě a zachránila se jen pomocí koalice se Slovenskou národní stranou. V říjnu uzavřelo HZDS spolu se SNS koaliční dohodu, na jejímž základě byly v rámci vlády nezbytné určité korektury.

Nová vláda, složená z představitelů HZDS a SNS se v této podobě udržela do března 1994. Měsíc předtím se z parlamentního klubu HZDS opět vyčlenila skupina poslanců, tentokrát na čele s Josefem Moravčík a založila novou frakci pod názvem Alternativa politického realismu. Pod iniciativou prezidenta Kováče byla Mečiarovy druhé vládě vyslovena nedůvěra. 16. března 1994 byla jmenována nová vláda, složená z bývalých poslanců HZDS a SNS (Demokratická unie), postkomunistické Strany demokratické levice, konzervativního a zároveň antikomunistického Křesťanskodemokratického hnutí s premiérem Jozef Moravčík, kterému byla vyslovena podpora maďarských menšinových stran, které ve vládě zastoupeny nebyly . Takto vznikla zvláštní situace, jedinečná v středoevropském prostoru, protože v žádné jiné postkomunistické zemi Střední Evropy se po převratu nevytvořila taková pestrá a podle politické orientace základny protichůdná koalice.

politický a hospodářský vývoj na Slovensku po roce 1993

politický a hospodářský vývoj na Slovensku po roce 1993

Vícenásobné štěpení frakce HZDS a jím vynucené odvolání Mečiarova kabinetu není možné připsat jedné obecně platné příčině. Bývalí straničtí kolegové Jozef Moravčík a Milan Kňažko odůvodňují svůj odchod autoritativním vládním stylem předsedy strany. S tímto tvrzením se lze spokojit jen do jisté míry, protože se týká pouze subjektivní roviny politiky. Z objektivního pohledu se nesmí zapomenout, že právě v tomto období se na Slovensku privatizovaly resp. mělo privatizovat. Jelikož se Mečiarovi nepodařilo sjednotit vlastní hnutí na bázi minimálního konsensu s cílem udržení se u moci, a protože se privatizace po odmítnutí Klausova modelu prodeje kupónů nápadně zpomalila, odštátňovanie majetku přešlo do kompetence Moravčíková vlády. Po jeho nástupu v dubnu 1994 se privatizace výrazně zrychlila, co nejlépe zohledňují čísla: během Mečiarova kabinetu od června 1992 do března 1994 byl privatizací majetek v hodnotě 21,8 miliard korun, naproti tomu Moravčíková vláda od března do září 1994 předložila na privatizaci 250 objektů v celkové hodnotě 130 miliard korun.

Volby 1994 a období po nich

Koncem září 1994 se konaly předčasné parlamentní volby, v nichž podruhé zvítězilo HZDS s celkovým počtem hlasů 34,96%. Tyto hlasy znamenaly porážku pro širokou vládní koalici premiéra Moravčík. Nová vláda sestávala z koalice HZDS, SNS a Sdružení dělníků Slovenska a s malými korekturami se udržela po celou legislativní periody.

Volby 1994 ukázaly pro slovenské obyvatelstvo typické volební chování, které částečně existovalo již v roce 1992, avšak v plné míře se projevilo až v roce 1994. Podle sociologických výzkumů se dají u Slovenské voličů pozorovat tři podstatné konfliktní linie rozdělující slovenskou společnost do určitých typických skupin . Tyto ovlivňují nejen volební chování jako takové, ale zároveň se ve významné míře podílejí na ideologickém formování politických stran: 1. konfliktní linie město – vesnice; 2. etnická konfliktní linie; 3. konfliktní linie podél náboženské příslušnosti.

1. Kritérium životního prostoru město – vesnice, které ovlivňuje volební chování, patří k nejmarkantnějším projevem volebního chování Slováků, a to navzdory masivní industrializaci země po druhé světové válce. Podle statistiky žije v obcích pod 5000 obyvatel až 43,9% celkového počtu obyvatel. To znamená, že na konci 20. stol. je téměř polovina Slováků ovlivňována venkovským myšlením. Venkovský charakter sídelní struktury Slovenska tedy zůstává téměř nezměněn. Kromě koalice maďarských menšinových stran, jejichž voliči jsou celkově vázáni na vesnické prostředí, jejichž volba je však primárně závislá od etnické příslušnosti, a nikoli od venkovské mentality, je to HZDS, které je obecně úspěšnější na venkově jako ve městě. Tato tendence se i po volbách 1998 zesiluje. Podobně to platí pro SNS. Všechny ostatní parlamentní strany jsou upřednostňovány městským elektorát. Celkově tedy platí, že se na Slovensku, s výjimkou prvních voleb z roku 1990 s jejich revolučním charakterem, vyvorili v následujícím období dva kontrahující stranické bloky. Jeden volí převážně vesnické obyvatelstvo, druhý městské. Podél těchto bloků se na Slovensku utváří konfliktní linie mezi městem a venkovem, která nezdravě ovlivňuje celou společnost.

politický a hospodářský vývoj na Slovensku po roce 1993

politický a hospodářský vývoj na Slovensku po roce 1993

Důležitá je i nadále skutečnost, že ve volbách 1992 a 1994 zvítězili strany volené venkovem. Tato část obyvatel se vyznačuje silnějším sklonem ke tradicionalismu a je konzervativnější. To, že se opozici z let 1994-1998 podařilo zvítězit, nicméně neznamená, že se jim podařilo přesvědčit venkovské obyvatelstvo. Mnohem důležitější byl fakt, že se jim podařilo svislá volební účast u obyvatelstva v obcích nad 5000. (Volební kampaň bývalé opozice se se zaměřovala především na dosažení tohoto záměru.)

2. Druhá zmíněná konfliktní linie podél etnické příslušnosti byla již diskutována v prvním bodě. Podle ní volí maďarské menšinové strany téměř výhradně občané s maďarskou národností, pro kterou je zároveň typická venkovská sídelní struktura. Tento elektorát se vyznačuje vysokým stupněm stability a kontinuity. V jistém smyslu je tedy slovenský volič izolovaný od voliče maďarské menšiny a naopak, zároveň je jen málo pravděpodobné, že by Slovák volil maďarskou menšinovou stranu a naopak.

3. Vliv náboženského cítění na volební rozhodování sice nehraje takovou dominantní úlohu, jak to bylo v meziválečném období, také ustoupily konflikty na základě náboženské příslušnosti po roce 1989 do pozadí. Na druhou stranu, protože se více než 60% obyvatelstva hlásí ke římskokatolické církve, 7,8% k církvi evangelické a 3% ke řeckokatolické, zůstává náboženství nadále důležitým faktorem volebního chování. Po roce 1989 si především KDH nárokovali na hlasy katolíků, avšak bez dlohodobý úspěchu. Slovenská katolíci volí SNS, velmi úspěšné je i HZDS. Zároveň však neexistuje strana, která by jednoznačně reprezentovala silný volební potenciál katolického obyvatelstva, což je zřejmým paradoxem české společnosti.

Seznam 10 Nejčastější příjmení v Německu

Seznam nejčastější příjmení v Německu.

Možná znáte někoho, kdo je nositelem častého německého příjmení. Německá spolková republika je je velkým a lidnatým státem odkud do Čech přišlo během posledních staletí hodně lidí a usadili se v Čechách.

Seznam nejčastější příjmení v Německu.

Seznam nejčastější příjmení v Německu.

Řada Čechů je tedy nositeli německých příjmení. Která německá příjmení jsou ale nejčastější v německu. Například v samotném německu je 324.000 Müllerů. To je opravdu velké číslo. Schmidtů je v německu 235.000 a Schneiderů je 142.000. To jsou velká čísla.

Müller / Mueller

Müller / Mueller

Müller / Mueller
Schmidt
Schneider
Fischer
Meyer
Weber
Hofmann
Wagner
Becker
Schulz
Schäfer / Schaefer
Koch
Bauer
Richter
Klein
Schröder / Schroeder
Wolf
Neumann
Schwarz
Schmitz
Krüger / Krueger
Braun
Zimmermann
Schmitt
Lange
Hartmann
Hofmann
Krause
Werner
Meier
Schmid
Schulze
Lehmann
Köhler / Koehler
Maier
Hermann
König / Koenig
Mayer
Walter
Peters
Möller / Moeller
Huber
Kaiser
Fuchs
Scholz
Weiss / Weiß
Lang
Jung
Hahn
Keller
Vogel
Friedrich
Günther
Schubert
Berger
Frank
Roth
Beck
Winkler
Lorenz
Baumann
Albrecht
Ludwig
Franke
Simon
Böhm
Schuster
Schuhmacher
Kraus
Winter
Otto
Krämer
Stein
Vogt
Martin
Jäger
Groß
Sommer
Brandt
Haas
Heinrich
Seidel
Schreiber
Schulte
Graf
Dietrich
Ziegler
Engel
Kühn
Kuhn
Pohl
Horn
Thomas
Busch
Wolff
Sauer
Bergmann
Pfeffer
Voigt
Ernst

Španělské království

Ve španělském vnitrozemí se tyčí vysoké náhorní plošiny mesety, vysoké pohoří Pyreneje, Sierra Nevada a Kantaberské pohoří. Mezi velké řeky patří Tajo, Ebro a Duero. Země je omývána Středozemním mořem a Atlantským oceánem. Nejvyšší hora Pico de Teide leží na ostrově Tenerife. Díky velkému území je španělské podnebí různorodé a můžeme jej rozdělit na oblast Středozemního moře, vnitrozemí a severní atlantické pobřeží. Počasí je v nížinách a u pobřeží velice teplé a v horských oblastech převládají převážně chladné a deštivé dny.
Země se člení na 17 autonomních společenství a 2 autonomní města. Společenství jsou dále dělena na 50 provincií. Hlavním městem je Madrid.

Španělsko je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. Na západě hraničí s Portugalskem, na severovýchodě s Andorrou a Francií a na jihu s Gibraltarem; španělské severoafrické državy Ceuta a Melilla mají pozemní hranici s Marokem. Ke Španělskému království patří i Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři. Součástí Španělska je i katalánské město Llívia, které je zcela obklopeno územím Francie.

Španělsko je konstituční monarchií, členem Evropské unie, NATO a dalších organizací. Podle demokratické ústavy z roku 1978 je v celé zemi úředním jazykem španělština (kastilština); další jazyky jsou uznávány jako úřední jednotlivými autonomními společenstvími.

Španělsko a moře

Španělsko a moře

 

Seznam 100 nejčastějších příjmení v Polsku

Seznam 100 nejčastějších příjmení v Polsku

Polská republika je státem ležícím ve střední Evropě. Na severu Polsko omývá Baltské moře a jeho sousedícími zeměmi jsou Německo, Česká republika, Slovenská republika, Ukrajina, Bělorusko a díky Kaliningradské oblasti také Rusko. Země se stala členem EU, NATO, WTO, OECD a Visegrádské skupiny.

Seznam 100 nejčastějších příjmení v Polsku

Seznam 100 nejčastějších příjmení v Polsku

Současné Polsko je s 38 miliony obyvatel osmý nejlidnatější stát Evropy; oproti minulým dobám však tvoří po roce 1945 naprostou většinu Poláci, nábožensky římští katolíci. Největší koncentrace obyvatelstva a průmyslu je v Horním Slezsku. Hlavním městem je Varšava, do raného novověku jím byl Krakov.
Polsko tvoří převážně nížiny a hory se vyskytují pouze na hranici s Českou a Slovenskou republikou. Na jihu státu dosahují nejvyšší hory Tatry výšky až 2500 m. n. m. Mezi další významná pohoří patří Krkonoše, Bystřické hory a Zlatohorská vrchovina.

Seznam 100 nejčastějších příjmení v Polsku

Seznam 100 nejčastějších příjmení v Polsku

Za největší řeky se považuje Odra a Visla. Se svou rozlohou 312 679 km² je Polsko 9. největší zemí v Evropě, 4× větší než Česká republika a z rozlohy Evropské unie zabírá 7,1 %. Délka hranic činí 3511 km, z toho 440 km připadá na mořské hranice (délka pobřeží, jež ovšem není hranicí, tvoří 770 km).

1. Nowak
Kowalski
Wiśniewski
Dąbrowski
Lewandowski
Wojcik
Kamiński
Kowalczyk
Zieliński
10. Szymański
Woźniak
Kozłowski
Jankowski
Wojciechowski
Kwiatkowski
Kaczmarek
Mazur
Krawczyk
Piotrowski
20. Grabowski
Nowakowski
Pawłowski
MICHALSKI
Nowicki
Adamczyk
Dudek
Zając
Wieczorek
Jabłoński
30. Krol
Majewski
Olszewski
Jaworski
Wrobel
Malinowski
Pawlak
Witkowski
Walczak
Stępień
40. Mountain
Rutkowski
Michalak
Sikora
OSTROWSKI
Baran
Duda
Szewczyk
Tomaszewski
Pietrzak
50. Marciniak
Wroblewski
Zalewski
Jakubowski
Jasinski
Zawadzki
Sadowski
Bąk
Chmielewski
Włodarczyk
60. Borkowski
Czarnecki
Sawicki
Sokolovsky
Urbanski
Kubiak
Maciejewski
Szczepański
Kucharski
Wolf
70. Kalinowski
LIS
Mazurek
Wysocki
Adamski
Kazmierczak
Wasilewski
SOBCZAK
Czerwinski
Andrzejewski
80. Cieslak
Glowacki
Zakrzewski
Wheeler
Sikorski
Krajewski
Gajewski
Gajewski
Szulc
Baranowski
90. Laskowski
Brzeziński
Makowski
Ziółkowski
Przybylski
Domański
Nowacki
Borowski
Błaszczyk
Chojnacki
100. Camasura

Ženská příjmení v polštině se vytvářejí podobně jako v češtině nejčastěji připojením písmena „a“ za mužné příjmení. Manželka pana Podolsky, bude paní Podolskaia.

Seznam 100 nejčastějších příjmení v Polsku

Seznam 100 nejčastějších příjmení v Polsku

Telefonní předvolby ve Spojených státech Amerických podle států

Telefonní předvolba oblasti
Každá oblast země má svou telefonní předvolbu. Tato telefonní předvolba se zadává po IDD a předvolbě země. V případě vnitrostátního hovoru (hovor mezi oblastmi ne zeměmi), nepotřebujete zadávat IDD a předvolbu země.

Telefonní předvolby ve Spojených státech Amerických podle států

Telefonní předvolby ve Spojených státech Amerických podle států

Pokud voláte z jiné země než Spojené státy americké do oblasti Alabama, musíte vytočit číslo IDD vaší země, pak předvolbu země +1, a nakonec telefonní číslo volaného. Alabama 205
Příklad: Nezinárodní hovor
+1 – 205 (Číslo volaného)

Telefonní předvolby ve Spojených státech Amerických podle států

Telefonní předvolby ve Spojených státech Amerických podle států

Pokud voláte vrámci země Spojené státy americké do oblasti Alabama, nemusíte uživatel IDD číslo a předvolbu země +1, jenom vytočíte předvolbu oblasti 205 a nakonec telefonní číslo volaného.
Příklad: Vnitrostátní hovor
0 205 (Číslo volaného)

Stát USA telefonní předvolby podle států
Alabama 205, 251, 256, 334, 659, 938
Aljaška 907
Arizona 480, 520, 602, 623, 928
Arkansas 479, 501, 870
Colorado 303, 719, 720, 970
Connecticut 203, 475, 860, 959
Delaware 302
Florida 239, 305, 321, 352, 386, 407, 561, 689, 727, 754, 772, 786, 813, 850, 863, 904, 941, 954
Georgia 229, 404, 470, 478, 678, 706, 762, 770, 912
Havaj 808
Idaho 208
Illinois 217, 224, 309, 312, 331, 447, 464, 618, 630, 708, 730, 773, 779, 815, 847, 872
Indiana 219, 260, 317, 574, 765, 812
Iowa 319, 515, 563, 641, 712
Kalifornie 209, 213, 310, 323, 341, 369, 408, 415, 424, 442 (AB 11/2009), 510, 530, 559, 562, 619, 626, 627, 628, 650, 657, 661, 669, 707, 714, 747, 760, 764, 805, 818, 831, 858, 909, 916, 925, 935, 949, 951
Kansas 316, 620, 785, 913
Kentucky 270, 364, 502, 606, 859
Louisiana 225, 318, 337, 504, 985
Maine 207
Maryland 227, 240, 301, 410, 443, 667
Massachusetts 339, 351, 413, 508, 617, 774, 781, 857, 978
Michigan 231, 248, 269, 313, 517, 586, 616, 679, 734, 810, 906, 947, 989
Minnesota 218, 320, 507, 612, 651, 763, 952
Mississippi 228, 601, 662, 769
Missouri 314, 417, 557, 573, 636, 660, 816, 975
Montana 406
Nebraska 308, 402
Nevada 702, 775
New Hampshire 603
New Jersey 201, 551, 609, 732, 848, 856, 862, 908, 973
Nové Mexiko 505, 575
New York 212, 315, 347, 516, 518, 585, 607, 631, 646, 716, 718, 845, 914, 917
Severní Karolína 252, 336, 704, 828, 910, 919, 980, 984
Severní Dakota 701
Ohio 216, 234, 283, 330, 380, 419, 440, 513, 567, 614, 740, 937
Oklahoma 405, 580, 918
Oregon 458, 503, 541, 971
Pensylvánie 215, 267, 412, 484, 570, 610, 717, 724, 814, 878
Rhode Island 401
Jižní Karolína 803, 843, 864
Jižní Dakota 605
Tennessee 423, 615, 731, 865, 901, 931
Texas 210, 214, 254, 281, 325, 361, 409, 430, 432, 469, 512, 682, 713, 737, 806, 817, 830, 832, 903, 915, 936, 940, 956, 972, 979
Utah 385, 435, 801
Vermont 802
Virginia 276, 434, 540, 571, 703, 757, 804
Washington 206, 253, 360, 425, 509, 564
Washington D. C. 202
Západní Virginie 304, 681
Wisconsin 262, 274, 414, 534, 608, 715, 920
Wyoming 307

66 nejčastějších příjmení ve Spojených státech Amerických

66 nejčastějších příjmení ve Spojených státech Amerických

66 nejčastějších příjmení ve Spojených státech Amerických

66 nejčastějších příjmení ve Spojených státech Amerických

Nejobvyklejší a nejpopulárnější příjmení v severní americe mají všechna něco společného: Můžete je snadno vyslovit a nejsou příliš dlouhé. Najčastější Americká příjmení jsou v seznamu seřazeny podle abecedy.

Nejobvyklejší a nejpopulárnější příjmení v severní americe

Nejobvyklejší a nejpopulárnější příjmení v severní americe

Anderson
Archer
Armstrong
Baker
Barber
Bennett
Bishop
Black
Blair
Brewster
Brown
Carter
Chaplin
Coleman
Collister
Connor
Cunningham
Dearing
Edison
Edwards
Eliot
Franklin
García
Hanson
Harper
Harsen
Havering
Hernandez
Hilton
Hobbs
Jackson
Jameson
Jenkins
Johnson
Jones
King
Lopez
Malone
Martin
Martinez
Mason
Mathewson
Michaels
Miller
Moore
Muller
Nolan
Norris
Parker
Perez
Ramirez
Rodriguez
Sánchez
Sawyer
Shoemaker
Smith
Stark
Stevenson
Calculus
Thomas
Thompson
Torres
Warren
Ward
Wayne
West
White
Williams
Young

Nejčastější příjmení ve Španělsku podle provincií

Nejčastější příjmení ve Španělsku podle provincií

Nejčastější příjmení ve Španělsku podle provincií

Španělsko je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. Na západě hraničí s Portugalskem, na severovýchodě s Andorrou a Francií a na jihu s Gibraltarem; španělské severoafrické državy Ceuta a Melilla mají pozemní hranici s Marokem. Ke Španělskému království patří i Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři. Součástí Španělska je i katalánské město Llívia, které je zcela obklopeno územím Francie.

Nejčastější příjmení ve Španělsku podle provincií

Nejčastější příjmení ve Španělsku podle provincií

Španělsko je konstituční monarchií, členem Evropské unie, NATO a dalších organizací. Podle demokratické ústavy z roku 1978 je v celé zemi úředním jazykem španělština (kastilština); další jazyky jsou uznávány jako úřední jednotlivými autonomními společenstvími.

Nejčastější příjmení ve Španělsku podle provincií:

Alava García Perez Lopez Martinez Gonzalez
Albacete Lopez Perez García Martinez Gomez
Alicante García Lopez Perez Martinez Sanchez
Almeria Lopez García Perez Martinez Fernandez
Asturias García Fernandez Gonzalez Alvarez Lopez
Avila Lopez Perez García Sanchez Rodriguez
Badajoz García Perez Lopez Gonzalez Sanchez
Balearic Islands García Lopez Perez Martinez Fernandez
Barcelona García Lopez Perez Martinez Gonzalez
Burgos García Perez Lopez Gonzalez Martinez
Cáceres García Sanchez Perez Martin Gonzalez
Cadiz García Perez Sanchez Lopez Gonzalez
Canary Islands Perez Gonzalez Rodriguez García Hernandez
Cantabria García Fernandez Perez Lopez Gonzalez
Castellón García Lopez Perez Martinez Gonzalez
Ciudad Real García Lopez Perez Fernandez Sanchez
Cordoba García Lopez Perez Martinez Sanchez
Basin Lopez García Perez Martinez Rodriguez
Gerona García Lopez Perez Fernandez Rodriguez
Granada García Lopez Sanchez Perez Rodriguez
Guadalajara García Lopez Perez Gonzalez Sanchez
Guipúzcoa García Gonzalez Lopez Rodriguez Martinez
Huelva Lopez García Perez Rodriguez Murias
Huesca Lopez García Perez Rodriguez Martinez
Jaén Lopez Perez García Martinez Sanchez
La Coruña Lopez García Perez Rodriguez Gonzalez
La Rioja García Martinez Lopez Perez Gonzalez
Las Palmas Perez García Lopez Rodriguez Santana
Leon García Fernandez Lopez Perez Gonzalez
Lleida Morrell García Morell Lopez Martinez
Lugo Lopez Fernandez Perez Lopez lopez Rodriguez
Madrid García Lopez Perez Sanchez Fernandez
Malaga García Lopez Perez Gonzalez Sanchez
Melilla Lopez García Diaz Perez Martinez
Murcia Martinez García Lopez Sanchez Perez
Navarra Perez Lopez García Martinez Rodriguez
Orense Perez Gonzalez Fernandez Rodriguez Lopez
Palencia García Fernandez Gonzalez Martin Lopez
Pontevedra Rodriguez Fernandez Perez Gonzalez Lopez
Salamanca Sanchez García Martin Hernandez Perez
Santa Cruz de Tenerife Gonzalez Perez García Rodriguez Hernandez
Segovia García Perez Martin Lopez Sanchez
Seville García Perez Lopez Sanchez Rodriguez
Soria García Gomez Morales Martinez Rubio
Tarragona García Lopez Rodriguez Gonzalez Martinez
Teruel Perez Lopez García Esteban Galindo Gomez
Toledo García Lopez Sanchez Perez Rodriguez
Valencia García Martinez Lopez Perez Sanchez
Valladolid García Perez Martin Lopez Rodriguez
Vizcaya García Lopez Perez Gonzalez Martinez
Zamora García Gonzalez Martin Lopez Perez
Zaragoza García Lopez Perez Martinez Sanchez

 

Nejčastější příjmení ve Španělsku podle provincií

Seznam nejčastějších příjmení ve Španělsku

Příjmení španělského původu nejsou ve světě nic tak zvláštního, jak by se na první pohled mohlo zdát. Někteří Španělé jsou napůl Francouzi, stejně jako někteří Francouzi napůl Španělé, a ti co se španělštinu učí, moc dobře ví, že se s ní domluví v docela hodně státech světa. Španělé okupují nejen Jižní, ale i Severní Ameriku. Je jich prostě všude dost, a když se pořádně rozhlédnete kolem sebe, také jistě nějakého Španěla objevíte. Tak proč je občas nezařadit i do děje nějaké knihy?
Seznam nejčastějších příjmení ve Španělsku

Seznam nejčastějších příjmení ve Španělsku

Španělské jména nejsou, co se výslovnosti a psaní týče, příliš drastická. Nicméně najdou se hezké chytáky. Často schovaná ž, š, č za písmeny, která na to podle některých nevypadají. Nejlepší řešení je zhlédnout část nějaké telenovely – tam už se výslovnost dozvíte 😉

Seznam nejčastějších příjmení ve Španělsku a množství jeho nositelů
1. García 1 349 883
2. Lopez 940 280
3. Perez 907 153
4. Gonzalez 675 460
5. Sanchez 656 076
6. Martinez 655 217
7. Rodriguez 593 848
8. Fernandez 586 288
9. Gomez 435 386
10. Martin 368 935
11. Garcia Garcia 303 989
12. Hernandez 242 675
13. Ruiz 241 095
14. Diaz 235 122
15. Alvarez 224 653
16. Jimenez 217 489
17. Lopez Lopez 206 540
18. Moreno 167 127
19. Perez Perez 164 490
20. Munoz 145 001
21. Alonso 134 933
22. Gutierrez 130 602
23. Romero 121 421
24. Sanz 115 311
25. Torres 113 518
26. Suarez 107 048
27. Ramirez 103 470
28. Vazquez 92 386
29. Navarro 91 934
30. Lopez Garcia 84 540
31. Dominguez 84 192
32. Ramos 83 992
33. Garcia Lopez 82 212
34. Garcia Perez 78 881
35. Castro 78 321
36. Gil 77 571
37. Flores 76 808
38. Morales 75 927
39. White 75 754
40. Sanchez Sanchez 75 709
41. Fernandez Fernandez 74 969
42. Serrano 70 796
43. Molina 68 683
44. Martinez Martinez 68 452
45. Ortiz 66 365
46. Perez Lopez 65 708
47. Gonzalez Gonzalez 64 255
48. Santos 62 317
49. Perez Garcia 61 919
50. Ortega 61 847
Seznam nejčastějších příjmení ve Španělsku

Seznam nejčastějších příjmení ve Španělsku

Zajímavosti

Zajímavostí jsou například příjmení Espósito nebo Matamoros. Esposito znamená (opuštěný), které se dávalo novorozencům ponechaným u kostela nebo sirotčince, nalezencům. Toto příjmení najdeme ve všech románských jazycích. Příjmení Matamoros je odkazem na španělskou historii, Matamoros je něco jako „zabiják Maurů“, tedy udatný, statečný muž.

Typická šlechtická příjmení z Anglie

Patřili předci někdo, koho osobně znáte mezi šlechtu ve Velké Británii nebo některé další zemí, kde se mluví anglicky jako je například Austrálie, Kanada, Jihoafrická republika, Nový Zéland?

Typická šlechtická příjmení z Anglie

Typická šlechtická příjmení z Anglie

Zde je seznam typickým příjmení, které se vyskytují mezi šlechtici ve Velké Británii.

Battenberg
Beaufort
Beaumon
Conteville
Ferrers
Fitz-James
Giffard
Holland
Howard
Mandeville
Montgommery
Percy
Tosny
Villiers

Příslušníci anglické vysoké šlechty (lordi, peerové)

Příslušníci anglické vysoké šlechty (lordi, peerové)

Příslušníci angl. vysoké šlechty (lordi, peerové), se dělí podle postavení do pěti stupňů, vyjádřených tituly vévoda, markýz, hrabě, vikomt a baron.

Lord, peer je osoba s právem zasedat v Horní sněmovně (Sněmovně lordů) buď ze své příslušnosti k vysoké rodové aristokracii (všichni angl. peerové a delegáti skotských a irských peerů), nebo na základě svého úřadu (angličtí biskupové, nejvyšší soudci). Doživotním peerem a členem Horní sněmovny mohou být jmenováni i bývalí politici.

Tituly anglické šlechty :

– lord = slovo mající několik významů, pro Anglii platí :

1) příslušník vyšší šlechty (peerové-vévoda, markýz, hrabě, vikomt, baron);

2) titul některých vysokých úředníků v Anglii (starosta Londýna – Lord Mayor, lord admirality, lord tajné pečeti).

– peer [pír, angl.]= britský šlechtický titul pro členy Sněmovny lordů v britském parlamentu

– vikomt = místohrabě, šlechtický titul v záp. Evropě, dodnes užívaný ve Velké Británii (angl. viscount), kde vikomt, stojí postavením mezi hrabětem a baronem, patří k vyšší šlechtě, tzv. lordům či peerům, s právem zasedat v Horní sněmovně.

– knight = rytíř; v Anglii označení příslušníků nejnižší šlechty. Titul není dědičný, v současnosti je povýšení do rytířského stavu (knighthood) zpravidla formou vyznamenání za zásluhy. Je spojeno s oslovením sir (u manželky lady) před křestním jménem.

– esquire = někdejší titul nižší šlechty v Anglii, nyní forma zdvořilého oslovení v dopise (vysoce urozený); označuje se zkratkou Esq. za jménem.

– baronet = dědičný šlechtický titul, zavedený Jakubem I. v Irsku a Karlem I. ve Skotsku (od 1707 ve Velké Británii); baronet nepatří k peerům, jedná se titul vyšší než knight. Baronetství se udílí královským patentem nebo writem bez obřadů.

– vévoda = pův. u Germánů vůdce voj. výpravy, volený lid. shromážděním. Za Merovejců zprvu voj. velitelé, později správci prov., nadřazení hrabatům. V době úpadku v 7.-8. st. se jejich úřady staly dědičnými a v. dosáhli v čele tzv. kmenových vév. téměř král. postavení. V 10. st. včlenil Jindřich I. tato vév. do lenního systému. V Brit., Fr., Šp., Port. a It. je v. nejvyšší šlechtický titul, rovněž se užíval jako titul panovníků menších států.

– earl = hrabě, šlechtický titul převzatý Anglosasy od Vikingů v 9.st.

Později se používal ve významu hrabě; mezi pěti hodnostmi anglické vyšší šlechty (peerové) je earl uprostřed, tedy mezi markýzem a vikomtem.

od počátku feud. je to dědičný titul suverénního vladaře nebo i leníka, držícího a spravujícího rozsáhlé území. V období vrcholného a pozdního feud. i čestný titul.

Anglická tradiční hrabství či historická hrabství je označení pro starobylé územní členění Anglie do 39 oblastí označovaných jako hrabství (anglicky county), a používaných několik staletí jak pro administrativní tak pro geografické účely. Jako územně správní celky byla zákonem o místní správě[1] z roku 1888 zrušena k 1. dubnu 1889. Během historie se z nich staly celky pro zeměpisné popisy.

Příslušníci anglické vysoké šlechty (lordi, peerové)

Příslušníci anglické vysoké šlechty (lordi, peerové)

Termín „tradiční hrabství“ se vztahuje především na hrabství, která existovala jako administrativní celky v období od 16. století (po přijetí aktů o unii mezi Anglií a Walesem) do 31. března 1889, než došlo 1. dubna

Aktuální seznam padesáti nejoblíbenějších příjmení v Anglii (UK)

Chcete vědět jaká jsou nejčastější příjmení ve Velké Británii? Znáte někoho z Anglie a chcete vědět kolik asi zhruba dalších lidí má stejné příjmení jako on nebo ona?

Aktuální seznam padesáti nejoblíbenějších příjmení v Anglii (UK)

Aktuální seznam padesáti nejoblíbenějších příjmení v Anglii (UK)

1. Smith 729 862
2. Jones 578 261
3. Taylor 458 268
4. Williams 411 385
5. Brown 380 443
6. Davies 316 982
7. Evans 231 844
8. Wilson 227 652
9. Thomas 220 228
10. Roberts 219 694
11. Johnson 214 969
12. Lewis 198 193
13. Walker 195 372
14. Robinson 187 889
15. Wood 186 261
16. Thompson 183 266
17. White 181 979
18. Watson 181 296
19. Jackson 173 538
20. Wright 171 438
21. Green 166 423
22. Harris 161 505
23. Cooper 161 076
24. King 160 918
25. Lee 159 502
26. Martin 152 842
27. Clarke 152 502
28. James 151 855
29. Morgan 150 454
30. Hughes 147 802
31. Edwards 147 540
32. Hill 145 723
33. Moore 144 446
34. Clark 140 662
35. Harrison 137 103
36. Scott 134 059
37. Young 131 862
38. Morris 131 499
39. Hall 129 805
40. Ward 125 643
41. Turner 125 278
42. Carter 124 343
43. Phillips 121 845
44. Mitchell 121 734
45. Patel 119 855
46. Adams 116 035
47. Campbell 115 972
48. Anderson 115 333
49. Allen 112 703
50. Cook 111 306

Obchodní rejstřík Velká Británie – Companies House

Anglický obchodní rejstřík je spravován Ministerstvem obchodu a průmyslu. Systém umožňuje volný přístup k informacím o obchodní firmě, identifikačním čísle, sídle, činnosti společnosti, zemi původu a také o některých dokumentech společnosti. Zobrazení těchto dokumentů je však již zpoplatněno. Služby obchodního rejstříku jsou přístupné od pondělí do soboty od 7-24 hod., pouze v anglickém jazyce.

Obchodní rejstřík Velká Británie - Companies House

Obchodní rejstřík Velká Británie – Companies House

Služba WebCheck nabízí zdarma prohledávatelné názvy a adresy firem, díky čemuž můžete vyhledávat informace o více než 2 milionech firem ve Velké Británii. Platbu můžete provést kreditní nebo debetní kartou nebo přes PayPal. Můžete si také vybrat společnost ke sledování, a přijímat e-mailová upozornění o případných nových dokumentech vložených do obchodního rejstříku.

Raduga v Rusku

Letošní setkání ruské duhové rodiny se konalo v oblasti střední Volhy, blízko města Čeboksary, které leží na veletoku mezi Nižním Novgorodu a Kazaní. To znamená cestu asi sedm set kilometrů východně od Moskvy. Stopem a autobusy jsme se do Čeboksary z hlavního města, moskevského desetimilionový giganta, dopravili za jednu noc. Byli jsme ještě o par hodin rychlejší než vlak, který po této trase prochází každý den. Tyto počáteční kilometry jsou však pouze nenápadným zlomkem jeho týdenního putování po Transsibiřské magistrále.

Raduga v Rusku

Raduga v Rusku

Oranžové vrcholky borovicových kmenů zalila rudá záře vycházejícího slunce a na chvíli se zdálo, jakoby v lese hořelo. Byly pouze tři hodiny ráno, ale tak daleko na východě se světlo dna hlásí dříve, než jsme my Středoevropané zvyklí. Pro mě to byl signál jít spát. Noc u ohně s Olgou, Oksanou, Kirillem a jejich přáteli končila, oči si přivykali na světlo a z mlhy nad řekou bylo slyšet první ranní ptáčata. Začal se můj druhý den na Raduga – ruském rainbow.

Letošní setkání ruské duhové rodiny se konalo v oblasti střední Volhy, blízko města Čeboksary, které leží na veletoku mezi Nižním Novgorodu a Kazaní. To znamená cestu asi sedm set kilometrů východně od Moskvy. Stopem a autobusy jsme se do Čeboksary z hlavního města, moskevského desetimilionový giganta, dopravili za jednu noc. Byli jsme ještě o par hodin rychlejší než vlak, který po této trase prochází každý den. Tyto počáteční kilometry jsou však pouze nenápadným zlomkem jeho týdenního putování po Transsibiřské magistrále. Čeboksary jsou hlavním městem Čuvašská, jedné z mnoha ruských federativních republik. A když odtamtud přejdete na druhý, severní břeh Volhy, jste v republice Mari – El. Obě jejich obývají kromě Rusů původní obyvatelé, jejichž předkové etnicky náleží k ugrofinské větvi, tedy jsou vzdálenými příbuznými Finů či Maďarů. Opravdu, dvojjazyčné názvy ulic, zastávek či potravin sice na pohled vypadají rusky – ale jen pro mne, neboť jsou všechny v azbuce. Když je přečtete, zvuk vás ihned přesvědčí, že to ruština určitě není.

Z Čeboksary, velkého a historického města, nás autobus za šest rublů (cestou zpět pouze za pět, jeden z mnoha zajímavých ruských fenoménů – ale kde je rozdíl, jeden rubl je téměř jako jedna koruna a mimo míst je v Rusku velmi levně) svezl kolem Novočeboksarska, neskutečné sbírky obrovských paneláků ve středu pole, které ale nápadně připomínají panorama Petržalky z rakouské strany, jen jsou všechny červené. Přejít přes Volhu trvá autobusu v těch místech asi deset minut, nejen, že je velmi pomalý, ale řeka a přehrada na ní je široká jako moře. Pak jsme se ocitli na jedné křižovatce kdesi v lese. Odtud se už putuje pěšky. K vesnici Ivan Beljak to byly dvě hodiny chůze po lesních cestách. Nevede k ní žádná asfaltka, není tam obchod ani kostel ani hospoda, je to shluk starých dřevěných domků na pahorcích mezi Volhou a řekou, která byla naším cílem, Velkou Kokšagou. Dědeček z domku s krásně vyřezávanými okny a zahrádkou plnou kopřivy nás vesele zve odpočinout si. Zpod lavice vytahuje láhev spirtu – vlastně čistého lihu, a dolévá nám do hrnků vodou. Samohon se minul, a tak srkáme cosi jako vodku, ale ještě teplou od chemické reakce. Husy čľapkajúce se ve velké kaluži ve středu vesnice mi najednou přes vyčerpávajícímu pochodu připadají strašně zábavné.

Z pole nad vesnicí je úžasný výhled, jaký u nás těžko hledat: na všechny strany, kolem dokola se rozprostírá nekonečné zelené moře. Les takový jako z pohádky, borové – březový a téměř nedotčený člověkem. Plný borůvek, medvědů, zajíců, bažin, klikvy, průzračných potoků a hřibů. K místu konání Raduga je to ještě přes hodinu, ale už setkáváme pestrobarevných bratříčky i sestřičky ze všech koutů bývalého Sojuzu.

Raduga v Rusku

Raduga v Rusku

Bolšaja Kokšaga je krásná a pitná. Jedna z nejčistších evropských řek si potichu plyne vinutými meandry křížem přes panenský les. K tábořišti je třeba přebrodit, šaty dolů a batoh na hlavu – na nejhlubším místě sahá voda asi po ramena. Hned při tomto symbolickém duhovém křtu si každý bolestně uvědomí úklady přirozeného lesa: je plný komárů. Je nemožné jim uniknout, u řeky se k nim přidávají ještě i ovád. Nikdy v životě jsem ještě nebyla taková poštípaný. Děkovala jsem bohyni chemického průmyslu, že mě ústy jednoho kamaráda promluvila vzít si s sebou repelentní krém. Tuba byla samozřejmě příliš malá a komáři přihladíme, šetřila jsem si ji alespoň na večery a svítání, kdy byly malé bestie nejkrvelačnější. Doma se snažím i nepříjemný hmyz vyhánět, pokud mi zabloudí do pokoje – v ruském lese jsem je ubíjela, byl to boj o přežití. V hamoku se spát nedalo, dokonce i přes stan bylo celou noc slyšet zuřivé a hlasitě bzučení zoufalých komárů donekonečna se vrhajících za mým vábivým lidským pachem proti polyetylénové stříšce.

Přímo na písečném břehu řeky již staly první stany a týpí, v průběhu tří dny jejich stále přibývalo a kolem úplňku se mé místo nad řekou, které jsem si vyhlédla blízko kamarádů z minulého roku jako jedno z tišších, změnilo na centrum rušného lesního rainbow městečka. Neubralo mu to na kráse všichni sousedé byli milí, dokonce mám podezření, že statisticky na nás v takové hustotě a s mnoha ohni kolem připadlo méně komárů než na ty, kteří si vyhlédli odlehlá místa hlouběji v lese. Jako například „centrální“ louka, kde stál duhový stožár s vlajkou a hořel hlavní oheň. Chodili jsme tam jen jíst a po večerech hrát k ohni, komáři byli jinak nesnesitelné. Večerní kruhy byly někdy opravdu namáhavé. Zkuste zpívat óm, když vás svědí asi sedmnáct čerstvých a sedmdesát starých píchnutí.

Po OME následuje na ruském rainbow talking stick, kdy ve středu kruhu dostanou slovo všichni, kteří chtějí rodině něco říct. Ohlásit workshop, popovídat, co je trápí a co se jim líbí. Za ten týden, který jsem na Raduga strávila, proběhly dílny a vyprávění například o zpívání bez slov, holotropním dýchání, putování do Indie, jazzové rytmice, žonglování či divadle. V poslední večer bohužel io první pomoci a záchraně tonoucích. V ten úplňková den se v řece utopil mladý člověk. S Andrejem, Romou a Natašou jsme se právě koupali a nechávali nést proudem k brodu, když se na břehu zběhl hlouček lidí a volali všech na pomoc. Přímo před jejich očima zmizel ve vodě člověk a už se nevynořil. Navzdory hledání pod vodou i na březích se ho až do večera nepodařilo najít. Bolšaja Kokšaga je na většině míst dostatečně mělká na to, aby se člověk postavil na dno, jsou však i dva a půl metru hluboké úseky, a právě tam stáhl nešťastníka silný proud. Jeho tělo našli zaklíněné v kmenech stromů, které pod vodou pevně drží písečné nánosy. Kvůli písku a tmavé, rašelinných barvě vody ho také nebylo vidět ani s plaveckými brýlemi a podvodnou baterkou.
Je to zvláštní a těžký pocit, vynořit se nahá z řeky, jejíž vodu piješ a která dvě stě metrů pod tebou právě vzala život tvému ​​neznámému bratrovi. Ilu říkal, že před dvěma lety se to už na Raduga stalo, že se také utopil člověk. Roma a Andrej vyšli na břeh a začali se tváří k řece žehnat a modlit staré pravoslavné modlitby. Na večerním kruhu jsme všichni na minutu ztichli.
Řeka, která život dává i bere. Na Raduga se v ten týden také narodilo dítě. Z týpí mladé rodinky se ozýval pláč i spokojené mručení, otec bez oddechu štípal dřevo a nosil vodu a na kruhu přibyla měla růžová tvářička zdravého novorozence.

Raduga v Rusku

Raduga v Rusku

Úplňková noc byla krásná. Sešlo se hodně dobrých muzikantů a kromě skvělých bubnů bezvadně improvizovali kytary, balalajka, harmoniky, saxofon, trubka a flétny. Později se párty přenesla k menším ohněm a byla to radost, procházet se od jednoho kruhu k druhému, popíjet čaj, zajídat ho perníčky, hrát a zpívat s celou velkou ruskou rodinou. Svítání jsem vítala s kamarádem a jeho hrou na trubku na břehu u vody. Není krásnějších ozvěny jako té ze zamlžené ranní řeky v Marijská lese.

Na čtyřdenní cestu domů jsem se vůbec netěšila. Nejprve jeden den do Moskvy a odtamtud přes Bělorusko a Polsko domů. Cestou třeba uplatit průvodkyni, aby Andreje pustila do vlaku bez lístku (Přitom jsme stáli na stanici tři hodiny, ale těsně před námi se pokazila kasa. Ruské stanice a prodej lístků jsou ve většině případů příšerně komplikované a neefektivní. Rusové jsou mistři neefektivnosti.) Poté podplatit běloruského pohraničníka, aby zapomněl, že nemám ruskou registraci (Korupce je úžasná i strašná. podplatit můžete všechny, což znamená že vždy máte šanci dobře obejít ale i to, že nic nefunguje.) Všichni cizinci se po příchodu do Ruska mají registrovat na místní milici. Jelikož jsem neměla chuť strávit den v Moskvě stáním na chodbě OVIRu, oddělení víz a registrace, raději jsem tomu nesympatický muži ve velké placatý zelené čepici strčila do zásuvky nějaké to euro. Zde zásuvku on sám přede mnou veleznačným gestem otevřel. Na hranici jsme strávili dvanáct hodin, z toho osm hodin se nic nepohnulo, ani nás nikdo nekontroloval. Nekonečné čekání, tak jako skoro všude tam na východě. Uvědomila jsem si, jak moc nesnáším ostnatý drát.

I příští rok se v Rusku bude konat Raduga. Určíte bude za stejným plotem z ostnatého drátu, určitě bude třeba znovu vyřizovat vízum a jedů se na hranici. Ale stojí to za to. Jděte do Ruska, máte tam rodinu.

janka Rizmanová

Nejvýznamnější bitvy 2. světové války

Úvod
Druhá světová válka je velkolepé období jako i smutné. Miliony lidí přišlo o život kvůli šílenému plánu jedenoho člověka. Adolf Hitler jehož přezdívali Fuhrer (vůdce) byl nespokojený s někdejší situací v Německu která začala po podpisu Versailskej smlouvy a začal pracovat na svém velkém plánu. V roce 1933 se Hitler dostal k moci. Stál na čele své strany NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei). Všechno se to začalo v roce 1.9. 1939 když Německo zaútočilo na Polsko. Touto prací Vám přiblížím nejvýznamnější a největší bitvy druhé světové války, bitvy které byly největší a nejstrašnější jaké kdy člověk zažil a viděl.

Nejvýznamnější bitvy 2. světové války

Nejvýznamnější bitvy 2. světové války

„Pokud německý národ prohraje válku, tak se prokázal jako slabší, a proto si nezaslouží žít dál, ať je proto zcela vyobcován.“ (Před koncem války) HITLER

Bitva o Stalingrad
Byla to nejvýznamnější bitva v druhé světové válce. do ní se ve válce Německu dařilo, ale po ní se začala situace otáčet.
1942. Nebylo to první bitva v níž jejich Rusové porazili, přes to však stále velmi významná. Němci si uvědomili že jsou proti Rusům slabí a tak se snažili o větší úspěch. Velení německé armády (Wehrmacht) vypracovalo plán, ve kterém měla část armády útočit na kavkazské pohoří, useknout část Ruska ze dvou stran a obsadit větší sovětské ropná pole (oil fields). Operace měla Rusů překvapit a měla rychle postupovat aby si Rusové nestihli připravit obranu. Jejich plán se nazývá Operace Modrá. Spočíval v tom, že se armáda rozdělila na dvě skupiny. Skupině A veleli Erich von Manstein a ven Kleist, kteří měli útočit na jih k Rostovu a pak pryč přes Tranzkaukaz ke Kaspickému moři přičemž obsadit ropná pole v Maikop. Skupina B které velel generál Fridrich ven Paulus a ven Weichs, měla projít mezi řekami Don a Volha, aby přišli severně ke Stalingradu. Vedle toho měli useknout druhou část Ruska. 28. červen. Útok se začal. Adolf Hitler myslel, že čtvrtá obrněná armáda generála Hotha (tanky, část skupiny B) je ve skupině B nepotřebná, tak ji poslali do skupiny A. Zbytek dostal příkaz, aby šli na Jih. Tak se vlastně dostali do Stalingradu. Hitler pak přikázal aby šli původní cestou. Rusko se o tom dozvědělo a generál Andrej Jeremenko stáhl své jednotky, ponechává bojiště Němcům, a poslal je do Stalingradu. Generál von Weichs nařídil Němcům aby šli na jih. Mezi tím se tam už dostali Rusové. Narychlo zformovali šedesátém druhou armádu, které velel generál Lopatin. Když vyjádřil své obavy, Jeremenko ho vyměnil za Vasilije Ivanoviče Čujkova. Jeremenko přikázal Čujkov aby bránil město za každou cenu. Vydal rokzaz podobný Stalinovu: už žádný krok zpět. NKVD (komunistická policie) dostala příkaz aby zastřelila každého, kdo se neprispôsobí.23. srpen. Uskutečnilo se bombardování Stalingradu. Tisíce domů byly vyhozeny do vzduchu. Civilní obivateľstvo utrpělo mnoho ran. Zemřelo asi 44 000 lidí a více než 150 000 bylo zraněno. Obyvatelstvo se zredukovalo na 400 000. Jeremenko si vzpomíná na bombardování takto: „Už jsme dosud zažili hodně bitev, ale co jsme viděli v Stalingradu 23.augusta, to byla noční můra. Bomby vybuchovaly všude kolem a obloha byla vyplněna sloupci ohnivého kouře. Blízko nádrží ropy (byly umístěny na březích Volhy, severně od středu města) bodali oblohu obrovské plameny, zaplavující půdu mořem ohně a pálivých plynů. přívaly hořící ropy a benzínu plavaly na Volze, na povrchu to byla řeka ohně. Lodě na řece se vznítily, asfalt na cestě chrlil dusivý kouř a telegrafní věže jiskřily jako zápalky. Země Stalingradu byla popraskaná a začerněnou. Město vypadalo jako napadené hrozným hurikánem, který ho vynesl do vzduchu, sprchujícího ulice a náměstí. Vzduch byl horký, dusivý, plný dýmů a těžko se dýchal.
24. srpen. Výbor na obranu města organizoval evakuaci obyvatelstva. Do 14. září bylo evakuováno asi 300 000 lidí a náklad z továren.
1. září. Němci obsadili Stalingrad. Rusové před městem určili útočné body a vtrhli do města. Začal se boj Rattenkrieg – krysí válka. Obě strany měly pravidla nezrušit se a nevzdat se. V ulicích zuřil strašný boj. Konštatin Simonov zaznamenal boj Luftwaffe a Rusů takto: „Všechny domy kolem města hořely av noci je kouř zalil horizont. Ve dne v noci byla zem posypaná šrotem z bombardování a děl. Vraky sestřelených letadel ležely roztroušené po ulicích a vzduchem svištěly náboje z Ack-Ack kanónu, ale bombardování to hned ukončeno. strážní se pokusili se Stalingradu udělat peklo na Zemi. Nicméně bylo nemožné zůstat pasivním. měli jste bojovat, měli jste bránit město před střelbou, kouřem a krví. Byla to jediná cesta jak žít. “ (Ack-ack je vlastně protiletadlová baterie.) Rusové poslali letadla s posilami, ale německé letectvo (Luftwaffe) jejich blokovalo. Protiletadlové baterie sice zničili mnoho letadel Luftwaffe, ale nakonec Němci obsadili řeku (celá bitva se konala u řeky Volhy blízko Stalingradu). Posily začaly přicházet v noci. Do Leningradu dorazili dělostřelci a raketometníci. Šestá armáda (von Paulus) měla velké ztráty, ale nakonec šedesátém druhou armádu (Čujkov) vytáhli ven ze Stalingradu a dotáhli k Volze. Byla rozdělena středem na dvě části a Čujkov ztratil spojení s druhou částí. Hitler byl stále více přesvědčen že tato bitva je konec války.

Nejvýznamnější bitvy 2. světové války

Nejvýznamnější bitvy 2. světové války

Střed října. Část německé armády na řece Don setkali Rumuni, spojenci Rusů. Začátkem listopadu generál Fridrich von Paulus přivolal čtyřicátou osmou tankovou divizi na Don, ovšem přišlo pouze 50 dobrých tanků.
19.listopadu. Rumuni se téměř zázračně drželi. Rusové odstartovali operaci Uranus. 20. listopad. Velmi mnoho ruských divizí táhlo na jih, zajali téměř polovinu štvrtejarmády (tanky, generál Hoth) a mnoho vojáků v Stalingradu a blízko při něm. Hermann Goering je nahradil posilami z Luftwaffe.
1943. V lednu Rusové zahájili operaci Neptun. Tentokrát na ně útočili Italové. Po úspěchu Rusové zaútočili na hranice německého území, a usekli je daleko od Stalingradu. Fridrich von Paulus se vzdal, protože už neměl žádnou šanci. Rusové dostali zpět Stalingrad, který později přejmenovali na Volgograd, ale byly návrhy aby ho zase přejmenovali na Stalingrad. Ne na počest diktátora, ale jako symbol hrdinství ruských vojáků.
Bitva v Pacifiku – Pearl Harbor
Bylo 7 h 55 min a kolem 180 japonských letadel překvapivě zaútočilo na americkou flotilu v přístavu Pearl Harbor, vzdáleném 15km od Honolulu, na Havajských ostrovech. Až do 8 h 30 min shazovali bomby a torpéda na válečné lodě, letecké plochy a přístavní nádrže. O 8 h 45 min proletěla druhá vlna, složená ze 170 letadel, aby za 60 min dokončila dílo zkázy. Celkově, za cosi více než půldruhé hodiny, bylo z boje vyřazených 8 velkých obrněných lodí (z nichž 3 potopili), 3 křižníky, 3 torpédoborce, 4 pomocná plavidla byly vážně poškozeny a 159 letadel bylo zničeno na zemi. Bilance – včetně lidských ztrát: 2403 mrtvých a 1178 zraněných – byla pro Američany velmi špatná. Útočníci ztratili pouze 29 letadel a 5 kapesních ponorek. Ve stejný den se Japonci vylodili v Malajsii a na Filipínách.

Cíl Japonce byl jasný: neutralizovat americkou mocnost, jedinou překážku jejich expanzivních ambicí na Dálném východě a jihovýchodní Asii. Již od roku 1937 okupovali nejbohatší část Číny a evropskou válku i porážku Francouzka roce 1940 využily na proniknutí do oblasti Indočínského poloostrova. Jenže prezident Franklin Roosevelt na to reagoval prohlášením hospodářských sankcí a zvláště zavedením naftového embarga v červenci 1940. Generál Tódžó, který stál na čele od října, se domníval, že podmínkou dobytí jihu je zničení amerického loďstva v pacifiku. Přípravu operace proti Pearl Harboru byl pověřen admirál Jamamoto, velitel Spojené loďstva. Jako mladý námořník se roku 1904 zúčastnil překvapivého útoku proti přístavu Port Arthur během rusko-japonské války. Tentokrát spočívaly obtíže v zdolání vzdálenosti – téměř 5500 km! Řešení se našlo v použití 6 letadlových lodí s 350 letadly na palubě, doprovázená 2 válečnými loděmi, 3 křižníky, 9 torpédoborci a několika zásobovacími plavidly, před tímto seskupením se plavilo 26 ponorek, z toho 5 kapesních, které měly do přístavu Pearl Harbor proniknout za účelem průzkumu. Eskarda vedená admirálem Nagumo, 26.listopadu nenápadně opustila Kurily. Se zhasnutými světly a vypnutým rádiovým spojením se přesouvala mlhami méně používané severní cesty a zastavila ve vzdálenosti 230 mil severně od ostrova Oahu, kde se nacházel cíl.
Tam čekala na příkaz k útoku, který jí byl vydán v pátek 5. prosince. Útok byl určen na konec týdne, protože v té době se americké loďstvo po týdenním výcviku obvykle vracelo do přístavu. V neděli ráno, když noční radarová obsluha skončila službu, Nagumo nasadil torpédové letadla a střemhlavé bombardéry doprovázeny stíhačkami „ZERO“. O 9 h 45 min, když bylo po všem a Pearl Harbor se ztratil v plamenech a chuchvalcích hustého kouře, byl do Tokia vyslán tradiční signál označující vítězství – „Tora, tora, tora!“ Překvapení na straně Američanů bylo úplné. K japonské agresi došlo v době sladké nečinnosti, když v Pearl Harboru nebyly připraveny žádné kroky k odražení podobné operace. Ztráty způsobily hlubokou trauma. Ještě větší bylo pobouření vyvolané tímto zrádným činem. 8.decamra označil F. D. Roosevelt předchozí den za „hanebný den“ a bez potíží získal od kongresu prohlášení válečného stavu mezi USA a japonském. Veřejnost se jednotně postavila za něj a proti agresorovi: konečně padly poslední zbytky amerického izolacionismu. Pokud Japoncům jejich taktický úspěch zajistil během 6 měsíců převahu na moři a umožnil jim dobýt jihovýchodní Asii, strategická síla loďstva USA – letadlové lodě, které v prosinci nebyly na své základně -, zůstaly zachovány pro budoucí leteckou a námořní bitvu. „.

Vylodění v Normandii
Večer, 5. června se z Anglie vydala kolonie přes 5 tisíc lodí všeho druhu směrem do Francie. Tolik lodí se ještě nikdy předtím neúčastnilo společné akci. Lodě plavali ve více proudech vedle sebe po předem odminováno trasách. Vpředu plavaly minolovka, za nimi se táhly torpédoborce a vzadu byly do široka daleka vyloďovací plavidla. Ráno, 6. června, krátce po půlnoci shodili letadla výsadkářů – průzkumníky. Jejich úkol byl světelně vyznačit plochy pro dalších parašutistů a pro kluzáky, které měly dopravit první vozy a munici. Z přistávacích ploch bylo třeba odstranit Rommelovy překážky. Ne všichni průzkumníci splnili svůj úkol. Mnoho jejich zabloudili nebo byli odvátí na kilometry od určené pozice. Pro vyznačení oblastí neměli mnoho času. Někteří vyznačili svou oblast chybně. Později přistávaly řadoví výsadkáři. Ti měli obsadit důležité cesty a mosty. Jiní zase pokusit se zneškodnit nepřátelské baterie. Byla to největší výsadková operace o kterou se kdo kdy pokusil. 882 letadel shodilo celkem 13 000 mužů. Mnozí, zatížení těžkým výstrojí se utopili v bažinách a mnozí s nesetkali se svými veliteli, protože byli roztroušení po širokém okolí. Kluzáky, které proletěli německou protiletadlovou obranou a přistáli na určených místech, přinášeli munici a vozidla (v prostorách britské 6. výsadkové divize přistálo 69 kluzáků, z toho 49 na správném místě). Spojenci měli nedostatek vycvičených pilotů. Často vedle pilota, na místě pomocného pilota seděl jen obyčejný výsadkář. V případech, kdy se pilot zranil, zůstalo pilotování v rukou nezkušeného výsadkáře. Naštěstí použitý typ kluzáků nebyl velmi náročný. Z rozbitých kluzáků, které přistály, vystupovaly spojenecký vojáci s cílem splnit své rozkazy. Do rána, byly obsazeny důležité mosty, jiné byly vyhozeny do povětří a podařilo se zneškodnit některé děla a kulometné hnízda. Výsadkáři osvobodili 1. francouzské město od Němců – Jste. Mere-Eglise. Francouzské podzemní hnutí zatím přerušilo německé vojenské telefonní spojení.

Němci věděli, že přistáli výsadkáři, ale ještě nevěděli o co jde. Sledovali moře, ale žádné lodě neviděli. Kromě výsadkářů byly shozeny i asi tisícovka loutek oblečených do vojenských šatů, aby zmátly Němců. Na vyšších stupních německého velení panoval zmatek, váhání a nerozhodnost. Dostávali navzájem si protiřečící zprávy. Nad ránem bylo OKW v Německu požádány o uvolnění posil. Na základě informací, které mělo velení k dispozici nemohlo vědět, jestli opravdu jde o něco důležitého, posily nebyly uvolněné. Německý vojáci při setkáních s nepřítelem reagovali rychle a pohotově. Tisíce německých vojáků již bylo v pohybu. Němci velmi úzkostlivě čekali na svítání, aby se ukázalo, o co jde. Do vojenských štábů se dostala varovná zpráva – námořní stanice zachycovaly zvuk lodí, mnoho lodí. Kolem 6. hodiny ráno se lodi přiblížily na dohled. Pro Němce to byl úžasný pohled, vidět na celém obzoru od západu po východ tak ohromně velké loďstvo.

Jakmile se přiblížili na dostřel začala se střelba. Spojenci byli podporovaný ze vzduchu přes 10 tisíci stíhačů a bombardérů. Pobřežní baterie byly neustále bombardovány letadly a bombardovány salvami z vojenských lodí. Letadla bombardovala německé pozice, aby vojáci měli snadnější práci. Děla na lodích byly rozpálené dočervena. Několik lodí bylo zasaženo, některé narazili na podmořské miny a potopily se (Corry). Vojáci na lodích, přibližujících se k Francii, trpěli od neustálého kolísání mořskou nemocí. Byli celí zubožení ještě před vyložením. S plným výstrojí vážili nejméně 135 kg, byly nepohyblivý a pomalý. Když přestupovali do člunů, mnozí se zranili, nebo utopili. O 6 30 za začalo vylodění. Nejprve se vylodili obojživelné tanky s prvními vojáky, hned nato nastoupili ženisté. Ti museli zneškodnit miny a vyhazovat do vzduchu železné konstrukce, aby mohly přistávat vyloďovací čluny s vojáky a vozidly. První spojenci přistáli na pobřeží. Američané přistávala na plážích Utah a Omaha, Britové na plážích Gold a Sword a Kanaďané na pobřeží Juno. Na jednotlivých úsecích byla situace odlišná. Například americký vojáci na pláži Utah měli dojem, jako by se jednalo jen o další cvičnou akci. Překážky tam nebyly až tak hrozné, jak čekali a nepřítel střílel pouze sem-tam. Cítili se dokonce oklamáni, čekali větší odpor. Největší problémy jim dělali velké vlny. Tito vojáci rychle pronikaly do vnitrozemí. K americkému pobřeží Utah se blížila již 3. vlna člunů a stále ještě nenarazili na velký odpor. Jiná byla situace na ostatních plážích. Obzvláště trpce to vypadalo na pláži Omaha, která dostala přezdívku krvavá Omaha. Tato část pobřeží byla nepřítelem více chráněna. Speciální demoliční ženijní jednotky armády a námořnictva byly nejen široce rozptýlené, ale dorazili se zpožděním o rozhodující minuty. Ženisté, přezdívání žabí muži odstraňovali překážky pod stálou minometných palbou. Zdálo se, že Němci věnují ženistů pracujícím mezi překážkami zvláštní pozornost. Odstřelovači si vybrali za cíl své palby miny na překážkách. Jindy zase čekali, dokud ženisté připraví překážky k odstřelu, a pak je Němci vyhodili minometných palbou do vzduchu dříve, než se ženisté mohli vzdálit. Když dorazili první vyloďovací čluny, nebyly ještě ženisté hotovi. Čluny se hromadily před překážkami a vlny jejich zmítaly sem a tam. Člun za člunem ztroskotávaly na překážkách, narážely na podmořské miny a letěli do vzduchu. Jiné byly zasaženy pobřežními děly. Do ostatních člunů se dostávala voda. Vojáci si vodu v člunech velmi nevšímali, neboť podle konstruktérů byly čluny nepotopitelné. Jakmile se první kvůli velkým vlnám potopil, začali přilbách rychle vylévat vodu. Vojáci, kteří se dostali do vody, to měli těžké. Ve vodě oblečení rychle umdlévaly a těžká výstroj táhla vojáků neúprosně pod hladinu. Jednotky měli jasný rozkaz – za každých podmínek se dostat na pevninu, nemohli zachraňovat své kamarády. Těch, kteří se dostali na pobřeží, tam čekala těžká kulometná palba. Bezhlavě se skrývaly za skalami a za Rommelovy překážkami, které byly vyhazovány do vzduchu. Krátery, které tam měly být po bombardování, tam nebyli, neměli se kde ukrývat. Hustou kulometnou palbou byly přibitý k zemi. Všude kolem vybuchovaly granáty. Až se nyní se zjistilo, že mnohé jednotky přistáli na nesprávných úsecích. Po písku se válela těžká výzbroj, zásoby, bedničky s municí, rozbité rádiová zařízení, polní telefony, plynové masky, ženijní nástroje, ocelové přilby a záchranné pásu. Po pláži byly rozházené velké cívky drátu, mínohladačky a různé zbraně od polámaných pušek až po zkažené Bazooka. Pokroucené trosky přistávacích člunů vyčnívaly ven z vody. Mezi překážkami ležely převrácené buldozery. Hořící tanky vypouštěly do vzduchu černý kouř. Do tohoto chaosu, zmatku a smrti na pobřeží proudily vojáci 2. vlny. Museli se zastavit. O pár minut později dorazila 3. vlna – také se musela zastavit. Vojáci ležely jeden vedle druhého na písku a kamenech. Krčili se za překážkami, skrývalo se za těla mrtvých. Neprietelské děla, o kterých si mysleli, že jsou již vyřazeny, jejich přibili k zemi. Byly smeteni tím, že přistáli na nesprávných úsecích, hluboce jimi otřásla spoušť a smrt kolem nich. Sanitáři nevěděli, co mají spíše dělat.

Hitler stále spal ve svém rekreačním sídle na Obersalzbergu. Na jeho štábu, o několik set metrů dál, generálplukovník Alfred Jodl, operační náčelník OKW, odmítl uvolnit tankové zálohy, divizi Panzer Lehr a 12. tankovou divizi SS na žádost OB West. Jodl si nebyl jistý, zda toto je opravdu invaze. Dostal zprávy, že toto může být útok k odvrácení pozornosti, a hlavní útok bude pak na Pas-de-Calais. „OB West musí vyvinout veškeré úsilí, aby útok zlikvidovalo silami, které mě k dispozici. Nemyslím, že přišel čas na uvolnění záloh OKW. Musíme počkat, dokud se situace vyjasní.“ Jodlovo rozhodnutí, odpovědělo tomu, jak by asi rozhodl Hitler. Byl to další příklad chaosu a zmatenosti ve vedení. V Paříži, na OB West vyvolalo Jodlovo rozhodnutí zděšení, a nechtěli mu uvěřit. Když namítali, že obě tankové divize již uvedli do stavu pohotovosti, velitel OKW rozzuřeně křičel, že tanky musí okamžitě zastavit, nic se nesmí podnikat, dokud Führer nerozhodne. Že prý k hlavnímu vylodění i tak přijde na úplně jiném místě. Na Rommelově velitelství vládl určitý optimismus. Nevěděli zatím o Jodlovom rozhodnutí, mysleli si, že obě záložní tankové divize jsou již na cestě. Bylo známo, že 21. tanková divize, která se nacházela v Normandii se již přesouvá k Caen. Obecně zde panoval názor, že do konce dne budou spojenci zatlačeni zpět do moře. Přišla zpráva od důstojníka z pobřeží Omaha. Zprávu, která říkala, že nepřítel se na kraji moře snaží skrýt za překážkami, demoliční skupiny, které měly odstraňovat překážky se vzdali další práce, vyloďování přestalo a na pláži leží značný počet mrtvých a raněných, vzali doslova. Takto to ale nevypadalo na každé pláži. 15. armáda generála Hanse von Salmutha, která bránila oblast Pas-de-Calais, nabídla Rommelovy štábu pomoc. Podpora byla velkodušně odmítnuta se slovy: „Nepotřebujeme ji.“. V roce 1944 utrpěla německá Luftwaffe velké ztráty. Spojenci dávali důraz na zničení německé vzdušné obrany, pak měli přijít na řadu průmyslová centra a dopravní uzly. K začátku června zůstalo Němcům jen asi 40% bojeschopných letadel. V den D zaútočili na spojence jen 2 stíhačky FW-190. Ostatní letouny byly nedávno předtím odvelené do jiných oblastí. O půl desáté ráno dostal generál Eisenhower v Anglica první hlášení. Jednotky se dostali na břeh na všech pěti pobřežích. Operace Overlord probíhala celkem dobře. 9 33 byla rozhlasem celému světu oznámena zpráva: „Pod vedením generála Eisenhowera začali dnes ráno spojenecké námořní síly za silné podpory letectva vykládat na severním pobřeží Francie spojenecké armády.“ Kolem desáté (9 hodin německého času) Hitlerův štáb dostal zprávu, že jsou definitivně příznaky, že došlo k důležitému vylodění. Vzbudili Hitlera. Následovala porada. Situace byla napjatá. Na základě neúplných informací přišel Hitler k závěru, že toto není hlavní invaze. Z místnosti odcházel se slovy: „Tak je toto invaze, nebo ne?“ Otázka uvolnění tankových divizí OKW, které tak nutně potřebovali, se ani nedostala na program. Kolem desáté se Rommel v Německu, 800 km od Normandie, dozvěděl o invazí. Byl ohromen a zdrcený. Nadešel očekávaný den, o kterém kdysi prohlásil, že bude nejdelším dnem. Okamžitě se vydal na cestu do svého štábu. Vojáci 4. americké divize postupovali z pobřeží Utah do vnitrozemí rychleji, než kdokoliv předpokládal.

Důležité bylo udržet proud nákladních aut, tanků, polopásové vozidel a džípů ve stálém pohybu. Setkávali se s výsadkáři, kteří se do té doby snažili udržet své pozice a spolu s nimi zajistili první velké americké předmostí. Na Omaze to šlo těžší, ale pomalu začali postupovat. Po celém pobřeží Omaha se útok dostával ze slepé uličky. Vojáci si začali uvědomovat, že zůstat na pobřeží znamená jistou smrt. Vstávali, a navzdory velkým ztrátám postupovali vpřed. O 15.40 OKW konečně uvolnilo 12. divizi SS a divizi Panzer Lehr. Tanky byly zdrženo o více než 10 hodin. Bylo to však pozdě, nebyla naděje, že by některá z nich dorazila do invazního oblasti ještě v tento rozhodující den. (12. divize SS dorazila na předmostí ráno 7. června. Panzer Lehr, silně oslabena útoky ze vzduchu dorazila až 9. června.) Němci vkládali svou naději do 21. pancéřové divize, která se blížila ke spojencům. Tanky museli obejít Caen, spojenci se zatím stihli opevnit na vyvýšeninách. 21. německá tanková divize byla zničena. Celkově se spojencem za 1. den podařilo vytvořit podmínky pro další vyloďování. Bylo vybudováno 5 předmostí. U pláže Utah sahalo predmistie až 4.5 km do vnitrozemí. Dopoledne vypadala situace Američanů na pláži Omaha beznádejne.Neskôr se vojáci vzchopili a do konce dne postoupili 1,5 km do vnitrozemí. Jen pro srovnání, za den D byly ztráty na pobřeží Utah 197 mužů, ale na Omaze až 2500 mužů. Za 24 hodin dosáhly spojenecké ztráty celkem přibližně odhadem 12 tisíc mužů. Údaje o německých ztrátách se rozcházejí. Odhaduje se od 4 tisíce po 8 tisíc mužů. Nanahraditelnú pomoc při pronikání spojenců přes německé postavení poskytli bombardéry. Převládá názor, že bez takové účinné letecké podpory, jakou měli spojenci během invaze, by se invaze nikdy nebyla povedla. V následujících dnech se spojenci prodírali dále do vnitrozemí. Postavili tzv. „Mullberies“ – moruše. Byl to krycí název pro 2 přístavy, které postavili spojenci na pobřeží. Byly to přístavy z pontonů, kolem nich byly do moře naházené stovky tun betonu a potopené staré lodě, aby lámaly vlny. Do 19. června, kdy bouře zničila tyto přístavy, se pomocí nich dostalo na pevninu 500 tisíc vojáků a 80 tisíc vozů. Později se spojenci vykládalo v dobití přístavu Cherbourg. (Cherbourg byl dobyt 27. června) Na dodávku benzinu pro spojenecké vojstvo bylo z Anglie přes kanál do Cherbourgu natažené potrubí. Hitler i po dni D věřil, že k hlavnímu spojeneckému útoku přijde na Pas-de-Calais, patnáctou armádu do konce června držel na místě.
Spojencům se podařilo otevřít novou, západní fronty proti nacistickému Německu. Postupovali dál, osvobozovali francouzská města. Do konce měsíce dosáhli německé ztráty 250 tisíc mužů. Vydatnou pomoc poskytovaly spojencům bombardéry, které dělaly kobercové nálety. Po takových náletech byly německé zákopy rozvrácené a vojáci, kteří nálet přežili rozrušení a snadno zranitelní. Začátkem srpna měli spojenci cestu na Paříž podél Seiny volnou. K jejich překvapení postupovali rychle.

Napadení SSSR německou armádou
Začátkem léta 1941 došlo k dějinné události, která měla rozhodující vliv na průběh 2. světové války. Dne 22.6.1941v časných ranních hodinách fašistické Německo poté, co okupovalo téměř celou Evropu s výjimkou Velké Británie, napadlo Sovětský svaz navzdory platné smlouvě o neútočení mezi Německem a SSSR. Smlouvu podepsali ministři zahraničí Ribbentrop a Molotov přibližně před dvěma lety. Německý útok byl paradoxně zahájen přes Německo – sovětskou hranici, která vznikla poté, co si obě mocnosti před časem rozdělili Polsko.

Plán napadení SSSR Němci pojmenovali hrdým názvem Plán Barbarossa, na počest Friedricha I. Barbarossy, německého císaře žijícího v 12. století. Ve středověku se s ním spojovaly naděje na obnovení někdejší slávy německého národa. Tato osobnost německých dějin byla idolem samotného Hitlera. K realizaci plánu vytvořilo německé velení tři obrovské seskupení armád. Skupina armád Sever měla napadnout a zničit sovětská vojska v Pobaltí a dobýt město Leningrad, skupina armád Střed zničit sovětské síly v oblasti Smolenska a dobýt hlavní město Moskvu, skupina armád Jih měla podle plánu obsadit západní Ukrajinu a dobýt hospodářský významnou Donbas a Kavkaz s jeho ropnými poli. Konečným cílem operace Barbarossa bylo dosažení linie Archangelsku – Astrachaň. Hlavním cílem útoku měla být Moskva, a až pak měly být poražena vojska SSSR v pobaltských republikách. Následně měli být dobyto základny Baltského loďstva Leningrad a Kronštadt. Porážka SSSR mohla v konečném důsledku znamenat i změnu v postojích Velké Británie vůči Německu. Hitler totiž věřil v budoucí spojenectví s Velkou Británií. Německý plán byl neskutečně odvážný a začátek tažení ukazoval, že by se Hitlerovi dobrodružství mohlo podařit. Útok na sovětské útvary, které Bolivia té době v mírovém stavu, začal typickým způsobem bleskové války, tedy mohutným nasazením tankových a mechanizovaných divizí a letectva.Nasadených bylo 153 německých, 12 rumunských, 4 maďarské, 3 italské a 18 finských divizí. Celkem to bylo tři a půl milionu vojáků. Byla to bezkonkurenčně největší armáda v dějinách, která se zúčastnila útoku na jeden stát. Podle předpokladů nejvyšších německých vojenských expertů mělo tažení do SSSR trvat 6 – 8 týdnů. Útok byl tak překvapující a důrazný, že sovětská obrana velmi rychle ustupovala téměř na celém frontě. Německý postup zaznamenal na některých úsecích fronty vzdálenost až 300 km v průběhu čtyř dnů. Rychlý postup však měl i své nevýhody, protože druhosledové jednotky za útočícím prvním sledem zaostávaly, čímž se vytvářely možnosti na obchvat útočících jednotek ze strany Rudé armády. Vzhledem k narůstající vzdálenosti bylo také značně komplikované zásobování útočících jednotek. Kvůli obavám z možného protiútoku osobně Hitler před Moskvou na nějakou dobu postup zastavil.

Po vstupu německých vojsk na Ukrajinu a do pobaltských republik část obyvatelstva vítala německých vojáků jako osvoboditele. V těchto republikách působily značné odstředivé síly, jejichž cílem bylo odtržení od SSSR. Tuto skutečnost Němci nedokázali využít a svým barbarským vedením války a jednáním s civilním obyvatelstvem vzbuzovaly silný odpor vůči své přítomnosti.

Hlavní roli v německém útočném plánu tvořila skupina armád Střed, která disponovala největším množstvím obrněné techniky. Její uskupením se podařil do té doby největší obchvatný manévr ve válce, když dvě tankové skupiny obklíčily čtyři sovětské armády, které byly postupně zlikvidovány. Výsledkem bylo 300 tisíc zajatých sovětských vojáků. Něco takového by přimělo ke kapitulaci každou armádu v Evropě. Na jihu německé armády postupovaly velmi těžko, protože nedokázali nepřítele přečíslovat a ten jen spořádaně ustupoval a kladl pro Němce do té doby nevídaný odpor. Také výkonnost rumunských divizí, zařazených na tomto úseku fronty, se nedala srovnat s německými. Nejdůležitější boje se stále odehrávaly na přístupech k Moskvě. Němci postupně dobyli město Bobrujsk, tankové sbory generála Guderiana překročili řeku Dněpr a v cestě jim stálo starobylé, pro Rusy historicky důležité město Smolensk, které chtěly za každou cenu udržet. Nedokázali však odolat německému tlaku a Smolensk padl do rukou Němců. Za 25 dní překonali skupiny armád Střed 700 km území SSSR. Do Moskvy zbývalo jen 350 km.

Na severu pronikly německé armády na území pobaltských států a dosáhly řeku Lugu, kde narazili na tuhý odpor. Po dobytí této linie vojska čekali na vývoj situace na středním úseku fronty. Na jihu byl obklíčen Kyjev a ohrožen poloostrov Krym. Všechny úkoly první fáze operace Barbarossa Němci splnili. Moment překvapení využili stoprocentně.

Zde však musíme připomenout skutečnost, o níž se dlouho mlčelo. Sovětský vůdce Stalin totiž nechal v roce 1937 pod různými záminkami popravit nebo internovat v pracovních táborech téměř celou špičku Rudé armády až po funkce velitelů pluků. V současné době víme, že tak pravděpodobně reagoval na důmyslný podvrh německé rozvědky o chystající se zradě ve velení Rudé armády. Na místa těchto ostřílených velitelů byli dosazeni mladí a nezkušení velitelé, kteří se učili přímo v bojích. V jejich počátcích se však nemohli rovnat se zkušenými německými veliteli, z nichž někteří bojovali již ve španělské občanské válce v roce 1936. Němci se však měly v dohledné době přesvědčit, že se učili rychle a dobře. Ztráty Rudé armády byly stále obrovské, ale postupně se ukazovalo, že Sovětský svaz dokáže ztráty na živé síle pružně doplňovat, a co bylo pro Němce mnohem horší, ukazovalo se, že zřejmě nedocenili velkou sílu ekonomiky SSSR. Ta se velmi rychle přeorientovala na ekonomiku válečnou.

Bitva o Británii
Koncem léta 1940 se útoky nacistické Luftwaffe obrátili proti Velké Británii. Hromadné nálety měly způsobit demoralizačný účinek, staly se však spíše důkazem nacistické bezohlednosti proti civilnímu obyvatelstvu. Britské stíhací letectvo, podpořené mnoha piloty z dalších nacistickou okupací deptaných zemí, postavilo se statečně Luftwaffe na odpor. V legendární letecké bitvě o Británii bojovalo na straně Britů kromě dalších letců různých národností, i mnoho českých a slovenský letců, kteří v rámci britského letectva později utvořili dokonce samostatné letky RAF. Bitva o Británii stála německou Luftwaffe mnoho ztracených strojů a posádek zejména díky vynálezu radaru. Její tlak poklesl již v zimě 1940 a 1941, ale zatím to ještě nebylo znamením její doutnající slávy.

K tomu, aby německé jednotky mohli vtrhnout do Británie, potřebovali projít přes Lamanšský průliv. Tato přirozená bariéra honila Němcům strach. Obrovské ztráty, které by jejich transportním lodím mohla způsobit anglická flotila, dělali vylodění prakticky nemožným. Proto si mohli Němci vybrat ze dvou možností: buď zajistí vylodění na moři nebo ze vzduchu.
Jelikož druhá možnost byla jednodušší, rychlejší, levnější a v případě potřeby se mohli letadla využít i pro jiné účely, rozhodli se zlomit odpor Britů leteckými útoky. Velitel Luftwaffe, jak se německé letectvo tehdy nazývalo, byl Hermann Goering, letecké eso z první světové války. I když byl kdysi dobrým pilotem, jeho velení bylo velmi slabé. Plány leteckých útoků, které připravil, neměli žádný systém, a to bylo štěstí Britů. Německé nálety se opíraly hlavně o malé bombardéry – Heinkel 111, které se osvědčily ve španělské válce a byly chráněny letkami Messerschmitt Bf-109. Tato ochrana byla opravdu nutná: méně početné anglické letectvo mělo na své straně mohutného spojence – síť radarových stanic, které stihly vybudovat těsně před válkou. Proto byly anglické stíhačky vždy tam, kde je potřebovali, a nad území krále Jiřího se nedostalo žádné letadlo nepozorovaně. Snad nejznámější stíhačkou druhé světové války byl anglický Spitfire (prskavka). Ve vzdušných soubojích s Messerschmitt si získal pověst výborně zkonstruovaného letadla s lehkou ovladatelností. A však německá převaha byla drtivá. Po několika měsících byly anglické letky na pokraji vyčerpání. Německé ztráty byly také velké, ale rozhodně ne osudné. Zde však přišel obrat, který nikdo nečekal: německé letectvo se přeorientovalo na noční útoky výlučně na města: Němci totiž nevěděli, jaký je skutečný stav anglického letectví a báli se, že přijdou o všechno … K vítězství na obloze přispěly ve velké míře i českoslovenští letci , kteří po vypuknutí války unikly do Anglie. Dlouhou dobu byly totiž jedněmi z nejkvalifikovanějších a nejzkušenějších pilotů v Británii.

Největší tanková bitva dějin, Bitva U Kurska
Poslední významnější úspěch na východní frontě dosáhli Němci v březnu roku 1943. V bitvě u Charkově (její součástí byly i boje 1. československého praporu u Sokolova) zastavili a zničili silné jednotky Rudé armády a opět dobyli některá území, které ztratily po ústupu po porážce u Stalingradu. Front se na přechodnou dobu stabilizoval a obě strany uvažovali, co dál. Většina německých generálů navrhovala aktivní obranu, při které by využívaly lepší manévrovací schopnosti německé armády. Chtěli tak Rudou armádu nejprve vyčerpat a zaútočit pouze v případě mimořádně příznivých okolností. Druhou možností bylo zaútočit na nechráněný výběžek kolem města Kursk. Ruská vojska zde na kousku fronty postoupili hluboko do Němci ovládaného území a společný útok ze severu a jihu by zcela logicky znamenal obklíčení a zničení velkých ruských jednotek, které výběžek přeplnily.

Hitler zoufale potřeboval nějaký úspěch. Válka se na většině bojišť obrátila v neprospěch říše. Po vylodění spojenců v severní Africe kapitulovalo v Tunisku více než 230 tisíc německých a italských vojáků. Tisíce spojeneckých bombardérů drtily německá města a průmysl. Květen 1943 přinesl průlom iv ponorkové válce v Atlantiku. Německé ponorky, které ještě před několika měsíci vážně ohrozily bojeschopnost Británie, začali zaznamenávat ztráty neúměrné škodám, jaké dokázali způsobit. Špatně si vedly i hlavní spolubojovníci Němců Japonci. Po rozhodující bitvě u ostrova Midway a úspěchu první americké ofenzívy na ostrově Guadalcanal převzali i zde iniciativu spojenci. Navzdory pochybnostem tak vůdce vydal příkaz zaútočit na Kursk. Datum útoku se však stále odkládal, a to pravděpodobně rozhodlo. Namísto překvapení Němci napochodovali do pasti. Jeden z nejvýznamnějších ruských špionů Rudolf Rössler, působící ve Švýcarsku, již na začátku roku varoval před připravovanou německou ofenzivou v kurském oblouku. Moskva po předchozích dobrých zkušenostech Rossler uvěřila.

Ve vnitřní straně oblouku vybudovala několik po sobě jdoucích linií polních opevnění, zákopů, protitankových překážek a dělostřeleckých baterií. Jejich součástí byly i sovětské tanky, které zakopali až po věž do země.
Ve výběžku a za ním Moskva nahromadila obrovské množství vojáků a vojenské techniky. Devět set tisíc německých vojáků s 10 tisíci děl, 2800 tanky a 1800 letadly zaútočilo na přesilu 1,9 milionu sovětských vojáků podporovaných 26 tisíci díl, 5 tisíci tanků a 2900 letadly.

Němci v podstatě neměli šanci. Útok ze severu zastavili po třech dnech, útok z jihu trval o něco déle a skončil se největší tankovou bitvou v dějinách. V údolí u vesničce Prochorovka se 12. července setkalo asi 700 ruských a 300 německých tanků v zuřivé bitvě, kde tanky bojovali doslova na dosah ruky a často do sebe v rozvířeném prachu narážely. Oproti záplavě ruských tanků Němcům nepomohlo ani to, že poprvé v masovějším měřítku nasadili nejmodernější tanky Panther a Tiger. Ty však v boji na malou vzdálenost nemohli využít většinu svých technických výhod a pro předčasné nasazení byly navíc dost poruchové. Po zastavení německého útoku přešla Rudá armáda do protiútoku, který 23. srpna osvobozením Charkova ukončil bitvu u Kurska. Sověti v ní ztratili asi čtvrt milionu vojáků, Němci kolem sto tisíc. Velké německé tankové armády, hlavní zbraň někdejšího blizkriegu a jeden z rozhodujících prvků předchozích německých vítězství po Kursku v podstatě přestaly existovat. Němci od té doby na východě už jen ustupovaly.

Ještě před začátkem sovětského protiútoku u Kurska se spojenci vylodili na Sicílii a před koncem bitvy padl v Itálii Mussolini. Nejschopnější němečtí a japonští velitelé do konce léta 1943 pochopili, že nyní už nebojují o vítězství, mohou se snažit maximálně uhrát jakž takž přijatelný mír. Ani to jim však bohužel nezabránilo v tom, aby bojovali až do konce a poslouchali rozkazy lidí, kteří naopak ještě velmi dlouho nepochopili vůbec nic.

Bitva o Midway
27. května 1942 se těžce poškozena letadlová loď Yorktown dovlekl do přístavu Pearl Harbor. V bitvě v Korálovém moři ji zasáhla 400-kilogramová puma, která vybuchla hluboko v podpalubí. Oprava měla trvat tři měsíce a unavená posádka doufala v dovolenou. Namísto toho nastoupilo do práce přes 1 400 opraváře, aby za neuvěřitelné tři dny loď vyplula do dalšího utkání. Před šedesáti lety Američané zvítězili v bitvě o Midway.
Nálet bombardérů z lodi Hornet na Tokio, jako symbolická odveta za přepadení Pearl Harboru, byl pro další vývoj války nečekaně významný. Po úspěších v první fázi se Japonci museli rozhodnout, co dál. Jedna skupina důstojníků radila obsadit Cejlon na západě, druhá izolovat Austrálii na jihu a třetí, na čele s velitelem loďstva Jamamoto, obrátit se na východ a zničit zbytek amerického loďstva.

Nálet ukázal, že hlavní město a tedy ani císařský palác nejsou dostatečně chráněny. Japonci se rozhodli – třeba obsadit atol Midway a zničit letadlové lodě, které ho vyplouvají bránit. Malý atol by umožnil Japoncům útočit na Pearl Harbor a pak už nic neleželo mezi Japonskem a pobřežím USA.
Američané mohli proti japonskému loďstvu postavit pouze tři letadlové lodě – kromě Yorktownu ještě skupinu složenou z Hornetu a Enterprise. Na palubách mohly nést po 85 letadel. Nemocného admirála Halseyho nahradil Raymond Spruance, který nikdy letadlových lodí nepříliš, část posádky doplnili nezkušení letci, letecká technika v mnohém zaostávala za japonskou. Průvod dělali jen křižníky – bitevní lodě nebyly k dispozici. Japonci mohli do útoku vrhnout téměř celé své Spojené loďstvo. Ve snaze zmást soupeře ho nešťastně rozdělili – část obsadila tři bezvýznamné ostrůvky na severu Pacifiku, hlavní síly zase zůstaly během bitvy příliš vzadu – Japonci předpokládali, že Američané vyrazí do protiútoku, až když oni obsadí Midway. Bitvu nakonec vybojovala jen skupina kolem čtyř letadlových lodí stárnoucího a čím dál váhavejšieho admirála Nagumo. Ten dostal nelehký úkol – měl zaútočit na Midway, ale i zničit americké lodě, pokud se objeví.

Japonci podcenili průzkum – na moři často rozhoduje, kdo první protivníka objeví, a to se podařilo Američanům. Díky kryptografové svérázného kapitána Rocheforta, který nosil zásadně červené tenisky, dokázali částečně číst japonský námořní kód.

Těsně po šesté ráno 4. června 1942 napadla přibližně polovina japonských letadel dva ostrůvky, které tvořily pevnou zem na Midway. Stíhači zmasakrovali pár letadel, které ho měli bránit, ale zuřivá americká obrana způsobila, že škody na ostrovech byly překvapivě malé. Mezitím letěli dvě skupiny bombardérů z Midway k japonskému loďstvu. Dopadly špatně, ale Nagumo bylo jasné, že musí na atol zaútočit znovu. Nechal tedy druhou polovinu svých letadel přezbrojit bombami proti pozemním cílům.
Po chvíli dostali Japonci první zprávu průzkumných letadel o americkém loďstvu. Začali tedy zpět přezbrojit letadla torpédy a pumami proti obrněným lodím. V té době odrazily i třetí útok bombardérů z Midway a po chvíli čtvrtý. Vždy vyvázli bez škrábnutí. Stále nebylo jasné, zda průzkum objevil i americké letadlové lodě. Nagumo se proto rozhodl čekat. Každou chvíli se měli vrátit jeho letadla z náletu a stíhačky nad jeho loděmi odrazily i pátý útok. Krátce po deváté byly všechna letadla na palubách. O dvacet minut však dorazili první útočníci z amerických letadlových lodí. Spruance neváhal a také s neúplnými informacemi se rozhodl udeřit plnou silou.

Torpédové bombardéry z Hornetu však dopadly katastrofálně. Stíhačky se od nich nešťastně oddělily a bez ochrany se staly snadnou kořistí. Přežil jediný muž, který skončil ve vodě uprostřed japonského loďstva. Podobně skončily i torpédové letadla z Enterprise a Yorktownu. Osm útoků Japonci odrazily, když však dorazili střemhlavé bombardéry, jejich stíhači již byly ve vzduchu příliš dlouho, neměli střelivo, ani benzín. Letci z Yorktownu zasáhly loď Sórjú, kolegové z Enterprise Akagi a Kagu. Brzy bylo jasné, že lodě, na kterých vybuchovaly letadla plné benzínu a výzbroje nebude možné zachránit.

Japoncům zůstávala jen Hijr a její piloti dokázali poškodit Yorktown. Americká posádka však opět dokázala nemožné a loď za dvě hodiny opravila. Druhá útočná vlna Japonců si myslela, že útočí na jiné plavidlo – nebylo vidět žádné poškození. Ani po dvou zásazích torpédy se nepotápíte. Posádka ho sice musela opustit, ale na druhý den záchranné práce pokračovaly a Minolovka Yorktown téměř odtáhla domů. Po cestě však hrdiny bitvy potopila japonská ponorka. Hirjú chtěla bojovat dál, ale právě piloti z Yorktownu poslali i čtvrtého veterána z útoku na Pearl Harbor ke dnu. Další útoky nebyly tak úspěšné, Japonci ztratili už jen jeden těžký křižník. U Midway Američané zničili pýchu japonského loďstva. Nahradit velké letadlové lodě bylo pro japonský průmysl téměř nemožné, zahynula zde i špička námořníků a letců. Od této chvíle prošlo Japonsko do defenzívy a bránilo se, i když často velmi úspěšně, až do konce války.

závěr
Druhá světová válka. Synonymum pro největší neúspěch lidstva, vraždění, páchání zločinů proti lidskosti, týrání, sadismus, ztráty, husí kůži … a tak bych mohl pokračovat ještě pár stran. Dobře si uvědomuji, že druhá světová válka byla největší iv anti-humánní důsledcích a setkávám se i těmito informacemi téměř denně prostřednictvím televize, kde se ještě i po mnoha letech objevují nové výpovědi otřesených Židů, politicky nepohodlných osob; ale i přes knihy a časopisy. Viděl jsem otřesné obrázky zmrzačených živých i mrtvých těl. Pokud bych zmínil, byť jen malou část utrpení například Židů, měl bych kvůli objektivitě zmínit i ztráty na německé straně. Zneužívání dětí v Hitlerjunge od útlého věku, masovou demagogii, a tím bych odbočil od hlavního tématu. Celou téma jsem se snažil zpracovávat objektivně, bez emocionální a subjektivní rozsahu své působnosti, protože podle mého názoru se jen tak dají psát dějiny a o dějinách (samozřejmě pokud je přímo neprožíváte, tam se subjektivnost nelze vyloučit). Celkem objektivně jsem proto do obrazové přílohy zařadil i obrazy utrpení, které mluví samy za sebe.

Na závěr už jen citát od muže, který si zřejmě nejlepší ve své době uvědomil, co nám druhá světová válka skutečně přinesla:
(Albert Einstein o budoucnosti atomové bomby) „Vy všichni víte, že vývoj tohoto zastrašující významu destrukce, byl naléhavě vyžadován v nebezpečí válečné situace. Zároveň však byla vytvořena nová nebezpečná situace, jejíž stín je neustále na nás. Odteď se už nikdo nemůže efektivně ubránit. „

Rusko a Prusko v 18. století – Zánik Polska

1. Rusko v 18. stol: Koncem 17. stol. bylo Rusko velmi zaostalým státem. Extenzivní zemědělství neznalo intenzifikaci a pracovali v něm nevolno rolníci, kteří museli platit velké naturální a peněžní dávky. Protože ty velmi často neměli, řešily svou těžkou situaci útěkem nebo vzpourou. Zaostalé byly i řemesla a manufaktury včetně železářských, dokonce se museli z ciziny vozit i zbraně. Pokud nefungovalo zemědělství a průmysl, téměř neexistoval obchod, ai pokud ano, tak byl v rukou cizinců. Centrem obchodu byla Moskva. Velkou překážkou mezinárodnímu obchodu bylo i to, že Rusko nemělo přístup k Černému a Baltskému moři (alfou a omegou ruské zahraniční politiky bylo vždy tento přístup získat, tato tendence přetrvává dodnes – viz Žirinovskij a Indický oceán). Na vesnicích vládla šlechta (bojaři i služební, tj důstojníci či státní správa), v chudých městech se o moc snažili bohatí měšťané, kteří platili velké daně z majetku. Tento stav byl podporován i pravoslavnou církví – v Moskvě bylo 2000 kostelů, tzn. 1 kostel na 5 domů !!!

Rusko a Prusko v 18. století - Zánik Polska

Rusko a Prusko v 18. století – Zánik Polska

Neutěšený stav Ruska se snažil zlepšit car Petr I. (1689 – 1725), nar. 9. června 1672. Byl to velmi svérázný panovník, který neváhal spojit svou vlastní zručnost v řemeslných pracích a dychtivost po znalostech se snahou po despotické moci. V letech 1697-1698 podnikl studijní cestu po západní Evropě, navštívil Braniborsko, Hannover, Nizozemsko a Anglie a všude si všímal vědeckých poznatků a nejmodernější techniky (naučil se zde k hrůze své rodiny i operovat). Nebál se pracovat v docích, kde se naučil stavět lodě. V roce 1698 se přes Prahu a Vídeň vrátil do Moskvy, aby potlačil vzpouru střelců, tehdy jediné pravidelné ruské armády. Všechny užitečné technické, hospodářské i kulturní vymoženosti se pak pokoušel přenášet do Ruska a otevřít ho tak světu. Byl také přesvědčen, že Rusko se nadzvedne nejen rozvojem hospodářství, ale i vybudováním silné vojenské moci. Proto Petr I. začal všude dělat reformy. Všechny byly charakteristické tím, že byly „řízené shora“, všechny musely sloužit státu, hlavně armádě, a na lidskou osobnost jako takovou se zapomínalo ( „pouze silou jde lidu vnutit blahobyt“ – tato slova cara Petra I. jsou někde platné i dnes! ).

V zemědělství toho mnoho nezměnil, nepočítáme-li zvýšení daní, mezi nimiž se objevila i daň z hlavy. Tím se ještě více zvýšila závislost muziky od feudálů a následovaly časté povstání. Podstatně více se věnoval rozvoji řemesel a manufaktur, do kterých zval cizích mistrů a podnikatelů. Zřizovatelem a majitelem manufaktur dával řadu výhod, např. chránil jejich dovozními cly a dával jim vojenské a státní objednávky. Základní státní manufaktury a začal těžit uralský malachit. Když se mu podařilo povznést manufakturní výrobu, zlepšil se i obchod. Podporoval stavbu nových silnic a chtěl postavit mnoho nových přístavů (v r. 1703 založil Petrohrad, od r. 1712 hlavní město Ruska). Obchodu se začalo velmi dobře dařit a vývoz dokonce převýšil dovoz. Pokud někde vznikl nedostatek pracovních sil, tak majitelé manufaktur kupovali celé vesnice i s rolníky, kteří pracovali na poli i v manufakturách. Když chyběly peníze, zvýšil daně, nebo si vymyslel nové – známá je jeho daň z brady z r. 1722, kdy nařídil oholit brady a kdo neuposlechl, musel za svou bradu platit daň 50 rublů. Zjednodušil státní správu – ústředními úřady se staly kolegia (předchůdci ministerstev) a země byla rozdělena na nové gubernie. V r. 1700 zavedl juliánský kalendář, kterým nahradil tehdy ještě používaný byzantský (do té doby se roky počítaly od stvoření světa, tj od 1. září 5509 př. Kr.). Zvýšil i kulturní úroveň Rusů tím, že základní školy, ve kterých preferoval hlavně přírodní a technické vědy. Založil i petrohradského Akademii. Právě v jeho dobách se narodil Michail Lomonosov (1711 -1765). Nechal zjednodušit písmo modernizací cyrilice, Základy tiskárny a nechal dělat překlady především technické literatury. Začal vydávat první ruské noviny. V r. 1721 se stal imperátorem a podřídil si pravoslavnou církev novodobým cesaropapizmom (udělal z ní státní církev) a zestátnil příjmy klášterů. Radikální reformy mu ale donesli nenávist církve i bojarů (Carevic Alexej, který se k nim přidal, byl v r. 1718 zabit na rozkaz svého vlastního otce Petra I.). Díky všem těmto reformám se zlepšil i stav ruské armády. Nyní se z ní stala profesionální a perfektně vyzbrojená vojenská moc, která kromě pěchoty obsahovala i námořní flotilu. Rusko se tak stalo baltskou i evropskou velmocí a hned to Evropě i dalo pocítit.

Rusko a Prusko v 18. století - Zánik Polska

Rusko a Prusko v 18. století – Zánik Polska

Vedeny svou imperiální snahou vše ovládat, zaútočilo na západ s cílem ovládnout Baltské moře. V r. 1700, kdy se car Petr I. spojil s Poláky a Dány proti Švédům, začala „severní válka“, která trvala až do r. 1721. Švédský král Karel XII. ale úspěšně kontroval – porazil dánského krále Frederyka IV. a pak 30. listopadu 1700 v bitvě u Narvy i Rusů. Petr ale nerezignoval a dobyl Estonsko. 8. července 1709 v bitvě u Poltavy Karla XII. porazil, Švédsko muselo podepsat mír a odstoupit Rusku východní pobřeží Baltského moře (Karel XII. si zachránil život útěkem na osmanské území a žil zde až do r. 1714, kdy se tajně vrátil do Švédska). V r. 1715 dobyl Peter i Finsko, ale v r. 1721 musel se Švédy podepsat v Nystädte mír, kterým Švédům vrátil Finsko, ale ponechal si Estonsko, Karélii a Livonsko.
Po jeho smrti vládla jeho druhá manželka Kateřina I. (1725 až 1727), ale v podstatě vládl její milenec Alexander Menšík. Pak Peter II. (1727-1730), Anna Ivanovna (1730-1740), dcera Petra I. Alžběta Petrovna (1741-1762), která v r. 1755 založila Moskevskou univerzitu (první v Rusku), a nakonec v r. 1762 Peter III., Který hodně pil, o vládu se nestaral a cvičil jen své psy a krysy. Petr III. byl velkým obdivovatelem pruského krále Fridricha II. a proto v r. 1760, kdy ruská vojska v rámci sedmileté války dobyli Berlin, podepsal s Fridrichem II. mír. To rozčílilo Petrovu manželku, původem Němku, Sophii Friedericke von Anhalt-Zerbst, a nechala ho pro neschopnost v r. 1762 otrávit (před smrtí prý Peter III. Souhlasil s abdikací a žádal od manželky jen milenku, psa, černocha a housle).

Rusko a Prusko v 18. století - Zánik Polska

Rusko a Prusko v 18. století – Zánik Polska

Na trůn se tak se souhlasem šlechty vedené Alexejem Orlovem dostala jeho manželka, která vládla jako Kateřina II. (1762 -1796). Její vláda se považuje za vrchol osvícenského absolutismu v Rusku. Byla vynikajícím politikům, i když po morální stránce velmi špatným člověkem (Puškin díky její 21 milenců o ní napsal, že byla kurtizánou na ruském trůnu). Pokračovala v politice Petra I., hlavně v podpoře Manufaktur (v její časech se jejich počet US ztrojnásobí, ale mzdy se snížily) a zdokonalování státní správy. Šlechta získala velké výsady, nemusela platit daně a měla naprostou moc nad nevolníky. V kultuře zesílil západní vliv, hlavně francouzský. Posilovala si své pozice na Baltu a snažila se o přístup k Černému moři. Získala část Polska, Bělorusko a v rámci 2. a 3. dělení Polska i Ukrajinu. V bojích s Tureckem mírem Kücük-kajnardžijským (1774) i severní pobřeží Černého moře s Krymu, kde postavila pevnost Sevastopol. Dobyté území carevny kolonizovala muziky (správcem byl kníže Potěmkin) a zanedlouho se z těchto území stala obilnice Ruska, obilí bylo tolik, že ho Rusko vyváželo! Muzıc ale museli platit daně v penězích, které často neměli, proto se bouřili. V r. 1773 vypuklo povstání Jemeljana Pugačova, který se vydával za Petra III. Přidali se povolžská kozáci a vypukla rolnická válka, kterou vládní vojska potlačili a Pugačov byl v r. 1775 popraven. Po její smrti vládl její duševně nemocný syn car Pavel I. (1796-1801), měla ho s knížetem Saltykovom, takže posledním Romanovců byl Peter III.

2. Svatá říše římská národa německého a vznik Pruska: Po 30. roční válce se „Sv. Říše římská národa německého“ rozpadla na 300 státečků. Každý měl samostatnou hospodářskou a zahraniční politiku. Formální jednotu říše činil pouze říšský sněm, v němž zasedalo asi 250 zástupců, a císaři z habsburského a habsburského -lotrinského domu (Karel VI. V letech 1711-1740, František I. Lotrinský v letech 1745-1765, Josef II. 1765-1790 , Leopold II. v letech 1790-1792 a František II. v letech 1792-1806). Státečky měli silně zaostalé zemědělství, ve kterém pracovalo mnoho nevolníků. Slabé byly i manufaktury a obchod, ve kterém převládal vliv Angličanů, Holanďanů a Francouzů. Z míst byly významnějšími obchodními středisky pouze Hamburk, Frankfurt n. Mohanem a Lipsko. Samotný obchod byl doprovázen velkými problémy, především velkým počtem vnitřních cel. V celé společnosti vládl morální chaos – prodej úřadů či prodávání žoldáků do Anglie. Mezi největší státy patřilo Bavorsko, Sasko a Braniborsko s centrem v Berlíně. Zde vládla dynastie Hohenzollern, která ho dostala v r. 1415 od císaře Zikmunda, syna Karla IV.

V dnešním SV Polsku kolem města Královec leželo v 13. stol. území Řádu německých rytířů. Jejich poslední velmistr Albrecht Brandenburská z rodu Hohenzollernů přestoupil v r. 1525 na luteránskou víru a vytvořil z tohoto území světský stát, který se jmenoval Prusko. Od r. 1618 patřilo Prusko Hohenzollern. Stát pak v letech 1660-1688 budoval kurfiřt Friedrich Wilhelm, který do Braniborska zval hugenotů a Židů. Za pomoc Leopoldovi I. ve válce o španělské dědictví se tento stát stal 18. ledna 1701 pruským královstvím. Prvním králem byl kurfiřt a pruský vévoda Friedrich III. (1688-1713), který jako pruský král vládl pod jménem Friedrich I. Po něm se chopil vlády král Friedrich Wilhelm I. (1713-1740). Tomu se říká „vojenský král“, protože založil a zorganizoval disciplinovanou armádu. Finance získával od pruských feudálů, tzv. Junker, kterým za to slíbil stavovské výsady jako monopol na vývoz obilí, bezcelní vývoz či osvobození od daní. Junker se stávaly důstojníky a vytvořili statkářských-vojenský stav. Vojáci sloužili 25 let, měli krutou disciplínu a teror, raději zemřeli než aby neuposlechli rozkaz – bezpodmínečná poslušnost a tupá podřízenost se vyžadovala od každého poddaného. Hlavními pilíři pruského státu tak byla armáda a úředníci. Král rád přijímal náboženských emigrantů z Francie a Čech, kteří zde přinášeli peníze a řemeslnou zručnost. Protože 1/2 rolníků padla v 30-ti leté válce (bylo to 6 milionů lidí, tj 40% obyvatelstva!) Pomáhaly tak imigranti zalidnit zpustlý venkov.

Rusko a Prusko v 18. století - Zánik Polska

Rusko a Prusko v 18. století – Zánik Polska

Berlin se pak brzy stal hlavním skladištěm na vodní cestě mezi Hamburkem a Vratislavem. Jeho syn Friedrich II. Velký (1740-1786) dotvořen státní aparát s přesným daňovým systémem a proměnil Prusko na militaristický a byrokratický stát, ve kterém vše bylo podřízeno požadavkům armády (z těchto důvodů dokonce nutil Prusů jíst brambory). Ale i tak prohlašoval zásadu, že je prvním služebníkem svého státu. Kromě vlády a válek se věnoval hudbě a umění ( „Starý Fritz“, jak tohoto osvícenského panovníka nazývali, hrál velmi dobře na flétnu, nechal postavit Sanssouci a bydlel u něj i Voltaire). V náboženských otázkách byl velmi tolerantní. Už v r. 1740 zaútočil na Slezsko a vyhrál ho. Poražená Marie Terezie chystala odvetu a vytvořila koalici se Saskem, Ruskem a Francií. Proti ní stálo Prusko a Anglie. Válka vypukla v r. 1756 a trvala až do r. 1763 (proto sedmiletá válka). I tuto válku Marie Terezie prohrála a Slezsko se stalo Hubertsburgským mírem trvalou částí Pruska. Přes válku byly pruská vojska často poražena ruskými, např. 12. srpna 1759 v bitvě u Kunowiciach. Rusové se dokonce v r. 1760 dostaly až do Berlína, kde ale zcela nečekaně uzavřeli mír – snad i proto, že car Petr III. Friedricha II. velmi obdivoval. Však ho za to mimo jiné v r. 1762 jeho manželka Kateřina II. zbavila trůnu. Po něm vládl král Friedrich Wilhelm II., A to v letech 1786 až 1797.

3. Zánik Polska: V 17. stol. zažívalo Polsko hluboký rozvrat. Země byla díky 30.ročnej válce vylidněná, zemědělství bylo nevýrazné a města také. Všude se bouřili lidé. U moci byla stále šlechta a právě teď byla v plné síle „šlechtická republika“ s pravidlem, že na sněmu platí nesouhlas jediného zástupce (ne pozwalam), aby se každý návrh vetoval – všude vládla zvůle a sobeckost. Na čele státu stál volený a často velmi slabý král. Po smrti Jana III. Sobieckého vládl saský kurfiřt Friedrich August I. Silný. Pretúpil kvůli Polákům na katolickou víru, vytvořil sasko-polskou unii a vládl jako polský král pod jménem August II. (1697-1733). V severní válce stál August II. na straně Petra I., švédský král Karel XII. ho proto porazil a část šlechty si za krále zvolila Stanislava Leszczyńska (1704-1709). Po Augustovi II. vládl v letech 1733-1763 August III., který ve válce o rakouské dědictví stál na straně Marie Terezie. V jeho časech zažívalo Polsko časté spory a všude se rozmáhalo korupce. Posledním králem Polska byl August IV. (1764-1795). Kateřina II. ale prosazovala svého milence Stanislava Augusta Poniatowského. Tak se cizí mocnosti mísily do vnitřních záležitostí Polska. Cílem bylo Polsko zevnitř rozložit a pak si ho rozdělit.
To se jim také dařilo. V r. 1772 pruský král Friedrich II. navrhl první dělení Polska (1773). Tehdy Prusko zabralo část Velkopolska, kromě Gdaňska si připojilo i Pomořansko a spojilo se tak s Východním Pruskem. Rakousko získalo Halič, Spiš a polské Slezsko. Rusko zabralo Bělorusko a Ukrajinu. Blížící se katastrofu se v r. 1791 snažila polská šlechta zastavit novým státním zřízením, tj konstituční monarchií, které se říká „ústava 3. května“. Byla to po americké druhá ústava v moderních světových dějinách! Státní moc se dělila na moc zákonodárnou (sněm), výkonnou (dědičný král ze saské dynastie) a soudní. Král měl zvýšené pravomoci a zásada niepozwalam byla zrušena. Jenže v r. 1792 bylo toto státní zřízení za vydatné pomoci Kateřiny II. šlechtou zrušeno. Následovalo druhé dělení Polska (1793). Tehdy Prusko získalo celé Velkopolsko, Gdaňsk a Poznaň, Rusko zbytek Běloruska, Ukrajinu a Litvy, Rakousko nic. Po tomto dělení vlastenečtí šlechtici na čele s generálem Tadeusza Kościuszki vyvolaly v r. 1794 povstání, byly ale ruskými a pruskými armádami vedenými generálem Suvorova poraženi v bitvě u Maciejowiciach. Třetím dělením Polska v r. 1795 končí existence Polska jako takového – Rusko si dokončilo dělení Litvou, Běloruskem a Ukrajinou, Prusko získalo celé Velkopolsko včetně Varšavy a Rakousko celé Malopolsko is Krakovem. Polsko bylo znovu obnoveno až v r. 1918.

Rusko datumy a události

882 – Oleg sjednotil knížectví
9.-10. století se panovníkova moc opírala o družinu bojovníků
988 – Vladimír Svjatoslavič – tehdejší kyjevský kníže přijal křesťanství z Byzantské říše
1036 – Jaroslav Moudrý – Vladimírův syn porazil Pečenga
1125 – po smrti Vladimíra Monomacha se Kyjevská Rus rozpadla na větší a menší knížetství
1182 – Mongolové (Tataři) – obyvatelé Mongolské říše, byli sjednocení vládcem Čingischánem
zač. 13. století -po rozpadu mongolské říše, začali Tataři pronikat do Evropy
1223 – bitvě na řece Kalkata
1237 – Mongolové se vrátili a postupně ovládli (kromě severu) celé rozdrobené Rusko
1240 – Mongolové založili říši – Zlatá horda
1240 – bitvě na řece Něvě
1242 – bitvě na Čudského jezeře
1477 – byl Ivan III. (Moskevské kníže) uznán za neomezeného vládce Novgorodu
1378 – bitva na řece Volz
1380 – bitva na Kulikovem poli
1480 – Ivan III. odmítl Zlaté hordě platit daně
15. a 16. st. – Vzkvétala v Evropě renesance
1552 – Ivan IV. Hrozný dobyl Kazaňský a Astrachanská chanát (pozůstatek Zlaté hordy) a na
tuto počest dal vystavět chrám Vasilije Blaženého
1558-82 – Rusko (Ivan IV. Hrozný) – válka se Švédskem a Polskem o přístup k Baltskému moři
1638 – Rusové došli k Pacifiku
1584 – Ivan IV. Hrozný byl zavražděn
1613 – domobrana vyhnala cizinců a bojaři zvolili za cara Michaila Romanova
1772 – dělení Polska
1793 – dělení Polska
1795 – dělení Polska
1768 – 1774 – válka Rusko x Turecko
1774 – získalo Rusko mírem s Tureckem v Kücük-Kajnardži ústí řeky Donu, Dněpru a Bugu
1773 – 1775 – povstání Jemiliana Pugačova v Povolží
1808 – car Alexandr I. si násilně přičlenil Finsko
1812 – Napoleonem I. vtrhl do Ruska ale byl poražen
1825 – smrt Alexandra I.
14.12.1825 – povstání děkabristů
1853 -1856 – 1. Krymská válka
od r. 1815 – Polsko spojené s Ruskem
1877 – 1878 – 2. Rusko – Turecká válka
1898 – 1. sjezd SDRSR (Sociálně – demokratická dělnická strana Ruska)
1900 – Lenin založil 1. proletářské noviny ISKRA
1903 – 2. sjezd SDRSR v Bruselu a Londýně
1905-1907 – buržoazně demokratické revoluce Rusku
únor 1917 – revoluce – svržení cara Mikuláše II.
7. 11. 1917 (25. 10. podle starého kalendáře) – Bolševici svrhli vládu a nastolili diktaturu
proletariátu (teror)
30. prosince 1922 – Rusko přejmenováno na Svaz sovětských socialistických republik (SSSR)
1924 – smrt Lenina
1939 – SSSR s Německem uzavřel pakt o neútočení
22. června 1941 – Německo zaútočilo bez vyhlášení války na SSSR
na přelomu r. 1942/43 – bitvě o Stalingrad
květen 1945 – SSSR dobyl Berlín
1949 – vznik NATO
1955 – vznik Varšavské smlouvy
1953 – smrt Stalina
1956 – vypuklo v Maďarsku povstání
1958 – 1959 – snaha o ovládnutí západního Berlína (berlínská krize)
1962-3 – USA chtělo stažení sovět. raket z Kuby
1957 – vypuštění první umělé družice – Sputniku
1961 – start prvního kosmonauta Jurije Gagarina do vesmíru
1964 – Leonid I. Brežněv – změna politiky reforem
1968 – vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa
1980 – zahraničněpolitický tlak na Polsko ze strany SSSR
prosinec 1979 – 1989 – válka v Afghánistánu
1983-4 – Jurij Andropov nástupce Leonida I. Brežněva
1985 – smrt Konstantina Černěnko – generálním tajemníkem SSSR se stal Michail Gorbačov
březen 1990 – pluralitní volby
19. srpna 1991 – osmičlenný státní výbor pro výjimečný stav na čele s Genadija Janajevovi
se pokusili o převrat
24. srpna 1991 – Michail Gorbačov se vzdal funkce generálního tajemníka ÚV KSSS a žádal
jeho rozpuštění
8. prosince 1991 – vytvořilo se tzv. Společenství nezávislých států (SNS) a RSFSR (Ruská
sovětská federativní socialistická republika) změnila název na Ruskou federaci
1993 – ozbrojený zápas v Moskvě
Od r. 1994 – trvají boje za nezávislost Čečenska

Rusko datumy a události

Rusko datumy a události

RUSKO POD NADVLÁDOVU Mongolů

Mongolové (Tataři) byli obyvatelé Mongolské říše, sjednocené vládcem Čingischánem v r.1182. Po rozpadu mongolské říše, zač. 13. století, začali pronikat do Evropy. Po bitvě na řece Kalkata r. 1223, kde Rusové a jejich spojenci Polovci prohráli, se Mongolové z znenadání vrátili tam, odkud přišli – z asijských stepí. No už roku 1237 se vrátili a postupně ovládli (kromě severu) celé rozdrobené Rusko. V r. 1240 založili říši – Zlatá horda, pod jejíž nadvládu Rusko patřilo následujících 200 let. Knížectví Novgorodu si však zachovalo samostatnost. Tehdy se začaly poměry ve dvou nových kulturních střediscích – Novgorodu a Moskvě diametrálně měnit. Zatímco Novgorod obchodoval se sev. a záp Evropou, Moskva se orientovala na východ
– Na Tatarů.

RUSKO POD NADVLÁDOVU Mongolů

RUSKO POD NADVLÁDOVU Mongolů

Rusko jako světová velmoc

Dějiny Ruska, v současnosti největšího státu na světě, datujeme od založení Kyjevské Rusi, ale její začátky třeba hledat mnohem dříve.

Rusko jako světová velmoc

Rusko jako světová velmoc

Původním etnikem staré Rusové byli Slované (v antických spisech i Sklaven, Veneto, Antovia), kteří pocházeli z pravlasti mezi řekami Visla a Dněpr. V důsledku populační exploze a nájezdů kočovných kmenů z Asie se během stěhování národů (4. – 5. st. n.l.) Slované rozptýlili a jejich východní větev vytvořila podél toků řek Dněpr a Volga množství obchodních středisek spojujících Baltu oblast s černým mořem („iz Varjag v Řek“)

RUSKO

RUSKO
– Federativní stát s názvem Ruská federácia- 21 autonomních republik
– Největší stát 17 mil. km2, poloha na území Evropy i Asie,
– Povrch: členitý a rozmanitý, nížiny: Východoevropská, Západosibiřská
pohoří: Ural, Kavkaz, Altaj, Stanový záda, Středosibiřská plošina
– Podnebí: studené podnební pásmo, mírně podnební pásmo- největší část území pobřeží Černého moře – subtropické podnebí, zrážky- od Atlantského oceánu, asijská část vnitrozemské podnebí (v zimě: -70 ° C, v létě + 30 ° C) východ přímořské podnebí – vlhké, vliv monzunů na jihu
– Vodstvo: řeky Ob, Jenisej, Lena, Amur, Angara, Volha, využití pro výrobu elektrické energie (Angara, Jenisej), Volga- doprava,
– Vegetační pásma: pásmo tundier- studené podnební pásmo- chudé půdy
pásmo lesov- zabírá 2/5 území Ruska: jehličnaté lesy – tajga-
zásobárna dřeva, lov a chov kožešinové zvěř
smíšené a listnaté lesy- netvoří souvislé pásmo- výskyt v evropské
a monzunové části -pestovanie obilí (žito, ječmen, oves),
brambor, chov dobytka- nejhustěji zalidněné oblasti
lesostepní a stepní pásmo- úrodné černozeme- pěstování pšenice,
kukuřice, slunečnice, cukrové řepy, rozšířený je chov dobytka,
prasat a drůbeže, rybolov
– Obyvatelstvo: 145 mil., Počet klesání záporný přirozený přírůstek,
4/5 Rusové, nejpočetnější národnosti: Tataři, Ukrajinci, čuvaši, Baškiri,
Bělorusové, Mordvania, Marijci, Udmurtia, KAREL, Jakuti.
nerovnoměrné osídlení, – prům hustota 9obyv./km2, ¾ obyvatel žije
v městech, 1 000miest, z toho 12 milionových měst,
– Nerostné suroviny: ropa a zemní plyn, (oblast mezi Volhou a Uralem, v
západní Sibiři, severním kavkazské

černé a hnědé uhlí (jižní Sibiř, Ural)
železná ruda (Kursk, Ural, Sibiř), barevné kovy (Ural),
apatity (poloostrov Kola), zlato a diamanty (Jakutsko)
– Výroba elektrické energie: vodní, tepelné a jaderné elektrárny
– Průmysl: hutnícky- Ural a jih Sibiře, strojárstvo- – nejrozsáhlejší odvetvie- (těžké stroje pro těžbu, energetiku, stavebnictví, obráběcí stroje, dopravní prostředky, kosmická technika), chemická výroba
(Průmyslová hnojiva, vlákna, pohonné hmoty), dřevařský a textilní
Průmysl, nedostatečná produkce potravin a spotřebního zboží
– Doprava: – překonává velké vzdálenosti, nejvýznamnější železniční v přepravě
– Osob i zboží + transsibiřká magistrála (MOSKVA Čeljabinsk, Omsk,
– Novosibirsk, Chabarovsk s Vladivostokem., Bajkalsko- amurská magistrála
silniční Síť- hustší a kvalitnější v evropské části, přepravuje zejména
náklady, říční doprava- přeprava nákladů,
letecká – spojení s odlehlými částmi a se zahraničím,
námorná- zahraniční obchod,
– Cestovní ruch: – národní parky, historické a kulturní památky ve městech (Moskva, San
Peterburg), přímořská střediska (Soči) – rozvoj cestovního ruchu brzdí nízká
úroveň služeb a nestálé politické poměry
– Hospodářské oblasti: -EVROPSKÝ část- na hospodářství se podílí 4/5,
– – K evropské části Ruska patří i území na pobřeží Baltského moře
– (15 000km2), Kaliningradská oblasti- světová ložiska jantaru
města: Moskva: -svetové velkoměsto, politické, vědecké a průmyslové
středisko státu, dopravní uzel se všemi druhy dopravy, Lomonosova
univerzita, divadla, 150 muzeí, a galérií- Treťjakovská galerie, Dubno-
Spojený ústav jaderného výzkumu
Sant- Peterburg- hospodářské a kulturní středisko s významným přístavem
ve Finském zálive- 101 ostrovů, obrazárna Ermitáž
Archangeľsk- v zimě zamrzá-dřevozpracující průmysl, Murmansk – v zimě nezamrzá,
– Povolžie- Nižnyj Novgorod (Gorkij), Kazaň, Samara (Kujbyšev) těžba ropy,
Saratov, Volgograd, Astrachaň,
– Jižní a střední Ural: nejbohatší nerostné suroviny: hutní, strojírenský
– A chemický průmysl ,: Jekatěrinburg (Sverdlovsk), Čeljabinsk, Magnitogorsk,
– Povodí Donu: Voroněž, Kursk,
– Severní Kavkaz: – výnosná zemědělská oblast, (Kubáň)
– Černomořské pobřeží a horské části Kavkazu: turistické a rekreační oblasti

Asijská část- ¾ z celkové rozlohy Ruska,
– Drsné podnebí, velké přírodní bohatství, 3 oblasti: Západní a Východní Sibiř, Dálný
východ:
Západní Sibiř: – rozkládá se mezi Uralem a řekou Jenisej- zásoby a těžba ropy a zemního plynu, (Západosibiřská nížina), černé uhlie- Kuzněcku pánev (Kuzbas)
Novosibirsk, Omsk
Východní Sibiř: – sahá na východ od řeky Jenisej po hranice Jakutska, – největší
rozloha jehličnatých lesů, zdroje vodní energie, zásoby paliv, města: Irkutsk, Krasnojarsk, Norilsk,
Dálný východ: -siaha na východ až po okrajové moře Tichého oceánu, největší a nejméně zalidněná oblast, Kamčatka, Sachalin, Kurily, velké přírodní bohatstvo- dřevo, vodní energie, nerostné suroviny: těžba diamantů ,, zlata, chov sobů, lov kožešinové zvěře , těžba a zpracování dřeva, lov a konzervování ryb, Vladivostok,
Chabarovsk, ve vnitrozemí rozsáhlé území zabírá Jakutsko- republika Saha

Nejčarovnější cesta vlakem na světě – Transsibiřská magistrála

Transsibiřské magistrála je jednou z nejúžasnějších vlakových cest na světě. Se svou délkou 9288 kilometrů vás nejen přenese křížem přes celé Rusko, ale hlavně uvidíte tuto největší zemi na světě.

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Jen si představte, že jdete vlakem 77 hodin a z okna vidíte jen břízy, břízy a opět břízy. Pokud byste se probudili na druhý den cesty vlakem, vlastně o nic nepřijdete.

Do toho monotónně tt tt tt. Že by vás to nebavilo? To jsem si řekl i já před svou první cestou, ale na konci jsem byl nejen nadšený, ale hlavně plný zážitků.

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Transsibiřská magistrála je jednou z najepickejších vlakových cest na světě. Je stále živá, dobrodružná, zábavná a plná překvapení. Stále sem nechodí tolik turistů a vy můžete popadnout něco z její autentičnosti.

Se svou délkou 9288 kilometrů vás nejen přenese křížem přes celé Rusko, ale hlavně uvidíte tuto největší zemi na světě. Mě osobně nejvíce zajímaly příběhy lidí, kteří jí každodenně cestují. Proto jsem nastoupil na slavný vlak Rossia 2 v Moskvě směrem k Bajkalské jezero.

Co stanice, to architektonický skvost

O to, že vlaky se v Rusku stále berou jako nejdůležitější dopravní prostředek svědčí i fakt, že všechny železniční stanice vypadají jako chrámy.

Můžete mít vztah k Rusku ledajaký, ale vlaková nádraží patří k architektonickým skvostům. Velké, prostorné a hlavně čisté, což je obrovský kontrast oproti moskevským ulicím. Ze stanice Jaroslavskaja vyráží pravidelně vlak Rossia směrem na východ.

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Nejčarovnější cesta vlakem na světě

Na stanici koupíte všechno 16
Na stanici koupíte vše Zdroj: Travelistan
Ruské dežurné nastoupené před vlakem se usmívají se svými červeno naružovanými rty a velkou mašlí ve vlasech jako kdyby éra 80 letech neskončila. A jak vypadá vlak? Že si představíte ty naše, které ne vždy odpovídají ceně? Tyto jsou čisté, klimatizované a dokonce se skvěle fungujícími službami.

Dostáváme čistou ložní prádlo s upozorněním, že restaurační vůz je otevřen od úsvitu do soumraku. Ale kdo by vlastně chodil do restauračního vozu? Vlak pravidelně zastavuje na stanicích a vy si můžete koupit od bábušiek jejich domácí jídlo.

Tamta prodává pečené kuřátko s bramborovou kaší a vedle ní zase souseda nabízí známé ,, Blinky „neboli palačinky. Čistě domácí strava jako kdyby vaše máma či babička prodávala své jídlo.

„Kam cestuješ?“ Ptám se Igora, který je s rodinou v mém kupé. „K moři do Vladivostoku.“

Jen si představte, že jdete 7 dní vlakem do Vladivostoku, 7 dní jste u moře, jehož teplota je velmi nízká a pak tou samou cestou zpět. Pro nás nepochopitelné, pro Igora normální.

Dáme si kalíšek vodky a rozebíráme to, co mají Rusové nejraději. Rodinu, vlast, politiku a budoucnost. Právě čím jste dál od Moskvy, tím vidíte větší rozdíly. Po jednom dni cesty vlakem mi přijde Moskva na míle daleko. Mrakodrapy vystřídaly vesničky, které jsou celé ze dřeva a já už chápu ruskému výrazu derevňa. Prostě všechno ze dřeva. Igor smutně konstatuje, že často ani elektriku či plny ty vesnice nemají. Ale jednou se to prý změní.

Projíždíme velká města, široké řeky se známými jmény jako Volga, Ob, Jenisej a nikdy nekončící rovinu. Když přejdeme přes nejstarší pohoří na světě Ural se svými ropnými vrty, odhalí se nejen Asijský kontinent, ale i Sibiř, která je na některých místech rovná jako kulečníkový stůl.

Jinak věděli jste, že je tu jeden úsek, kdy vlak jede rovně jako kdyby z děla vystřelil 600 kilometrů? A do toho břízy, břízy, tajga a břízy. Čtete romány od známých ruských autorů a začínáte tomu Rusku o něco víc rozumět.

Kolem hranice mezi Evropou a Asií

Když přejdeme kilometrovník 1777 km, kde je hranice mezi Evropou a Asií, přijdeme domesta Jekatěrinburg. S Igorem nejen povídáme o carské rodině, která zde byla zavražděna, ale io československých legionářích.

Pro mnohé Rusy jsou to vrazi a násilníci a pro našince jsou to hrdinové. Nejeden pomník na Transsibiřské magistrále hovoří o počtu zabitých právě Čechoslováky.

Legie jsou druhou vojenskou jednotkou v dějinách Ruska, které prošly přes celé území Ruska. Jednotkám velel i známý spisovatel Janko Jesenský, který byl i osobním důvěrníkem Štefánika.

Igor při dalším kalíšku vodky připomene další konspirační teorii, že carský poklad ukradli právě legie. Rozhovor se naštěstí nikdy nezvrhne a my rozebíráme další témata při klobásky, sýru či rybičkách s okurkami. Pohostinnost místních je pověstná a když víte i něco rusky, dveře do jejich duše se jemně pootevřou.

Po cestě míjíme města jako Omsk, Novosibirsk, Tyumen a jiné. Nejprve vás přivítají chátrající průmyslové podniky, řadová betonová výstavba až nakonec opět krásná stanice.

Vždyť ta města by nevznikly, kdyby nebylo vlakové trati. Jedno město je však nejkrásnější. Ikutsk při Bajkalské jezero. Město, které postavili děkabristé v 19.století patří se svou dřevěnou architekturou mezi ty nejkrásnější v Rusku. Nejen dřevěnici, ale i budovy ve stylu art deco, kde si dáte skvělou kávu vám přivodí příjemnou atmosféru.

Křišťálově čistá a chutná voda z Bajkalu

Pokud cestujete vlakem, je třeba se zastavit u Bajkalské jezero. Je to nejen největší sladkovodní jezero na světě, ale určitě i nejčistší.

Při plavbě dostane kamarád žízeň a ptá se kapitána, zda nemá na prodej vodu. Voloďa nejen, že nechápavě podívá na kamaráda, ale i mu ukáže, kde se dá napít. Prst mu ukazuje na jezero. Voloďa hodí kbelík, vybere křišťálově čistou vodu. Je to neuvěřitelné, jak chutná a je čistá. Bajkal má samo čistící schopnost a je plný života. Sladkovodní tuleně? Není problém je vidět.

Přes toto jezero kdysi procházela také Transsibiřské magistrála. V zimě jezero tak zamrzne, že tloušťka ledu je i 3 metry. Natáhli se koleje a vlak prošel křížem. I nyní v zimě si tudy zkracují vzdálenost auta. Nevěříte? Přijďte si v zimě zkusit. Je tu jen minus 20 ° C!

Pokud jsem měl na začátku obavy z cesty co budu dělat, tak na konci se sám sobě směju. Každý den byl vyplněn rozhovory, úvahami a pocitem, že jste prošli křížem přes Rusko. Vlakem to do Vladivostoku trvá 7 dní, letadlem to uděláte za 8 hodin, ale zážitky vám přijedou jen vlakem.

A když se sem vyberete, vezměte si ruského klasika. Máte nejen čas, ale najednou budou pro vás více pochopitelnou.

Transsibiřská magistrála

Patří k nejzajímavějším železničním tratím na světě a přímo k epickým cestám, které nejen spojují západ s východem, ale i země, kultury, tradice a lidí.

Dnes se transsibiřká magistrála stává mnohem dostupnější, a to díky jednoduššímu vízovému procesu, zakoupení vlakových lístků a otevřenosti jednotlivých zemí. Transsibiřská magistrála je součástí obrovské železniční sítě v Rusku, která se napojuje na čínskou a mongolskou železniční síť, a také na středoasijskou železniční síť.

Jak si vybrat správný vlak?

Na transsibiřské magistrále – av Rusku obecně – platí, že čím nižší má vlak číslo (například nejlegendárnějším vlak č. 1 směrem na Moskvu resp. Vlak č. 2 směrem do Vladivostoku), o to je modernější, je klimatizovaný a je jednoznačně na lepší úrovni jako vlaky na Slovensku.

Pokud se číslo vlaku blíží k číslu 80 a vyšší, v tom případě už jde o starší vagóny a je z nich cítit opotřebovanost. Čili čím nižší číslo, tím lepší resp. komfortnější vlak!

Kdy cestovat?

Vlaková doprava jezdí během celého roku. Je třeba se jen rozhodnout, zda chcete vidět Rusko během mrazivé zimy nebo během léta, kdy teploty vystoupí i na + 35 ° C.

Drtivá část turistů jde do Ruska v období od června do září. Pokud se tedy rozhodnete cestovat v létě, je dobré koupit si lístek dopředu.

Kolik stojí lístek a kde si ho můžu koupit?

Je to velmi jednoduché. Na oficiální stránce ruských železnic se zaregistrujete a koupíte si lístek přes internet. Viz nejen číslo vlaku, ale vyberte si i konkrétní místo.

Prohlédnout si můžete i to, přes které města vlak pojede, kde bude stát a jak dlouho. A by někdo příliš nevěřil oficiální stránce, lístek si může koupit i na hlavní nádraží v Bratislavě. Nenabízejí tam však všechny vlaky.

Cena lístku se pohybuje v závislosti na čísla vlaku, tedy čím nižší číslo vlaku, tím dražší lístek. Čím vyšší číslo, tím levnější lístek. Je třeba si položit otázku, jaký komfort potřebujete například u silnice, která bude trvat 6 dní. Dnes je však ruský rubl velmi nízký, a proto i komfort je mnohem dostupnější.

Jak se ve vlaku spí a jak vypadá vlak?

Vlak je rozdělen na několik kategorií:

1. třída „ložnice vagon“ – uzamykatelné kupé s 2 lůžky, máte pocit komfortu
2. třída „kupé“ – uzamykatelné kupé se 4 lůžky. Ideální, pokud jste skupina čtyř lidí. Bude to o to zábavnější, protože jste stále spolu.
3. třída „plastkartny“ – otevřené kupé, lůžka jsou i v rozšířené uličce. Budete mít sice kontakt s domácími, ale pokud někdo chrápe, slyší to celý vlak. Nebo když si někdo otevře sardinky s cibulí, a věřte, že to určitě někdo udělá, budete to cítit. Navíc, když vlak stojí, klima je vypnutá a otevřené kupé se najednou mění na saunu. Zvažte proto, zda výška ušetřených peněz stojí za to.
Je jedno, kterou třídu si vyberete, vždy dostanete na cestu čistou plachtu, povlečení a malý ručník. V každém vagónu se nacházejí společné toalety a umývárny se studenou tekoucí vodou. Sprcha se ve vlaku většinou nenachází. Sprcha je ve vlaku číslo 1 a 2 dostupná pro 1. třídu. Velmi čisté sprchy se jinak nacházejí na vlakových nádražích a když má vlak delší přestávku, můžete se osprchovat za poplatek kolem 200 RUB.

Je to bezpečné?

Cestování v Rusku patří mezi bezpečné zážitky a během našich cest se nikdy nic nestalo, nikdy jsme nebyli okradeni. Neznamená to samozřejmě, že se to nemůže stát. Největší riziko hrozí v otevřených kupé plastkartny.

Jak často vlak zastavuje a jak je to s časovými pásmy?

Vlak se během celé cesty od Moskvy po Vladivostok řídí moskevským časem. Na hodinách na vlakových stanicích i ve vlaku je vždy moskevský čas! Je to z toho důvodu, aby nevznikl chaos, když vlak projede kolem tolika časovými pásmy. Když si tedy koupíte vlakovou jízdenku například v Irkutsku, zeptejte se, zda je na něm napsán moskevský čas nebo místní čas.

Vlak zastavuje podle harmonogramu, který je ve vlaku. Někde postojí 2 minuty, jinde i 60 minut. Vlak nikdy nečeká! Vlak odjíždí přesně a nedělá kontrolu pasažérů. Proto vždy mějte pas a peníze s sebou, kdybyste náhodou zmeškali vlak, abyste se dostali do dalšího.

Stravování ve vlaku

Ve vlacích jsou restaurační vozy, kde se platí ruské rubly. Ve vlaku je široký výběr jídel a kromě jídla koupíte i vodu či pivo. Nejlépe se však stravuje, když vlak zastaví na stanicích. Na vlakových nádražích totiž domácí prodávají vlastní stravu, která sice není vždy levnější než ve vlaku, ale je chutnější. Jaká jídla se prodávají:

bliny – palačinky ať už s džemem, tvarohem, ale is masem
pirohy – plněné masem, brambory nebo zelím
různé druhy masa se zeleninou, bramborami
čerstvě nabírané borůvky, maliny, ale i okurky – čerstvé i kvašené
Strava na vlakových stanicích je dobrá, proto si vždy podívejte ve vlaku na harmonogram, kde a jak dlouho vlak stojí. Pokud stojí více než 20 minut, stihnete si udělat zásoby jídla.

Každý vagón má svou průvodkyni, která vám za ruské rubly prodá kávu, čaj, sladkosti, ale i vodu. Ve vagonu se nachází i horká voda na zalévání polévek, kávy a čaje. Žádné samovary v kupé už nejsou.

Alkohol a kouření

Vodku koupíte v restauračním voze, ale ceny jsou velmi vysoké. Na železničních stanicích je sice zakázáno prodávat tvrdý alkohol, ale pivo koupíte. Kouřit lze pouze mezi vagony, v kupé je přísný zákaz kouření.

Co dělat během cesty?

Číst, odpočívat a hlavně dívat se na okolní přírodu. Teprve když přejdete křížem přes Rusko, uvidíte, že Rusko není jen Moskva a Petrohrad. Cesta vlakem na Transsibiřské magistrále vám dotvoří přehled o této největší zemi na světě.

Domluvím se?

Pár lekcí ruského jazyka neuškodí, ale protože jsme v jedné slovanské jazykové skupině, dorozumíte se velmi rychle.

Kam se vlakem dá dostat?

Každý má představu, že vlakem půjde do Vladivostoku a konec. Vlakem se lze dostat až do Vietnamu, Pekingu, Uzbekistánu, ale i do Lhasy, a to už z Bratislavy, Budapešti či Prahy. Jen je třeba mít čas.

Nejčastěji příjmení v Maďarsku je Nagy

Nejčastější příjmení v Maďarsku.

1 Nagy
2 Kovács
3 Tóth
4 Szabó
5 Horváth
6 Varga
7 Kiss
8 Molnár
9 Németh
10 Farkas
11 Balogh

„Asi před dvaceti lety jsem se setkal s jedním maďarským režisérem a ten byl velmi překvapen, že jsem Horváth a nevím maďarsky. Řekl mi, že polovička telefonního seznamu v Budapešti jsou Horváthovci. Překvapuje mě tedy, že je to tak rozšířené na Slovensku. Mám rodinu, otcova bratrance, žije v Česku, jmenuje se také Emil Horváth a jeho syn se jmenuje také. “

Nejčastěji příjmení v Maďarsku je Nagy

Nejčastěji příjmení v Maďarsku je Nagy

 

Nejčastěji příjmení na Slovensku je Horváth

Zajímalo vás někdy, odkud se vzalo vaše příjmení a kolik lidí na světě se tak jmenuje? Kladli jste si otázky o tom, kde všude se pohybují vaši příbuzní?

Nejčastěji příjmení na Slovensku je Horváth

Nejčastěji příjmení na Slovensku je Horváth

Pokud ano, tak na tyto otázky již známe odpověď. V roce 2003 se na Slovensku evidovalo 185 288 příjmení mužů a žen. Při počtu obyvatel zhruba 5,4 milionu připadá na jedno příjmení zhruba 29 lidí. Při předpokladu, že polovina z uvedeného čísla jsou muži a polovina ženy můžeme říci, že na Slovensku žije kolem 92 600 rodů.

Nejčastěji příjmení na Slovensku je Horváth

Nejčastěji příjmení na Slovensku je Horváth

 

Pořadové číslo Příjmení Počet osob (1995) Počet osob (2003) Vývoj Největší výskyt
1 Horváth/Horváthová 30429 30813 nárůst Bratislava Petržalka
2 Kováč/Kováčová 31066 29079 pokles Bratislava Petržalka
3 Varga/Vargová 13714 21650 nárůst Komárno
4 Tóth/Tóthová 23353 21604 pokles Komárno
5 Nagy/Nagyová 20984 19341 pokles Komárno
6 Baláž/Balážová 14785 14114 pokles Žilina
7 Szabó/Szabová 10665 13998 nárůst Kolárovo
8 Molnár/Molnárová 13907 12632 pokles Komárno
9 Balog/Balogová 10165 10872 nárůst Trebišov
10 Lukáč/Lukáčová 10287 9718 pokles Prešov